Opravdu mě miluješ? Jak poznat vztahovou úzkost a tipy, jak na ni vyzrát

Většina z nás má pomyslný kbelík lásky, který se plní hezkými slovy, fyzickými projevy nebo smysluplně stráveným časem s našimi blízkými. Lidé trpící vztahovou úzkostí ale mívají pocit, že je v tomto kbelíku díra. „Ačkoliv vztahová úzkost není oficiálně uznanou poruchou nebo příznakem duševního onemocnění, někteří z mých pacientů jí trpí,“ píše ve svém článku pro The Washington Post klinická psycholožka La Keita D. Carterová.

Záleží na primárním pečovateli

Vztahová úzkost ovlivňuje duševní zdraví a způsobuje, že lidé, kteří jí trpí, mají problémy s navazováním zdravých vztahů. Podle výzkumu psychologů Rainera Romera-Canyase a Geraldine Downeyové jde o trvalý, všudypřítomný a nadměrný strach z odmítnutí nebo nečekaného opuštění, a to i v případě, že je vztah stabilní a láskyplný. Právě tato úzkost může ale paradoxně vést k problémům, které mohou vztah ohrozit.

Proč se ale u některých lidí vztahová úzkost objevuje? Jedno z vysvětlení souvisí s takzvaným stylem připoutání. P ráce psychologa Johna Bowlbyho ukazuje, že v prvních dvou letech našeho života, kdy si vytváříme vazby, může náš emocionální a sociální vývoj negativně ovlivnit odloučení od primárního pečovatele. A vzniknout mohou právě i potíže s vazbami a úzkostí. Tuto teorii zkoumalo mnoho dalších vědců. Psycholožka Mary Ainsworthová si u dětí všimla vzorců, které s jejich styly připoutání souvisejí. Nejzdravější je takzvaný bezpečný styl, který vyplývá z toho, že dítě má předvídatelného, vřelého a konzistentního primárního pečovatele, který se stará o jeho fyzické a emocionální potřeby.

Mnoho lidí se v dobré víře domnívá, že když přestanou živit partnerovu potřebu ujišťování, přestane o ni žádat. Zadržování emocí a náklonnosti ale způsobí pravý opak.

Problémy pak způsobuje takzvané úzkostné ambivalentní připoutání. Pečovatel dítěte s tímto stylem připoutání je nekonzistentní – kolísá mezi vřelostí a odstupem a chová se nepředvídatelně. Dítě se tak v důsledku toho cítí nejistě. Často z něj pak vyroste dospělý, který potřebuje ujišťovat, má strach z odmítnutí či opuštění a trpí nízkou sebedůvěrou a sebeúctou. Má tendenci promítat tyto zkušenosti z raného dětství do svých vztahů a vyžadovat od partnerů naplnění potřeb, které nebyly uspokojeny primárními pečovateli.

Příznaky vztahové úzkosti

To, že ve vztahu zažíváme v určitých obtížných situacích úzkost, je normální. Pokud je ale jejím hlavní zdrojem strach z opuštění, ačkoliv neexistují důkazy, že vztah směřuje k rozchodu, jde už podle Carterové o vztahovou úzkost. A ta dokáže být ochromující. Lidé, kteří s ní bojují, touží po blízkosti, ale zároveň mají tendenci druhé odstrkovat. Pro partnery je pak takové jednání, společně s neustálým ujišťováním, vyčerpávající. Ačkoliv lidé se vztahovou úzkostí si mnohdy své chování uvědomují, zdá se, že mají jen malou nebo žádnou schopnost toto chování zastavit, upozorňuje psycholožka. Čím déle zůstávají bez ujištění, tím zoufaleji po něm touží.

Jak tedy poznat, že se potýkáte se vztahovou úzkostí? Carterová předkládá několik příznaků:

1) Zběsilá snaha vyhnout se opuštění: Lidé, kteří se potýkají se vztahovou úzkostí, se natolik bojí opuštění, že partnerovi neoponují, ve všem s ním souhlasí a snaží se nevyvolávat napětí. „Jeden z mých pacientů například uvedl, že se na žádost svého partnera věnuje sexuálním aktivitám, které on sám nechce, aby byl partner spokojený a zůstal s ním,“ popisuje Carterová.

2) Soustavná potřeba ujišťování: Potřeba bezpečí vztahově úzkostných osob je neukojitelná. Vyžadují neustálé potvrzování, že jsou milovány a že vztah v blízké době neskončí. Mohou se například svého partnera ptát: „Budeš mě stále milovat, když přiberu?“

3) Problémy s rozhodováním: Vztahově úzkostným lidem také chybí sebedůvěra. Mnohdy mají nápady a plány, ale před jejich uskutečněním je potřebují konzultovat s partnerem, aby se ujistili, že nebudou odmítnuti.

4) Strach z opuštění: Obvykle přemýšlejí o tom, jak by zvládli fungovat bez partnera a co by dělali, kdyby vztah skončil. Tyto myšlenky jim mohou úplně zahltit hlavu, což je příznakem úzkosti.

5) Chápání zpětné vazby jako odmítnutí: Mají tendenci vnímat většinu zpětné vazby, dokonce i té pozitivní, jako odmítnutí nebo důkaz, že jejich partner není ve vztahu spokojený. Například když jim partner řekne: „Dnes ti to sluší,“ mohou reagovat slovy: „Znamená to, že jindy mi to nesluší?“

Ujišťování partnera o vašem vztahu je vyčerpávající. Podpořte řešení problému pomocí terapie. (zdroj: Shutterstock)

Jak vztahovou úzkost řešit?

Uzdravení ze vztahové úzkosti je těžké, ale s určitým úsilím se může podařit, říká Carterová a nabízí několik rad:

1) Přestaňte vše ventilovat přátelům: Možná vám to přináší úlevu, ale nepomůže vám, protože máme tendenci svěřovat se podobně smýšlejícím lidem, upozorňuje psycholožka. Stejně tak ani váš partner na vás nepohlíží objektivně. Může se také stát, že člověk, kterému ventilujete své potíže, také trpí vztahovou úzkostí a v tom případě si ji budete přenášet mezi sebou.

2) Zkoumejte sami sebe: Kdy je úzkost největší? Je to hned po hádce? Když váš partner cestuje za prací? Když pracuje dlouho do noci? Jakmile rozluštíte vzorce, můžete použít strategie zvládání úzkosti.

3) Vyhledejte profesionála: Vaše traumata, strach z opuštění a úzkost vám může pomoci prozkoumat důvěryhodný odborník. Může vám pomoci zpracovat zážitky z raného dětství a naučit vás, jak se s úzkostí vyrovnat.

Rada pro partnery

Být partnerem někoho, kdo trpí vztahovou úzkostí, může být vyčerpávající. Neustálý tlak na to, aby se vaše polovička cítila bezpečně, vystavení záchvatům pláče a výbuchům vzteku – to vše může být skličující. Mnoho lidí se v dobré víře domnívá, že když přestanou živit partnerovu potřebu ujišťování, přestane o ni žádat. Zadržování emocí a náklonnosti ale způsobí pravý opak. Snižuje sebevědomí, které už tak bylo nízké, varuje Carterová s tím, že takové chování vás staví do role nepředvídatelného pečovatele. Doporučuje proto podpořit partnera v tom, aby podstoupil terapii a vyzkoušel i další způsoby, jak zvládnout svůj strach z opuštění a úzkost. Zpočátku se to může zdát nepříjemné, ale je to ten nejzdravější krok, ujišťuje psycholožka.