Lidí se sociální fobií po covidu přibývá. Bojí se návratu do kanceláří

Odborníci tvrdí, že sociální fobie neboli strach z interakcí s ostatními lidmi během pandemie raketově narostla zejména u jedinců mezi 18 a 29 lety. Jak BBC sdělila Eileen Anderson-Fyeová, ředitelka vzdělávání, bioetiky a humanitních lékařských oborů na lékařské fakultě Case Western Reserve v USA, je to poměrně logické, protože právě v tomto věku dospívání a "mladé dospělosti" je socializace ve skupině vrstevníků neobyčejně důležitá.

Budování stabilní identity totiž podle Anderson-Fyeové závisí na interakcích a zpětných vazbách od ostatních, a když jsou lidé o toto ochuzeni, zažívají intenzivní obavy z běžných komunikačních situací, mohou mít problém vyjádřit se před větší skupinou nebo udržet souvislý rozhovor, protože se stydí a v podstatě nevědí, jak by se měli chovat.

V rámci práce i studia se komunikovalo pomocí internetu, ale tato forma nemůže nahradit osobní setkání.

To platí jak pro ty, kteří sociální úzkostí před pandemií trpěli, tak i pro ty, kteří takové problémy nikdy neměli. Člověk je tvor společenský a společenské chování potřebuje trénovat. Bez tréninku zapomíná, je to podobné jako s cizím jazykem, který nepoužíváte, nebo se sportem, jemuž se přestanete věnovat.

Děti nechtějí zpátky do tříd

Avizovaný návrat k předpandemickému životu, který je v pracovní sféře charakterizovaný zejména návratem do kanceláří, je tak pro mnohé lidi noční můrou. A evropské školy potvrzují, že nejinak je tomu s návratem dětí ke studiu. Školáci rovněž cítí nevoli a obavu z důvodu úzkostí a duševních problémů, které téměř dvouletá sociální izolace s nedostatkem interakcí prohloubila.

Je sice pravda, že v rámci práce i studia se komunikovalo prostřednictvím internetu, to je ale forma, která nemůže nahradit osobní setkávání. Mladí lidé, kteří do školy nebo práce nastoupili v době covidové a měli možnost své učitele, spolužáky, nadřízené nebo šéfy vidět jen přes monitor počítače, tím byli značně znevýhodněni a nyní čelí nepříjemné situaci, kdy budou muset nastoupit do prostředí a mezi lidi, které dosud znali jen virtuálně a komunikovali s nimi z bezpečí a pohodlí domova.

Duše jako stigma

Caroline Leafová, americká neurovědkyně, expertka na duševní zdraví a autorka knihy Clean Up Your Mental Mess, BBC doplňuje, že problémy ještě zhoršuje jedna skutečnost. A totiž ta, že duševní obtíže a úzkosti jsou ve společnosti stále vnímány jako něco nenormálního, jako nemoc. Lidé se tak za ně stydí, což zvyšuje jejich obtíže a znesnadňuje jejich běžné fungování.

Podle Anderson-Fyeové může pomoci změna zaběhlého pracovního modelu a otevření se flexibilnějším řešením, jako je práce z domova nebo hybridní model, kdy jste několik dní doma a několik v kanceláři. To by mohl být krok od zaměstnavatelů směrem k zaměstnancům, jehož prostřednictvím ukáží, že respektují jejich potřeby a nesoudí je za to, že mají problém trávit čas v kolektivu.

S takovým přístupem souhlasí i Vanessa Matsis-McCreadyová, poradkyně společnosti Engage, jež působí v oblasti lidských zdrojů. Ta BBC upozornila na to, že pro podporu duševního zdraví zaměstnanců by bylo dobré v tomto směru provést i zákonné úpravy, jež by volbu flexibilní pracovní doby vyloženě umožňovaly a zařadily by ji tak mezi práva zaměstnanců.

Je hybrid řešení?

BBC ale připomíná, že hybridní pracovní model může být pro některé lidi dvousečným řešením. Na jedné straně sice poskytuje úlevu od interakcí vyvolávajících úzkost, na straně druhé ale vyvolává zvýšené obavy z ještě většího odcizení od kolegů, kterým návrat do kanceláře vyhovuje.

Jak tedy situaci vyřešit? Zatím to vypadá, že bude potřeba zajistit tolik možností, aby si z nich každý mohl vybrat tu, která co nejlépe vyhovuje právě jemu.