Možná to znáte. Opozdili jste se v práci a slíbili jste partnerovi, který doma chystá večeři pro vás a vaše rodiče, že přinesete nějaké víno. Jenže jste zapomněli. Úplně se vám to vykouřilo z hlavy. Takže jdete pozdě a navíc nenesete, co jste přinést měli. Ajaj, problém je na světě. Partnerovi srší z očí blesky a nejraději by vás neviděl.
Reklama
Jak situaci napravit? Zaběhnout do obchodu pro víno? Ne. Mnohdy stačí mnohem méně. Omluvit se. Uznat chybu a říci: Promiň. Tak jednoduché. Proč to tedy řadě z nás činí takový problém? Podle pittsburské psycholožky Kariny Schumannové, zabývající se řešením mezilidských konfliktů, existují 3 důvody, proč se lidé neumí omlouvat.
Žádnou chybu jsem neudělal
Co je vlastně omluva? Ochota napravit chyby, jichž jsme se dopustili. Jenže k tomu, abychom je chtěli napravit a polepšit se, musíme být nejprve otevření možnosti uvidět a přijmout je. Podle Schumannové ale velká část současné populace vykazuje poměrně vysokou míru narcismu, který jim znemožňuje vidět potřebu omluvit se. Narcisté totiž nejsou empatičtí, a tak je pro ně těžké pochopit, že někomu ublížili nebo že by se jejich jednání mohlo někoho dotknout.
V kritických okamžicích, když je mysl zatemněna hněvem, je pak někdy až děsivě snadné zapomenout, jakou hodnotu pro nás partner má
A navíc nemusíte být přímo narcista, abyste někdy byli zaslepení vlastními potřebami a zcela kvůli nim přehlíželi ty partnerovy, nebo kohokoliv jiného. V kritických okamžicích, když je mysl zatemněna hněvem, je pak někdy až děsivě snadné zapomenout, jakou hodnotu pro nás partner má. Takže mnohdy vnímáte přestupek jako triviální a nepřipouštíte si, že by se druhé strany mohl dotknout.
Ohrožení představy o sobě samém
Všichni chceme věřit, že jsme dobří lidé. Uznání, že jsme někomu ublížili, může podlomit často křehkou sebedůvěru. To je jeden z důvodů, proč máme tendence omlouvat přestupky, jichž jsme se dopustili – jsme dobří lidé, a proto to, co jsme provedli, jistě nemůže být tak hrozné. Podle Schumannové lidé často zbytečně věří, že omluva poškodí jejich sebeúctu a zhorší sebevědomí. Domnívají se, že takový akt z nich v očích jiných učiní slabochy. Schumannová radí, že je třeba si uvědomit, že každý chybuje. I dobří lidé. Pochopení a přijetí této skutečnosti může pomoci osvojit si schopnost upřímně se omluvit.
Omluva nic nespraví
Jsou i tací, kteří se neomlouvají, protože jsou přesvědčení o tom, že omluva ničemu nepomůže. Stalo se, stalo. Omluva nic nezmění. Také tak uvažujete? Schumannová namítá, že takový přístup může vyplývat z přesvědčení, že některé činy jsou nenapravitelné. Tím, kdo rozhodne, zda omluva má či nemá smysl, je ale pouze osoba poškozeného. To mějte na paměti vždy, když budete uvažovat nad tím, zda má či nemá cenu se omlouvat. Když už se do toho ale pustíte, dopřejte oběti čas na to, aby vám odpustila. Netlačte na pilu.
Co dělat, aby to fungovalo
Chcete se omluvit? Pak to musíte myslet vážně. Upřímně. Ukázat empatii a porozumění. Schumannová radí vyslovit upřímný záměr. Na oběti byste ale měli nechat, zda omluvu přijme, či nikoliv. A počítat i s možností, že ji nepřijme. V takovém případě vás může hřát u srdce alespoň fakt, že jste to zkusili a posunuli se tak o krok dál v cestě za nejlepší verzí sebe sama. Uznání vlastní viny je jednou z nejtěžších věcí, kterou může člověk ve vztahu sám k sobě vykonat. A vy jste to zvládli.
Uznání vlastní viny je jednou z nejtěžších věcí, kterou může člověk ve vztahu sám k sobě vykonat
Pochvalte se za to a věřte, že se přesvědčení poškozeného přeci jen jednou zlomí a bude vám odpuštěno. Rozhodně se nesnažte, za účelem vyloudění odpuštění, oběti přičítat jakoukoliv vinu, snižovat závažnost vlastního provinění, nebo se vymlouvat a bránit před čímkoliv, co se dotyčný snaží říci. Stojíte o odpuštění? Tak sklopte oči, poslouchejte, vnímejte a přijímejte.
Nejlepší náprava poškozeného vztahu? Omluva
Omluvit se je těžké. Jedná se ale o nejefektivnější způsob, jak napravit pošramocený vztah. A ublížíme-li těm, které milujeme, je nevyhnutelná. Překonání nelehké situace, na jejímž konci stojí omluva a odpuštění, pak mnohdy vztah navíc posílí. Podle Schumannové se páry, které se umí vzájemně omluvit, cítí slyšeny, chápány a důvěřují si. Uznání viny, omluva a odpouštění tak představuje trojici dávající novou vnitřní sílu a schopnost přijímat chyby vlastní i milovaného člověka. Lidé, kteří se omluvit odmítají, pak často popírají sebe sama a znemožňují si vyléčení vnitřních ran, které mohou být velmi hluboké.
foto: Shutterstock, zdroj: PsychologyToday
