fbpx

Mentorka Lucie Vybíral Pastrňáková: Poděkuj svým trápením a konfliktům 2 fotografie
zdroj: Shutterstock

Cítíte se někdy uvnitř velmi silní a jindy jste naměkko z reklamy na prací prášek? Někdy s grácií ustojíte hádku se sousedem, jindy vás rozhodí partnerova škodolibá poznámka do té míry, že máte chuť vším praštit a říct „sbohem“? Já tyto a podobné situace velmi dobře znám… Dříve jsem si pravidelně po každém konfliktu balila kufry. Už pár let to ale nedělám. Sdílíme totiž s manželem kromě jiného děti a společnou domácnost. Mé racionální já si navíc uvědomuje, že útěkem nic nevyřeší

Zveřejněno: 22. 5. 2022

Útěkem od konfliktu totiž člověk utíká sám od sebe a sám sobě se vzdaluje. Ubližuje všem okolo, nejvíce však sám sobě. Když naopak najdeme odvahu, vůli a sílu čelit tomu, čeho se nejvíce obáváme a co nás nejvíce štve, dostaneme se do zcela jiného matrixu… Namísto vnější příčiny životních trablí začneme pomalu, ale jistě odkrývat ty vnitřní, hluboko uložené, nevhodné myšlenkové vzorce. Odhalujeme svůj vnitřní konflikt. Konflikt mezi tím, co my sami cítíme a po čem toužíme, a mezi tím, co by se mělo a co se od nás očekává.

Důvěřuj procesu

Věříte na náhody? Nebo si myslíte, že vše se děje v rámci určitých souvislostí, kterým třeba na první dobrou nemusíme rozumět? Já vsázím na tu druhou možnost. Za mě náhody nejsou. Jen velmi prozřetelně nakonfigurované okolnosti vzájemných akcí – reakcí.

Řízené kým? To nechme stranou. Naše hlava to jen stěží odhalí a ještě hůř přijímá. Stačí důvěra. „Věř v proces, že všechno na světě má svůj smysl.“ Navzdory tomu, že tomu zatím nerozumíte. Přestože zvědavost racionální mysli zůstává neuspokojena, v srdci díky důvěře v proces nastává klid, smíření a vytrácí se bojovnost.

Co je tvým životním úkolem?

Věříte, že máme duši? Pokud ano, co je její úlohou? Duše má určitý úkol, nese poslání. Tím posláním je jak sbírání zkušeností a nových poznání, tak také maximální prožitek svého potenciálu, chcete-li daru, a tedy naplnění poslání v synergický prospěch celku.

Při hlubších a hlubších rozjímáních totiž duše dochází k poznatku, že není oddělena od celku. Naopak. Je součástí celku. Tedy vše, co konáme pro sebe, ovlivňuje i naše okolí, a co děláme pro své okolí, vyživuje také nás. Jak tedy poznám, co je úkolem mé duše? Co je jejím a potažmo mým posláním? To pochopím tehdy, když nechám duši poznávat, zakoušet a růst.

Jak se učí duše?

Duše poznává a roste, možná se rozvzpomíná na to, co už dávno ví. Rozvzpomíná se na něco, co je v ní dávno obsaženo, jen je to zatím uloženo hluboko pod nánosy zaprášených koberců nefunkčních myšlenkových vzorců, tzv. nefunkčního mindsetu. Ale vesmír, chcete-li Bůh, ví, jak na nás.

lucie vyb. pastrnakova vdecnost 1024x693

Na každé špatné zkušenosti najdete něco přínosného. Jen mít tu vůli a odvahu to tam vidět. (zdroj: Lucie Vybíral Pastrňáková)


Přihrává nám do života určité situace, silné a výrazné momenty, díky kterým zažíváme hluboké „aha momenty“. Při těchto situacích se rozvzpomínáme na svou podstatu. Vnitřní moudrost. Ona tam je a postupně se dere na povrch a světlo.

Některé tyto situace jsou velmi povznášející, silné v pozitivním slova smyslu. Zamilovanost, kdy ztrácíme pevnou půdu pod nohama, intenzivní milování či karmický sex, početí dítěte, porod, kojení, znovunalezení někoho, koho jsme téměř ztratili, vyléčení se z vážné nemoci…

Poznání díky bolesti

Jiné situace jsou spíše negativní, alespoň na první pohled takto působí. Říkejme jim výzvy. Právě tyto negativní situace doprovázené silnými nepříjemnými emocemi nám dávají zakusit naše stíny (jak by řekl C. G. Jung), o kterých bychom raději neměli ani potuchy. Mohou to být situace odmítnutí, nedůvěry, zpochybňování našich schopností, zoufalství, strach z neznáma, z nemoci, ze smrti, ze ztráty… A právě pokud jsme v těchto situacích schopni zachovat si jakýsi odstup a jen pozorovat, můžeme mnohé pochopit. Jsou to přesně ty situace, které vynášejí naši duši raketovou rychlostí vzhůru směrem ke světlu poznání.

Co je skvělé pro tebe, může být pro přítele smrtící. Co ubližuje tobě, druhého může povzbudit. V angličtině existuje přísloví: „Every cloud has its silver lining.“ Něco ve smyslu: „Za každým mrakem hledej slunce.“  Tedy na každé špatné zkušenosti najdete něco přínosného. Jen mít tu vůli a odvahu to tam vidět.

To zlé bývá jen výplodem tvé mysli

Je to právě naše mysl, která hodnotí a přisuzuje významy tomu, co nás v životě potká. Škatulkuje: dobře nebo špatně. Není to však vaše osobní chyba, nesuďte se, netřeba se hroutit. Často totiž to, jaké přisuzujeme významy tomu, co nás v životě potkává, není ani výplodem naší vlastní mysli. Je to více než cokoliv jiného EPIGENETICKÝM DĚDICTVÍM. Tendence v chování, hodnocení, způsob prožitku… to vše přebíráme od svých předků. A jsou to právě emoce, které naše epigenetické dědictví ovlivňují nejvíce.

Charakter emočního prožitků nás může buď povznést a doslova vyléčit, anebo nechat se propadnout na pekelné dno. Emoce jsou velmi mocné. Emoce nás mohou zacyklit do bludného kruhu, ze kterého není cesta ven. Zvlášť pokud se jedná o strach, nedůvěru, pochyby, zlost, zášť…

Jak se vysvobodit z vězení negativních emocí?

Někdy nemůžeme smazat ze světa vše, co nás rozrušuje. Můžeme však vynulovat emoční zátěž, kterou v nás daná situace probouzí. Jakmile se to podaří, stáváme se tvůrci. Můžeme si vědomě zvolit svou následující cestu. 

Díky vědomé práci s vnitřním konfliktem se duše probouzí a roste.

V rámci propouštění traumat a vyrovnání se s vnitřním konfliktem existuje bezesporu mnoho technik. Za mě jsou nejúčinnější ty, které propojují práci: TĚLO – MYSL – EMOCE. Je velmi těžké pouhými slovy a racionálním zdůvodněním změnu provést, protože jsme to někde četli anebo nám to někdo řekl. Pokud však tento proces prožijete na úrovni těla a zažijete ten počitek bolesti, který vystřídá úleva, smíření a klid, jsme v cílové rovince. U daného konfliktu. A nebojte, jakmile sloupneme jednu slupku cibule, ukáže se další.

Nekonečný proces poznání

Je to nekončící proces vnitřní očisty a probouzení se, rozvzpomínání se. A víte, co tento proces přináší? Klid uvnitř. Ano, vím, že mám ještě fůru životních kapitol, na kterých bych měla pracovat. Ale současně vím, že je to nedílná součást procesu růstu mé duše. Cesta za světlem je cestou objevování vašeho jedinečného potenciálu za naplněním vašeho poslání. Právě té zkušenosti, pro kterou si vaše duše přišla.

Díky vědomé práci s vnitřním konfliktem se duše probouzí a roste. Každá bolest a každá výzva si zaslouží poděkování. Proto poděkuj svému nepříteli, neb je tvým průvodcem. Poděkuj svému stínu, neb se stává tvým podporujícím fanouškem. Poděkuj obtížné situaci, protože ti dala zakusit tvé síly, o které jsi neměl/a dosud ani potuchy. Růst není zadarmo. Ale co je?

Související…

Mentorka Lucie Vybíral Pastrňáková: Co říká na emoce kvantová fyzika?
Nový Fénix

foto: Shutterstock , zdroj: Lucie Vybíral Pastrňáková, Nový Fénix

Tipy redakce

Jak na městský stres? Pokud se nehodláte odstěhovat, vyzkoušejte toto

Jak na městský stres? Pokud se nehodláte odstěhovat, vyzkoušejte toto

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Díky čemu vznikl na Zemi život? Zřejmě pomohla činnost pevninských sopek

Díky čemu vznikl na Zemi život? Zřejmě pomohla činnost pevninských sopek

Vznik života je pořád ještě pro nás zahalen tajemstvím, tedy pokud nejsme...