I když řada z nás dnes bere stres jako běžnou součást života, nad kterou často jen mávneme rukou s tím, že „vystresovaný je každý“, tak Dean Burnett, neurovědec, spisovatel a také dopisovatel britského deníku The Guardian, před ním varuje s tím, že při rozvoji problémů duševního zdraví, jako je úzkost a deprese, hraje stres klíčovou roli. „Zdá se, že neustálá stresem vyvolaná stimulace klíčových oblastí mozku je hlavním přispěvatelem následné úzkosti,“ vysvětluje. „Má se za to, že základním prvkem depresivních poruch jsou vitální oblasti mozku, které přestanou reagovat a stanou se nepružnými,“ dodává Burnett s tím, že tyto oblasti mozku jsou přepracované a vyčerpané právě vlivem stresu. To vyvolává stavy, kdy jsme místo „reakce na cokoli“ přesvědčení, že svět, život, případně „nic“ nedává smysl.
Burnett připomíná, že stres je nám do určité míry vrozený, protože v dávných dobách znamenal reakci, která mohla člověku zachránit život. Když mozek začne produkovat stresové hormony, jako je kortizol nebo adrenalin, celé tělo se mobilizuje a je připraveno na rychlý úprk před nepřítelem, třeba mamutem nebo šavlozubým tygrem.
Protože jsme kvůli stresu ve střehu, zvyšuje se naše vnímání negativních věcí, ty pozitivní bereme jako rušivé elementy, které nás odvádějí od hlavního cíle: utéct před nebezpečím.
Člověk je při stresu bdělejší, ostražitější a svěžejší. To vše proto, aby mohl energii nakumulovat do obranného manévru. V dnešní době ale většinou nebojujeme s fyzickým nepřítelem, stresují nás spíš události či lidé, před nimiž ovšem nemůžeme utéct nebo se do nich pustit holýma rukama. Dávný mechanismus však funguje pořád stejně, což člověka, který by měl mimo stres fungovat i normálně, zkrátka vyčerpává.
Zaměření na negativní věci
Protože jsme kvůli stresu ve střehu, zvyšuje se naše vnímání negativních věcí, ty pozitivní bereme jako rušivé elementy, které nás odvádějí od hlavního cíle: utéct před nebezpečím. V praxi to vypadá tak, že se zaměřujeme převážně na negativní aspekty naší existence, vidíme všechno v černých barvách, což nás uvádí do úzkostných a depresivních stavů.
A při tom všem mozek pořád běží na plné obrátky, produkuje glukokortikoidy a kortizol zesilující srdeční frekvenci a svalové napětí, tělo je pořád v pozoru a neodpočine si.
Mozek neví, kdy přestat
Podle Burnetta se ukazuje, že u některých lidí mozek vlivem setrvalého napětí neví, kdy má tuto reakci ukončit. Mělo by to být přitom tehdy, kdy je v těle stresových chemikálií dostatek, jenže když se člověk pořád cítí být ve stresu, mozek je zmatený a chemikálie produkuje prakticky nonstop.
„Může to znít jako mírná nepříjemnost, ale přibývají důkazy, které naznačují, že právě to je příčinou mnoha problémů s duševním zdravím, včetně deprese. U těch, kteří trpí chronickou depresí, a u mnohých, kteří kvůli tomu spáchali sebevraždu, byla v krvi a tkáních prokázána zvýšená hladina stresových chemikálií,“ vysvětluje pro Guardian.
Stres oslabuje neurony i srdce
Toto neustálé bombardování stresovými chemikáliemi je potenciálním základem mnoha fyzických příznaků deprese, jako je přibývání na váze, vysoký krevní tlak, utlumený imunitní systém, problémy se srdcem. Stejně negativně působí na neurony a oslabuje činnost mozku, konkrétně paměť, myšlení a soustředění. Nejprve způsobí prudké zlepšení těchto funkcí (v nebezpečí vnímáte skvěle, protože jste v pozoru), následuje ale propad, protože neurony jsou unavené.
Dobrá zpráva je, že se stresem se dá docela dobře pracovat, takže se všechny popisované těžkosti dají vyřešit. Burnett našel inspiraci v metodě Jima Whitea, uznávaného skotského psychologa a zastánce kontroly stresu. Ten vychází z toho, že nás stresuje strach z nenaplnění očekávání vlastních, ale i očekávání ostatních, tedy například kolegů. Kvůli tomu se domníváme, že musíme udělat víc, než jsme schopni zvládnout, a z toho pramení nejistota. Právě s tou White učí pacienty pracovat a jako prostředek nabízí čtyři jednoduché kroky.
- Jako první snižují nejistotu dechová cvičení, která v nás posilují vědomí, že máme moc ovlivnit věci ve svém životě. Když se učíme uvědomovat si dech a ovlivňovat ho, zaměřujeme se na jistotu, kterou upevňujeme a dále získáváme. To je první zbraň proti stresu: Vědomí dechu nebo srdeční frekvence poskytuje jistotu tam, kde jsme dříve žádnou neměli.
- Další rada zní: „Postav se svému strachu.“ Když čelíme něčemu, co nás děsí, musíme to umět popsat. Z neznámého se stává známé a s tím už se dá nějak pracovat.
- Třetí může znít poněkud banálně, ale funguje: „Buďte aktivnější.“ Pravidelný pohyb kromě mnoha zdravotních benefitů přináší také pocit kontroly (podobně jako dechová cvičení). Opět vnímáte, jak dokážete kontrolovat dech, svaly, koordinovat pohyb, jak se vlastní pílí zlepšujete. To vám dodává sebevědomí, pocit vnitřní síly. Zároveň s tím měníte zaměření z negativ na pozitiva.
- Poslední zásada káže: „Dávej pozor, co piješ.“ White radí, abychom neužívali alkohol ani kofein jako berličky, které nás krátkodobě vyvedou z duševních muk.
„Jsou to jednoduché pokyny, ale vzhledem k tomu, že dnes téměř každý trpí nedostatkem času, dávají všem prostor k provedení významných změn,“ uzavírá Burnett.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
