Proč jsou velryby tak velké a proč jsou hroši jejich příbuzní

Vodní savci prý musí být dost velcí, aby se dokázali zahřát, ale zase ne tak moc, aby se zvládli nasytit. Vědci si dosud mysleli, že savci, kteří žijí v oceánech, nejsou v růstu nijak zásadně omezováni díky obrovskému prostoru, v němž se mohou pohybovat. Podle studie Stanfordské univerzity tato teorie neplatí. Tvrdí, že velryby a další savci žijící ve vodě jsou v růstu omezováni výrazněji než ti suchozemští.

Ačkoliv savci žijící ve vodě mají podobně podlouhlý tvar těla, nejsou jejich druhy příbuzné. Někteří mají příbuzné spíš na souši. Tuleni a lvouni jsou například příbuzní psů, kapustňáci sdílejí rodový původ se slony a velryby a delfíni zase s hrochy a dalšími sudokopytníky. Toto příbuzenství je zásadní i pro stavbu jejich těl.

I delfín je příbuzným sudokopytníků

Propojení druhů

Pro lepší pochopení způsobu, jímž se tyto skupiny suchozemských savců vyvinuly z těch podvodních, provedli vědci srovnávací analýzu 3 859 živých a 2 999 druhů fosilních savců. Zjistilo se, že kdyby se suchozemská zvířata rozhodla žít ve vodě, velmi rychle by se zvětšila. Menší zvířata, třeba příbuzní psů, by přitom narostla rychleji než třeba příbuzní hrochů. To dokazuje, že vyšší hmotnost i velikost je pro podvodní život praktická jen do určité míry. Vydry, které patří mezi vodní živočichy teprve poměrně krátce, tento trend nedodržují, a to zřejmě proto, že mnohé z nich se stále drží pozemského života.

„Klíčem k pochopení je fylogenetický strom, který ukazuje, jak jsou tyto druhy vzájemně propojeny a jaké množství času leží mezi různými evolučními událostmi,“ vysvětluje vedoucí autor studie Will Gearty, postgraduální student Stanfordské univerzity. Například velryba a hroch mají jednoho pravěkého příbuzného. Ten podle vědců vyhynul před 2,5 miliony let. Velryba se přizpůsobila životu v moři, a to i svou velikostí. „Strom rodových vztahů nám umožňuje vytvářet modely založené na datech současných druhů. Díky tomu můžeme hádat, jak velká byla těla jejich předků a jaká evoluční vysvětlení se nejlépe hodí na to, co pozorujeme v dnešní době,“ dodává.

Teplo a hlad

Vědci tvrdí, že velikost pomáhá vodním savcům udržet teplo ve vodě, jejíž teplota je nižší než teplota jejich těla. „Když jste malí, ztratíte tělesné teplo ve vodě tak rychle, že nemůžete sehnat dostatek potravy pro to, abyste přežili,“ říká spoluautor studie Jonathan Payne, profesor geologických věd na Stanford Earth.

Velryby vynakládají mnohem méně energie, protože veškerou potravu filtrují, což je pro ně mnohem efektivnější a umožňuje jim to větší růst.

Čím je voda studenější, tím tělo spaluje více energie. Podle teploty vody se tedy metabolismus savce zrychluje. Nemůže být ale rychlejší, než je schopnost zvířete shromažďovat potraviny. Tento fakt jasně vyměřuje hranici, kam až mohou vodní savci růst. „Zvířata jsou v podstatě jako stroje, které vyžadují k provozu energii. Tato potřeba energie dává jasné limity, co mohou zvířata dělat a jak velká mohou být,“ vysvětluje spoluautor studie Craig McClain. „Rozsah velikostí pro savce v oceánu je proto ve skutečnosti menší než rozsah velikostí na zemi,“ doplňuje Jonathan Payne s tím, že tuto teorii bude ještě potřeba prokázat statisticky.

Kapustňák je v příbuzenském vztahu se slonem. Jistá podoba tam je

Pokud vydry představují výjimku tím, že se kvůli životu ve vodě nezvětšují, jsou pak velryby výjimkou u savců větších rozměrů. Na krmení totiž vynakládají mnohem méně energie, protože veškerou potravu filtrují, což je pro ně mnohem efektivnější a umožňuje jim to větší růst. „Jediným způsobem, jak se stát velkým jako velryba, je tedy změnit způsob, jímž přijímáte potravu,“ dodává Will Gearty.

foto: Profimedia, Shutterstock, Hasselblad Masters, zdroj: Science Daily