fbpx

200 milionů hráčů celosvětově, milionové dolarové příjmy z herních předmětů, můžete hrát na počítači, mobilu, tabletu i konzolích. Nečekaný úspěch, který zároveň přináší zásadní problémy, jež se týkají dětí

Zveřejněno: 23. 12. 2018

Počítačové hry byly vždy trochu problematická záležitost. Probírají se, kdykoliv se objeví nějaké reálné střílení či násilí. Skoro vždycky se totiž zjistí, že střelec či násilník hrál v dětství počítačové hry. Jakkoliv novináři už dávno vědí, že žádná souvislost neexistuje, je to vděčné téma. Včetně oblíbených stříleček, které se k vykreslení minulosti násilníka využívají. Časem mezi ně zcela určitě vstoupí i Fortnite.

Fortnite je taky střílečka. Kreslená, plná nereálných věcí, trochu kouzla a hodně technologií. Princip té nejrozšířenější varianty je jednoduchý. Stovka hráčů je vysazena na ostrově. Vyhrává samozřejmě ten, kdo přežije. Musí najít zbraně, vybavení, mohou stavět a vyrábět, mohou hrát osamoceně nebo ve skupinkách. Prostor na ostrově se postupně zmenšuje, takže musí časem narazit i na další hráče, a buď zabíjí je, nebo budou zabiti.

Někdy okolo dvanácti let věku je Fortnite magnetem nebývalým. Sobota či neděle může znamenat i více než 12 hodin hraní.

Právě tahle "last man standing" varianta vynesla Fortnite celosvětově až k dvěma stům milionů hráčů. Mimoto ještě můžete hrát proti hordám zombie, variantu hry o "přežití" nebo se vydat do kreativního režimu, kde si (opět sami či s kamarády) můžete vybudovat vlastní herní ostrov. A tam pak hrát s dalšími lidmi.

Hrají všichni

Fortnite dnes znají a hrají děti už někde ve čtvrté třídě. Nejenom že hrají, umějí perfektně napodobovat herní animace, emotikony. Perfektně vědí, jakým způsobem ve hře budovat a vyrábět. Jaké materiály sbírat, co s čím kde kombinovat. Chtějí si pořizovat Battle Pass, několikaměsíční bonus ke hře, který jim umožní získat další emotikony a předměty. Vědí, jak ve hře vydělávat co nejvíce herní měny, takzvané V-bucks, za které si mohou kupovat další emotikony a herní předměty.

O pár let později, někdy okolo dvanácti let věku, je Fortnite magnetem nebývalým. Sobota či neděle může znamenat i víc než 12 hodin hraní. Občas přerušeného nutností zajít na záchod či jídlo, které si ale nakonec děti stejně přinesou k počítači. Těch pár minut u jídla možná nebudou hrát, ale budou se online bavit s kamarády. Fortnite, ale i další dnešní hry, se nehrají osamoceně. Na hlavě sluchátka, propojení přes Skype, Discord či TeamSpeak, nikdy nekončící komunikace s kamarády ze školy, ale dost často i se zcela cizími lidmi.

Čílení nad čítery

„Pozor, ku*va, vidím je, kryjte se! Je to číter, čítuje, sejmul mě jedním hitem. Do**dele, kam se, Maxi, díváš, tamhle jsou,“ ozývá se každou chvíli. Kdokoli, kdo hru umí hrát lépe než oni, je číter, tedy podvodník. Byť, nutno dodat, podvodníků (cheaterů) je ve hře dostatek a tvůrci hry, Epic Games, s tím neustále poměrně málo bojují.

Nechybí ani výbuchy vzteku (někteří hráči jsou prostě drama queens), vzteklé vypnutí hry (rage-quit je součástí online her od nepaměti) a čas od času přijde i omlouvání. Přece jenom, jsou to všechno kámoši, co se v pondělí ráno setkají ve škole.

Fortnite není ale jen dětská záležitost, tyhle hry hrají lidé staří klidně i půl století. Stejně jako řadu jiných podobných her (Fortnite předcházelo například PUB G) nebo MMO/RPG (World of Warcraft, Lord of the Rings Online, SW:TOR, RIFT, GW:2 a další...).

Virtuální sešlost

Všechny tyhle hry mají jedno společné, je to virtuální svět, ve kterém má každý hráč jednu či více herních postav. Den co den se tam schází s dalšími hráči, se kterými se baví, žije a prožívá s nimi dění ve hře. Bojuje se tam, plní se různé úkoly, někde se dají stavět domy, můžete tam mít virtuální svatbu. Útěk před realitou, který dost často umožní být někým jiným. Bez nutnosti ukazovat, jak vypadáte, jestli máte křivé nohy, šilháte, koktáte či máte něco jiného, pro co se straníte lidí.

Tvůrci her vědí, že je potřeba neustále přidávat nový obsah a funkce, jinak to hráče přestane bavit.

Není to až tak negativní, společné aktivity a boje znamenají, že to někdo musí vést, že se musíte naučit poslouchat. Chce to velmi dobrou prostorovou orientaci, pamatovat si až neuvěřitelné množství věcí, které se týkají herních mechanismů. Je tam stále co objevovat, tvůrci her vědí, že je potřeba neustále přidávat nový obsah a funkce, jinak to hráče přestane bavit. Dobré to může být i na učení se cizích jazyků, časem rozhodně budete hrát s lidmi z celého světa a na řadu přijde znalost angličtiny. Nejenom psané, protože nakonec budete muset být slyšet a poslouchat ostatní.

Prospěšnost videoher je nakonec i předmětem nepřeberného množství studií. O jedné je řeč i ve starším článku Závislost na videohrách plní dětem psychologické potřeby.

Závislost a další problémy

Všechno tohle zároveň znamená, že pro hráče je Fortnite únikem z reality. Vítaným natolik, že dokáže zcela ovládnout osobnost. Hráč nechce dělat nic jiného než hrát. Chodit ven? Nezájem, přece chodí ven do Fortnite. Domácí úkoly? Nezájem, kámoši přece chtějí hrát Fortnite. Domácí povinnosti? Totéž, kámoši čekají. Jít se navečeřet? Sorry, ale teď zrovna hraju, nemůžu jít večeřet.

Končí zájem o předchozí koníčky, končí i hraní jiných her, které byly doposud atraktivní, ale ne tak silně návykové. Přichází hysterická reakce v okamžiku rodinného víkendového programu, jehož součástí není Fortnite. Po vypnutí počítače následuje okamžitý přesun k displeji mobilního telefonu. Nejde-li na něm hra hrát, tak alespoň spustit chat a vědět (a slyšet), jak kamarádi hrají. S pocitem obrovské křivdy, protože ti zlí nepřející rodiče to dítěti neumožňují.

Americká média si toho poslední měsíc (viz výběr článků níže) konečně všímají, ale počátek to má zhruba rok zpět. V té době ovšem Fortnite hrála méně než polovina lidí. A Epic Games zdaleka netušili, že vznikne fenomén s tržním ohodnocením na 15 miliard dolarů.

Nedělejte si iluze, že se herní závislost snad týká jenom dětí. Je to zásadní problém i u dospělých a je na stejné úrovni jako závislost na alkoholu, drogách či herních automatech. Ostatně o stovkách manželství, která se kvůli Fotnite rozvádějí, jsme si mohli přečíst také nedávno.

Dítě ve virtuálním světě

Odkládání dětí k televizím byla věc spíš minulého století, to současné přineslo odkládání k tabletům a mobilním telefonům. Děje se to u dětí někdy od třetího roku věku a hraje tam hlavní roli YouTube a video. O nějaké ty roky později přijdou počítačové hry, začne to Minecraftem a pokračuje v řadě různých podob. Záleží i na tom, zda dítě je kluk nebo děvče a jak je k hraní her přitahováno či není.

Je to jako s tou žábou, co ji ponoříte do postupně se ohřívající vody. Také to nejprve nepozná, ale až na to přijde, tak už bude pozdě.

Podstatné je, že pro zaměstnané rodiče jsou odkládací možnosti velmi přínosné. Mají klid, nemusí nic řešit, dítě je přece někde bezpečně přisáto k obrazovce. Žádné hledání zábavy, výlety, společné hry. Dost dobře jsou možná nakonec stejně odložení i samotní rodiče. K nekonečnému hraní her na tabletu nebo ještě nekonečnějšímu sledování seriálů v televizi.

Procitnutí bývá bolestné, první příznaky závislosti přicházejí plíživě a nenápadně. Je to jako s tou žábou, co ji ponoříte do postupně se ohřívající vody. Také to nejprve nepozná, ale až na to přijde, tak už bude pozdě. V některých případech dokonce rodiče aktivně pomáhají dětem, aby ve Fortnite měly úspěch. Jakkoliv absurdně to zní, někteří jim dokonce podle časopisu Time platí trenéry.

Nakonec, čemu se divit, stejní rodiče nejspíš z dětí aktivně vytvářejí youtubery či instagramery, aby jim časem platili psychiatry, až vyhoří a zhroutí se.

Virtuální kriminalita

Ještě jednu věc rodiče málokdy tuší a hlídají. To, s kým se jejich děti ve Fortnite (a všech dalších online hrách) stýkají a s kým si povídají. Včetně toho, zda má dítě účet ve Fortnite chráněný proti krádeži. Právě tam to totiž začíná, účty se ve velkém kradou a prodávají, hodnotu mají vysokou podle toho, kolik herních předmětů a schopností účet nashromáždil. Zde je nutné připomenout, že v řadě případů se do dětského účtu v průběhu roku či dvou nasype i několik desítek až stovek dolarů.

Množství dětí na jednom místě je navíc lákavé pro sexuální predátory a pedofily.

Krádeže jsou ale maličkost proti kriminalitě. V online hrách se pohybují zloději lákající z dětí telefonní čísla pod příslibem herních předmětů a vylepšení. Pokud dítě číslo dá (ať už vlastní nebo rodičů), bude okradeno přes placené SMS. Jde o něco, co rodiče netuší. Divit se začnou až poté, co přijde další účet od operátora.

Množství dětí na jednom místě je navíc lákavé pro sexuální predátory a pedofily. Loví zde oběti, lákají z nich fotografie a videa, povídají si s nimi, vydávají se za stejně staré děti. V okamžiku, kdy dítě pošle první fotku, budou chtít víc a víc. Odmítne-li, následuje vydírání. Ať už klasickou hrozbou "tvé fotky zveřejním", nebo "zničím tě ve hře". Něco takového dítě rodičům neřekne.

Tíha rodičovství

Šmejdům tady zásadně pomáhá i to, že děti ve videohrách hledají pocit úspěchu a uznání. Ve Fortnite ho mohou získat zásadní dávku, stačí vyhrát. Doma to možná nebývá tak jednoduché. Dnešní uspěchaná neurotická doba znamená záplavu povinností, úkolů, špatné známky ve škole, nutnost se učit, soupeřit s frustrovanými přetíženými rodiči.

Související…

Stovky manželství se rozvádějí kvůli hře FortniteČlověk se umí zbavit závislosti na pervitinu. V případě technologií to musí jít takéZávislost na videohrách plní dětem psychologické potřeby

Většinu času děti navíc tráví ve škole, která je velmi často zdrojem nekonečné záplavy menších či větších frustrací. Počínaje protivnými spolužáky a konče školským systémem jako takovým. Není se čemu divit, že hry jako Fortnite nad tímhle tak snadno vyhrávají.

Pokud si čirou náhodou říkáte, že tohle přece do Česka zatím nedorazilo, tak se zkuste podívat, co vlastně vaše děti na počítačích a mobilech hrají.

foto: Fortnite, zdroj: The Wall Street Journal

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.