fbpx

Zveřejněno: 15. 5. 2017

Rafinérie, výroba pneumatik, restaurování archeologických památek, technologie na výrobu biohnojiv, restaurace. České či československé stopy v Sýrii, Vietnamu nebo na Kubě stále žijí...

V letech 1956 až 1958 postavila česká firma Technoexport v syrském Homsu první cukrovar, kterým se zahájila spolupráce mezi ČSSR a Sýrií. Další stavbou byla rafinerie v Homsu, která byla dokončena v roce 1988. „Pracoval jsem tam také,“ říká Syřan žijící v Praze Nizar Trabulsi. Vzpomíná kupříkladu i na stavbu pneumatikárny ve městě Hamá, na které se také podílel.

cesi shutterstock 210972361

České i slovenské stopy nalezneme po celém světě.

„V Sýrii jsem zastupoval Technoexport. Čechoslováci mají díky kvalitně odvedené práci v Sýrii dodnes dobré jméno. V Homsu se stavěl housing, bylo tam tři sta až čtyři sta českých rodin, ve výrobně pneumatik také tak kolem tří set dvaceti lidí, mnozí z nich dodnes na ta léta s láskou vzpomínají. Češi a Slováci měli vždy přednost před jinými národy. Různé projekty skončily kolem roku 1990, když se ale na stavbách něco pokazilo, byli do země vysláni čeští či slovenští experti,“ vysvětluje Nizar.

Mlýn v Damašku

Naděje svitla i v letech 2008 a 2009, kdy české firmy byly mezi těmi, které Sýrii ve vyhlášeném tendru nabídly výstavbu mlýnu. „Čechoslováci se ale mohou chlubit mlýnem v Damašku, který byl postaven v letech 1974 až 1975. Je poháněný naftovým agregátem české firmy Škoda a k nepřetržitému, mnohaletému provozu stačí doplňovat jen naftu, jede ve dne v noci a je bezporuchový. Na Damašek si uchovali vzpomínky i proto, že mají v živé paměti, jak v jedné čtvrti vedle sebe stojí křesťanský kostel, mešita a synagoga. A naproti krásná restaurace, kterou jsme navštěvovali,“ vzpomíná Nizar Trabulsi. Nedávno Sýrie požádala české archeology o restaurování tamních – boji poničených – památek. Češi ale podle Trabulsiho neumějí vyslat signál, že mají zájem Sýrii svou prací pomoci, přitom Němci, Španělé či Italové se o práci tam vyloženě perou. Pro začátek by podle Trabulsiho stačilo zrušit embargo, na které doplácejí hlavně běžní Syřané.

Dobré české jméno ve Vietnamu

„Dnes je 94milionový Vietnam zemí našich přátel, protože v něm žije 206 tisíc lidí, kteří u nás v minulosti studovali nebo pracovali. Mnozí z nich zastávají ve Vietnamu významné funkce a stále hovoří česky, například náměstek ministra pro informatiku a telekomunikace Dr. Nguyen Minh Hong, náměstek ministra průmyslu a obchodu Do Thang Hai a letos v dubnu jako tlumočnice doprovázela předsedkyni vietnamského Národního shromáždění při její návštěvě ČR Dr. Nguyen Thi Thu Hien, M.D., Ph.D, kterou znám z její vysoké funkce v nemocnici Ministerstva dopravy v Hanoji,“ říká předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter. „Za 48 svých návštěv Vietnamu i díky mému 8měsíčnímu bydlení v Hanoji jsem poznal, že zásluhou historické hospodářské spolupráce a novodobé mnohaleté zahraniční rozvojové pomoci má ČR ve Vietnamu velmi dobré jméno a mnoho přátel, což ale náš stát ke škodě naší ekonomiky neumí nebo nechce využít,“ dodává.

slavnostni otevreni podniku na biohnojiva v hai duong

Slavnostní otevření podniku na biohnojiva v Hai Duong.

Biohnojiva i restaurace

Při šestnácti prezentacích na největším veletrhu ve Vietnamu – dubnovém Vietnam Expu v Hanoji – českou expozici podle jeho slov vždy navštívili přední státní činitelé Vietnamu, například prezident, premiér či předseda Národního shromáždění se svými doprovody. „To o něčem svědčí,“ zdůrazňuje Marcel Winter. „V roce 2005 jsem měl na starosti jako výkonný manažer realizace dodávky a montáže nové české technologie na výrobu organo-minerálních hnojiv (biohnojiv), kterou v hodnotě 21 milionů korun dodala ČR v rámci zahraniční rozvojové pomoci Vietnamu. I když byla určena doba realizace na 3 roky, podařilo se mi vše splnit za 353 dní, tedy s dvouletým předstihem, a již přes jedenáct let tato česká technologie bez jediné reklamace slouží vietnamským zemědělcům. A to je ta nejlepší propagace kvalitní práce našich techniků i dělníků ve Vietnamu,“ říká hrdě s tím, že po celém Vietnamu najdeme české restaurace. „Scházejí se v nich zejména členové Společnosti Vietnamsko-českého přátelství. Ale i mnozí, kteří vzpomínají na roky prožité v naší vlasti,“ uzavírá.

tovarna na biohnojiva v hai duong. ceska technologie za 21 mil. kc

Továrna na biohnojiva v Hai Duong. Česká technologie za 21 miliónů Kč.

Průmysloví experti na Kubě

Stovky Čechoslováků zanechaly nesmazatelné stopy na Kubě v letech 1959-1989. Tak začíná vyprávění Jozef Štofan ze společnosti Česko-kubánského přátelství. Na Ostrově svobody působil a dodnes tam létá. „V prvním sledu šli na Kubu poradci. Pracovali v sekretariátech členů vlády, na ministerstvech, generálních ředitelstvích. Za nimi následovali experti do většiny průmyslových oborů. Já jsem 60 kilomentrů od Havany v malém rybářském městečku Batábano naučil rybáře a ženy z domácnosti vyrábět školní nábytek, kterým byly vybavovány školy v polích pro 600, 900 nebo 1200 žáků. V letech 1977-1980 jsme vyráběli lavice, židle, tabule, postele, noční stolky, katedry pro učitele a tak dále. V té době již jedna část závodu byla zprovozněna našimi pracovníky z Ko-hi-noor České Budějovice a vyráběla na instalovaných linkách tužky a gumy pro školy,“ říká. Jeho kamarádi v Santa Clara uváděli do chodu fabriku na výrobu textilu, která byla vybavena belgickými a japonskými stroji.

Neckář, Vondráčková, Pilarová, filmy...

V Nuevitasu si spolu s ředitelem elektrárny Andresem Perezem prohlédl elektrické bloky vybudované našimi techniky a dělníky. „Při sportovních akcích jsem se setkával v Havaně s našimi profesory vyučujícími na havanských univerzitách. Dále jsem se scházel s akademiky, kteří pomáhali roztáčet kola v jednotlivých oborech vědecké činnosti. K IX. festivalu mládeže jsme Havanu vybavili Kuka vozy, včetně popelnic pro svoz odpadu. První svozy zajišťovali s kubánskými řidiči naši pracovníci. A tak bych mohl pokračovat dále,“ vypráví. Největší stopu podle jeho slov na Kubě zanechali pracovníci československého velvyslanectví se svými obchodními útvary rozvíjející obchodní stránku vzájemných vztahů a kulturní delegace. „Sám jsem si rád v Havaně poslechl zpěváka Neckáře, Helenu Vondráčkovu, Evu Pilarovu..., Černou magiku a také spatřil desítky našich povedených filmů. Kubáncům se ohromně líbily. Z nich uvedu alespoň Adéla ještě nevečeřela,“ dodává Jozef Štofan.

Čtěte také: 

Češi mají unikát, koktejl z třetihorního moře

Náš vnitřní Čech aneb jak se projevuje slovanská krev? 

Tři důvody proč jet do Katalánska: Figueres, Cadaqués, Portlligat

 

 

foto: 2 fotky z továrny v Hai Duong z archivu Marcela Wintera, úvodní foto FOTOBANKA SHUTTERSTOCK

Tipy redakce

Je to podobně cenná komodita jako voda. I proto se písek krade z pláží

Je to podobně cenná komodita jako voda. I proto se písek krade z pláží

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Alkoholismus se dá léčit i mírněji než abstinencí, říká psycholožka Marie Funke

Alkoholismus se dá léčit i mírněji než abstinencí, říká psycholožka Marie Funke

Možná jste si po Novém roce dali jako spousta lidí následující předsevzetí: Už...


Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.