Pátek Karla Křivana: V tomhle se opravdová kultura dělat nedá

Na jaře to bylo poprvé, velmi emotivní, lidi spojující až očišťující. Znal jsem mnohé, kteří na uzamčení lidí a země hledali cosi pozitivního. Že prý usebrání, srovnání myšlenek, přijdeme na to, co je v životě opravdu důležité... „Prázdná Praha byla tak úžasná přece, slyšel jsem vlastní kroky,“ svěřil se umělec. Pro mě je město bez lidí spíš strašidelným zámkem.

Ten most, ta katedrála, ta univerzita, to nábřeží, to všechno bylo postavené pro lidi. Město není samoúčelný artový snímek, který si zakládá na tom, že mu nezáleží na divákovi. Město je báječný biják, který dokáže pobavit co nejvíc lidí. Ta nejzajímavější města mají v takovém bijáku chvilky, které pochopí jen znalci a fajnšmekři.

Stopka pro kulturu

To jsou pak ta tajemná zákoutí, přímky spojující kostely, hospody mimo centrum. Chci říct, že jsem rád, že se do města pomalu vrací život. Tedy i kultura. Jenže najednou zase nasadit roušky a málo lidí a rozestupy... A kdo v této atmosféře „v pondělí hot a v úterý čehý“ bude chodit do divadla? A na výstavy? A kdo zasponzoruje kapelu, která nebude moct vystupovat? Nebo bude, ale před padesáti lidmi, přitom si ale musí pronajmout staďák, aby byli dost daleko od sebe.

Neudržíte klub, když nemůžete plánovat programy, divadlo, ve kterém nemůžete nabídnout atmosféru plného jeviště, koncertní sál bez elektrizujícího sepětí pódia s jevištěm.

Kultura nezemře. Kultura nezahynula v mnohem strašnějších a fatálnějších podmínkách. Vždy budou lidi, byť jich nikdy nebude moc, kteří budou toužit po té chvíli, kdy máte pocit, že jste se dotkli čehosi božího. Buď tím, že jste cosi vytvořili, nebo i jen tím, že si třeba jen myslíte, že jste božský moment umělce pochopili a na moment se tak setkali s věčností.

Ohrožená je ale taková ta každodenní kultura. Kultura pro normální život, která je obživou i radostí. Neudržíte klub, když nemůžete plánovat programy, divadlo, ve kterém nemůžete nabídnout atmosféru plného jeviště, koncertní sál bez elektrizujícího sepětí pódia s jevištěm.

Neosobní život

Kultura se přece přesune na on-line, říkají mi. Tak určitě. Lidská vynalézavost si najde cestu z průšvihu ven. Ale nezkoušejte mi namluvit, že není smyslem lidského života fyzické se potkávání. Lidé z IT světa, kteří většinou právě kontakt s jinými lidmi nepotřebují, se nám snaží naprogramovat nový život, život bez doteků, bez osobních kontaktů, bez společných zážitků.

Také rád poslouchám četbu, kterou uvolňuje Český rozhlas na svém webu, když nemůžu usnout. Podívám se na film doma, poslechnu si muziku cestou za klientem ze sluchátek. Přesto věřím, že pro kulturu je důležitý osobní kontakt mezi umělcem a divákem. A společné sdílení uměleckého zážitku více lidmi, budeme-li se držet slovníku dneška.

Kultura přežije i tenhle zmatek, který ji ničí. Ale může z Prahy zmizet na víc než pár měsíců. Taková Florencie se nestala centrem renezance náhodou nebo štěstím. Kde jste, pražští Medicejští? Je vás potřeba více než kdy jindy.