Práce s vnitřním dítětem je na vrcholu popularity. Jak s ní vyléčit své rány na duši?

O vnitřním dítěti teď jistě nečtete poprvé. Pravděpodobně jste o něm slyšeli od svých kamarádů, terapeutů nebo na vás toto sousloví vyskočilo na sociálních sítích. Obecně lze říci, že témata jako terapie, péče o sebe a sebeláska se v posledních několika letech v mainstreamu pevně zakořenila – obzvlášť mezi mileniály a zoomery, kteří už tato témata nepovažují za tabu a aktivně mluví o důležitosti práce na sobě.

Terapeuté a životní kouči často do svých sezení zapojují práci s vnitřním dítětem, protože tvrdí, že jeho uzdravení je klíčové pro mentální zdraví dospělého jedince. Ale co přesně je vnitřní dítě a proč si získalo takovou popularitu?

Práce s vnitřním dítětem má mnoho podob, ale obecně nás vyzývá k tomu, abychom se vrátili k mladším vnitřním částem našeho já a rozpoznali, jak nás ovlivňují v dospělosti.

Naše malé já

Koncept vnitřního dítěte není žádnou novinkou, ale v posledních několik letech se velmi rozšířil. Často se v této souvislosti mluví o zraněné mladší verzi nás samotných, která zažila traumatickou zkušenost (nebo několik takových zkušeností) a byla ještě moc malá na to, aby tuto zkušenost zpracovala, čímž zranění „uvízlo“ v těle.

„Práce s vnitřním dítětem má mnoho podob, ale obecně nás vyzývá k tomu, abychom se vrátili k mladším vnitřním částem našeho já a rozpoznali, jak nás ovlivňují v dospělosti,“ říká Aimee Raiová, odbornice na traumata a zakladatelka Mezinárodní školy celostního léčení.

Raiová se domnívá, že mnozí z nás touží po hluboké a zároveň jemné formě práce na sobě. A v tu chvíli přichází na řadu práce s vnitřním dítětem – praxe, která je pevně zakořeněná v jemnosti a soucitu se sebou samým.

„Myslím, že jako kultura začínáme v otázce spokojeného života více zohledňovat traumata, a proto se k sobě také chováme šetrněji,“ říká. „Možná proto také roste zájem o práci s vnitřním dítětem. Vyzývá nás, abychom se věnovali spíše příčině než symptomu a abychom tak činili velmi jemným, zvídavým a soucitným způsobem.“

Vychovat sebe sama

Práce s vnitřním dítětem může být mocným prostředkem k uzdravení sebe sama. „Je prospěšná, protože když člověk zažije trauma v raném věku, vývojově se zasekne,“ říká Victoria Beck-Williamsová, LPC, licencovaná terapeutka z Houstonu. Zde rychle podotkněme, že ačkoli se o traumatu obvykle uvažuje jako o události, která nastane při extrémně dramatické jednorázové situaci, trauma se může vztahovat víceméně k jakékoli rozrušující události, kterou nedokážeme zpracovat (někdy se označuje jako mikrotrauma). Raiová poznamenává: „Charles L. Whitfield ve své knize Healing the Child Within odhaduje, že přibližně 90 % z nás nedostalo lásku, péči a vedení potřebné k tomu, abychom se cítili dobře.“

V důsledku těchto „uvízlých“ zkušeností může dojít k tomu, že „člověk není schopen projít Maslowovou hierarchií potřeb (fyziologické potřeby: jídlo a oblečení; bezpečí: jistota zaměstnání; potřeby lásky a sounáležitosti: přátelství; úcta a seberealizace), a některé z těchto potřeb tak zůstávají neuspokojeny,“ vysvětluje Beck-Williamsová.

Charles L. Whitfield ve své knize Healing the Child Within odhaduje, že přibližně 90 % z nás nedostalo lásku, péči a vedení potřebné k tomu, abychom se cítili dobře.

„Když pracujete s vnitřním dítětem, jste schopni identifikovat neuspokojené potřeby a začít v podstatě „vychovávat“ sami sebe. To umožní člověku znovu se napojit na sebe, projít vývojovými fázemi a stát se opět ‚celistvým‘.“

Jak na to?

Práce s vnitřním dítětem často zahrnuje některé z našich nejbolestivějších dětských zážitků. „Proto, abychom mohli bezpečně pracovat s vnitřním dítětem, potřebujeme zkušeného průvodce. Vždy bych doporučovala vyhledat terapeuta, který se zabývá traumatem a ke kterému cítíte důvěru. Pokud o toto nestojíte, nebo k tomu nemáte finanční prostředky, můžete postupovat pomalu s pomocí knih a online zdrojů. Dbejte však na to, abyste se emocionálně nepřetěžovali,“ radí Raiová.

Mezitím nebo jako doplněk k terapii zkuste následující metody, které vám pomohou se s vaším vnitřním dítětem propojit. Můžete je bezpečně praktikovat sami – jen nezapomeňte postupovat pomalu.

1. Udělejte si prostor pro své pocity

Někdy, když na něco silně emočně reagujeme, necháme se tím buď unést, nebo emoce potlačíme, abychom necítili bolest. Zdravější reakcí na tyto silné emoce je však „naučit se uklidnit, nadechnout se a své pocity pojmenovat. Je to způsob, jak dát našemu vnitřnímu dítěti najevo, že je vnímáno a že mu nasloucháme,“ říká Raiová.

Teorie spočívá v tom, že i když vaše mladší já nebylo schopné zvládnout tak silnou emoci, vaše dospělé já už toho schopné je. Můžete ke svému vnitřními dítěti pomluvit (nahlas nebo v duchu) a dát mu najevo, že ho nesoudíte, jste v tom s ním a že je v bezpečí. „Vždycky mi pomáhá položit si ruku na srdce a jemným přijímajícím tónem říct, ‚Jsem naštvaný‘ nebo ‚Mám strach‘ nebo ‚Jsi v bezpečí‘,“ říká Raiová.

Když na něco silně emočně reagujeme, necháme se tím buď unést, nebo emoce potlačíme, abychom necítili bolest. Zdravější reakcí na tyto silné emoce je však naučit se uklidnit, nadechnout se a své pocity pojmenovat. Je to způsob, jak dát našemu vnitřnímu dítěti najevo, že je vnímáno a že mu nasloucháme.

2. Pečujte o svou emocionální pohodu

Pokud v dětství nebyly naše emocionální potřeby upřednostňovány, můžeme mít tendenci toto zanedbávání opakovat. Chcete-li tyto cykly přerušit, všímejte si činností, které vám pomáhají cítit se vyrovnaně, a snažte se je začlenit do své rutiny.

„Když si dáme závazek, že si budeme několikrát týdně psát deník, každé ráno strávíme několik minut meditací nebo jednou za měsíc pojedeme do přírody – a dodržíme ho – ukazujeme tím našemu vnitřnímu dítěti, že se o něj někdo stará,“ říká Raiová. Nemusíme se odsuzovat ani stydět, když nám dojde čas nebo zapomeneme, ale stejně jako pevný milující rodič učí dítě čistit si zuby, ani my to nenecháme jen tak. Na naší emocionální pohodě záleží. Záleží na nás.“

3. Napište svému mladšímu já dopis

Dalším účinným způsobem, jak se spojit se svým vnitřním dítětem, je obrátit se na něj písemně (nebo formou rozhovoru nahlas či v hlavě, pokud je vám to příjemnější). „Vyberte si věk, který pro vás byl obzvlášť náročný, nebo nějaký zážitek z dětství, který vám utkvěl v hlavě,“ radí Charlotte Fox Weberová, britská psychoterapeutka a autorka knihy What We Want. „Napsat dopis a vyjádřit se k tomu, kým jste byli a čím jste prošli, může být silné a poučné.“

V době, kdy i princ Harry vytahuje do popředí složité téma traumatu a knihy o duševním zdraví se dostávají na přední příčky žebříčků bestsellerů, je logické, že se lidé začínají zajímat o nástroje, jako je práce s vnitřním dítětem, které přistupují k léčení jemně, a dokonce hravě.

Zkuste si položit tyto otázky a zkoumejte reakce:

Čeho jste se báli?
Co si pamatujete, že jste si přáli?
Máte nějakou vzpomínku na pocit trapnosti či studu? Když se na ni podíváte teď, cítíte se jinak, ať už se stalo cokoli?
Jaké pocity se u vás objevují?
Zamyslete se nad tím, jak vaše vnitřní dítě může ovlivňovat vaše reakce na určité situace.
Co se může váš dospělý naučit od vašeho vnitřního dítěte?
Kdyby vaše vnitřní dítě vidělo, kde se nyní nacházíte, co by pro něj bylo vzrušující nebo zajímavé?

4. Začněte si hrát

Hra je důležitou součástí dětského života, takže pokud jste z nějakého důvodu nemohli v dětství „blbnout“ nebo si hrát tak, jak jste chtěli, je důležité, abyste tuto svou stránku prozkoumali nyní, když vám nic nebrání.

„Přemýšlejte o tom, co jste rádi v dětství dělali nebo co jste nikdy nevyzkoušeli, ale chtěli jste,“ říká Raiová. „Často od svých klientů slýchám, že chtěli tančit, zpívat, sportovat, vařit, kreslit nebo malovat. Klíčovým slovem zde je ,hrát si‘ – nemusíme v těch věcech být dobří. A když příště uvidíte skluzavku nebo houpačku, skočte na ně. Přivítat zpět tyto hravé části sebe sama je krásný způsob, jak se postarat o potřeby vnitřního dítěte, které bylo jako malé zatíženo příliš velkým stresem.“

Když si dáme závazek, že si budeme několikrát týdně psát deník, každé ráno strávíme několik minut meditací nebo jednou za měsíc pojedeme do přírody – a dodržíme ho – ukazujeme tím našemu vnitřnímu dítěti, že se o něj někdo stará.

5. Zavolejte někomu blízkému

Pokud máte v životě člověka, kterému důvěřujete, můžete se mu bezpečně svěřit a on je schopen naslouchat, aniž by sám byl přetížen nebo dával nevyžádané rady – pak se nebojte a napište nebo zavolejte této osobě, když jste smutní, ve stresu nebo zmatení. Věřte, že vám ráda pomůže.

„Mluvit s někým jiným, abyste se spojili se svým vnitřním dítětem, vám může připadat zvláštní. Nicméně pokaždé, když někoho požádáme o pomoc, říkáme svému vnitřnímu dítěti, že už není samo,“ říká Raiová. Tohle může být obzvlášť silné, pokud máte pocit, že jste jako dítě byli emocionálně osamělí, a teď se vám to promítá i do dospělosti.

Práce s vnitřním dítětem je nyní v kurzu, a to z dobrého důvodu. V době, kdy i princ Harry vytahuje do popředí složité téma traumatu a knihy o duševním zdraví se dostávají na přední příčky žebříčků bestsellerů, je logické, že se lidé začínají zajímat o nástroje, jako je práce s vnitřním dítětem, které přistupují k léčení jemně, a dokonce hravě.