fbpx

Zhubli jste? Nová studie odkrývá myšlení jedinců, kteří si novou váhu udrží 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Hubnutí je náročné samo o sobě; ta největší výzva ale mnohdy přichází hned po jeho konci. Udržet si novou váhu většinou bývá těžší než samotný redukční proces. Co stojí za úspěchem těch, kterým se to podaří?

Zveřejněno: 11. 2. 2024

Tajemství udržení vysněné váhy se již léta zabývá mnoho odborníků. Podle této studie totiž zhruba 80 % lidí nabere ztracená kila zpět během následujících dvou let od ukončení redukce a někteří lidé dokonce přiberou na vyšší váhu, než s jakou původně začínali hubnout. Zatímco neexistuje jedno řešení vhodné pro všechny, vědci se snaží najít společné charakteristiky těch, kterým se podařilo si novou váhu zachovat.

Udržení nového vzhledu a zdravého životního stylu vyžaduje změny chování; jinými slovy, abychom si změny udrželi, musíme si také osvojit nové návyky. Jak tvrdí sebedeterminační teorie, naše chování je podmíněno mnoha různými motivačními faktory, které se zařazují do čtyř kategorií:

1. Externí regulace: vše záleží na vnější osobě, která nabízí odměnu či vzbuzuje strach

2. Introjektová (vynucená) regulace: člověk splní úkol, ačkoliv ho vnitřně neakceptuje a nevidí v něm smysl. Je nucen přijmout pravidla a požadavky, jelikož po splnění úkolu následuje odměna či sankce v případě nesplnění

3. Identifikovaná regulace: člověk se ztotožňuje s hodnotami potřebnými ke splnění úkolu a dělá aktivitu ochotně

4. Integrovaná regulace: nejvyšší forma vnější motivace, změna je plně v souladu s vnitřním „já“ jedince a ztotožňuje se s jeho pravými potřebami a hodnotami.

Externí vs. interní motivace

Na začátku hubnoucího procesu v nás převládá externí motivace – chceme lépe vypadat, líbit se sami sobě při pohledu do zrcadla, chceme si znovu obléct oblíbené oblečení nebo zlepšit fyzickou kondici. Máme touhu změnit číslo, které nám ukazuje váha. Externí motivace není špatná; bohužel po dosažení externích cílů má tendenci nás zradit. Zkrátka, dosáhli jsme, čeho jsme chtěli, a najednou nemáme nic, co by nás hnalo dál.

A právě v tu chvíli přichází na scénu interní motivace. Nová studie, která vyšla loni v prosinci, zkoumala změny chování u jedinců, kteří si právě prošli hubnutím. Odborníci přišli na to, že za osvojením nových návyků, behaviorálních změn, a tudíž i udržením hmotnosti, stála právě vnitřní motivace.

Jedinci, kteří si novou hmotnost udrželi a nesklouzli do starých zvyků, demonstrovali silnou autonomní motivaci a touhu hledat cesty, jak si nové úkoly spojené se zdravým životním stylem užít.

„Chci být dobrým příkladem pro své děti a být zdravá. Dřív jsem měla vysoký tlak. Dnes už mě nemotivuje číslo na váze, ale vidina aktivního a zdravého života,“ řekla jedna z účastnic studie.

Členové studie, kteří si hmotnost udrželi, zkrátka vzali zodpovědnost do vlastních rukou. Pochopili, že po skončení hubnutí musí nastat proces učení se novým věcem. S dosaženými cíli jejich motivace nezmizela, ale přišla nová v podobně interních impulzů. „Během své klinické praxe jsem častokrát viděl, jak nastavení mysli, perspektiva a interní motivace pomohly lidem vybudovat nové návyky a udržet nový životní styl. Doufáme, že zkoumání behaviorálních změn přinese další výsledky na cestě ke zdravému tělu,“ řekl profesor Gary Foster.

Najít hlubší smysl

Pro udržení hmotnosti, vybudování nových návyků a behaviorálních změn je tedy extrémně důležité přepnout z vnějších aspektů, které nás motivují, na ty vnitřní. Autonomní procesy zakořeněné v našem vnitřním já nám dají větší šanci budovat progres a skutečně změnit své hodnoty.

Americký spisovatel Mark Twain řekl: „Jediný způsob, jak si uchovati zdraví, je jíst, co nechceš, pít, co nemáš rád, a dělat, co se ti nelíbí.“ To samozřejmě není tak jednoduché; dělat, co nás nebaví, je na kilometry vzdálené vnitřní motivaci a přesvědčení, že dané chování má smysl. Podle toto výroku to vypadá, že Twain rozhodně nenacházel v honbě za zdravím žádné potěšení. A to je právě klíč k vnitřní motivaci, která nám pomůže změnit návyky – nalézt potěšení v tom, co děláme.

„Vnitřní požitek z určité činnosti poskytuje dostatečné ospravedlnění pro jeho chování,“ napsal pro magazín Very Well Mind psycholog Richard A. Griggs. Na jeho slova navazuje i závěr již zmíněné nové studie – jedinci, kteří si novou hmotnost udrželi a nesklouzli do starých zvyků, demonstrovali silnou autonomní motivaci a touhu hledat cesty, jak si nové úkoly spojené se zdravým životním stylem užít.

Související…

Nový objev v redukci hmotnosti: Za nabírání na váze prý mohou strusky
Jana Hrinková

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...