fbpx

Proč se lidé za svou nahotu stydí a jak toho společnost využívá, píše ve svém eseji Jan Bílý

Zveřejněno: 6. 5. 2018

V Řecku jsem byl poprvé se svou první velkou láskou Iris v roce 1984. Tenkrát bylo nahaté koupání ještě všude oficiálně zakázáno, a tak jsme tak činili pouze na odlehlých plážích nebo za svitu hvězd. Možná, že to byl právě ten úžasný pocit plavat v teplém, v noci někdy světélkujícím Egejském moři takto úplně prapůvodně, který mě natrvalo připoutal k této nádherné zemi. Cítit mořský vánek na kůži a nebránit mu v tom žádnou překážkou, nechat se sluníčkem laskat úplně všude – to je jeden z nejkrásnějších prožitků, který znám.

Svůj první striptýz „na veřejnosti“ jsem si odbyl přibližně před dvaceti lety v pětidenním semináři o léčení studu a zranění, které se v nás nastřádaly v mládí. Seminář se konal v jednom meditačním centru a už druhý den jsme se měli, sice dobrovolně, ale přeci jenom téměř všichni před skupinkou spoluúčastníků svléci. Úplně. A říct k tomu, co se nám na nás líbí a za co se stydíme. Bylo jasné, že to, za co se každý z nás styděl, převažovalo. Tehdy jsem si uvědomil, jak hluboko je v nás náš stud zakořeněný – a také, jak absurdní je.

Související…

Jan Bílý o sultánovi, Šeherezádě a Jiříkově vidění Sjezdovky prodám a budu po horách radši choditLéčivé divadlo: Nechte se provést konstelacemi s Janem Bílým

 Ve sdílení, které následovalo po striptýzu, jsme všichni popisovali stejný jev: Naprostou neschopnost pochopit, proč se někdo jiný stydí za to, za co se styděl. Ženy se většinou styděly za malá / velká / visací / stojatá / obrovská či „vůbec žádná“ prsa, za tlustý nebo hubený zadek, za příliš rovné a dlouhé nohy nebo naopak údajně krátké. Muži samozřejmě za malý / tlustý / hubený nebo „velký ale křivý“ penis, za odstáté nebo přisedlé uši, za velké břicho nebo za žádné, za rachitickou, pyknickou či hranatou „kostru“. A těch strašností bylo ještě mnohem víc.

Přitom jeden jako druhý člověk, kteří se před ostatními svlékali, byli prostě nádherní ve své jedinečnosti, osobitosti, výrazu. Jistě, každý byl odlišný. Ale v chráněné atmosféře semináře nám přišlo, že jsou všichni krásní. Pouze já ne. Nebo snad i já? Opravdu??? Tak asi jo. Od té doby mám nahotu rád. Ne všude, jistě. Jdu-li po ulici, asi bych nechtěl potkávat samé nahotinky. Některé z našich politiků bych také nerad viděl v televizi „bez“, ale upřímně řečeno, já je nechci vidět ani „s“.

Cudnost v sauně

Ale na krétské pláži, někde na privátní zahradě v létě, nebo v sauně miluji ten stav, který mě upomíná na to, že jsme – živočichové. A že se, možná když trochu dbáme na to, jak vypadáme, nemusíme za nic stydět. Proto mě před lety, když jsem ještě žil v Německu, šokovalo zjištění, že Asiaté a Američané se saunují v plavkách. Připadalo mi to prostě směšné. Ale co – tak mnoho Amíků či Číňanů se v německých saunách zase neprohání, a když, tak ať si dělají, co chtějí.

Bohužel nezůstalo pouze u nich. Evropou a Českem se pohybuje vlna jistého puritánského studu. Začalo to před roky s prodlužující se délkou pánských plavek. To už abychom se pomalu koupali v normálních kalhotách, že ano... Pak jsem se začal v saunách setkávat s groteskními situacemi: Přijde mladý pár nebo skupina mladých lidí. Jdou například do vířivky. A mají opravdový problém: Jak vstoupit do vody a nenamočit ručník, který zakrývá jejich nahotu. A hlavně nic, ale pranic „neukázat“. Nebo sedí v děsně horké sauně, omotáni skoro po bradu prostěradlem a – stydí se? Já nevím. Asi ano.

Slyšel jsem, že v čase diktátu štíhlých, dokonalých modelů na plakátech a v dobách, kdy si na internetu každý od pěti let výše může prohlédnout sexuální akt s herci, jejichž intimní míry jsou více než dokonalé, má dnešní mládež prostě problém se srovnáváním. Ale nemyslím si, že by to byl hlavní důvod dnešní ne-nahoty. Možná, že to vězí v politické korektnosti. Že totiž mají všichni strach, aby nějaké nezletilé dítko náhodou v sauně nezahlédlo jejich genitálie; to by je mohl schopný právník zažalovat ze sexuálního zneužívání a vysoudit pro traumatizovanou ratolest tučné odškodné.

Nahota je sociální konstrukt

Ale je i docela možné, že se pomalu a nepozorovaně islamizujeme. K tomu se krásně hodí občas probleskující zprávy o zákazu nošení burky v tom či onom státu, provincii nebo městě. To je ten závoj pro islámské ženy, který nechává volnou pouze štěrbinu pro oči a někdy ani to ne. Ten zákaz nechápu. Ať si kdo chce, nosí, co chce. (Zasvěcení ovšem říkají, že jde o pokus zmařit maskování fundamentalistických teroristů před všudypřítomnými kamerami.)

Burka je mně osobně ještě více nesympatická než prostěradlo v sauně. Ale pokud někdo nosí závoj a někdo ne, je to ok. Problém pro mne nastává v případě, že se burka stane morální či náboženskou povinností. Tak jako v některých islámských zemích nebo jako v americké sauně plavky. A tak se trochu bojím o svoji svobodu, smět být nahý – v saunách, na plážích a všude, kam se to hodí.

V jádru jde totiž v USA, v Evropě nebo v Afghanistánu o totéž. O pokusy rigidní části společnosti nám ostatním namluvit, že náš přirozený stav, nahota, je něco hříšného. Nebo aspoň nemravného. Jde o lidi, kteří by nás chtěli v rámci jistého kodexu nutit nosit něco, co bychom jinak, bez studu nebo náboženství, na sebe asi nevzali. Neříkejte mi totiž, že sedět v sauně v prostěradle nebo chodit v burce v arabském vedru je pro něčí tělo požitek.

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Fake news nejen o covidu: Třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá

Fake news nejen o covidu: Třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá

Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku...

Mohou změnit Einsteinovu teorii relativity chameleoni? Zatím se žádný nechytil

Mohou změnit Einsteinovu teorii relativity chameleoni? Zatím se žádný nechytil

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....