Téma takzvaného skleněného stropu se v debatách o postavení žen v byznysu vrací dlouhodobě. Ženy tvoří velkou část pracovního trhu, ve vrcholovém vedení firem jich je ale pořád málo. Nejde přitom o nedostatek schopností ani ambicí. Podle zkušeností z praxe i dostupných dat hrají roli méně viditelné překážky, které kariéru žen zpomalují.
Zkušenosti žen, které se do vedení dostaly, ukazují, že cesta existuje, ale nebývá jednoduchá. Mění se i přístup firem. Ve vedení se postupně objevuje pestřejší složení lidí a firmy neberou podíl žen v řídících pozicích jen jako otázku svého obrazu navenek, ale i jako důležitý faktor, který ovlivňuje fungování a výsledky týmů. Změna je ale nerovnoměrná a často závisí na konkrétním vedení i firemní kultuře.
Velkou roli hrají nejen podmínky ve firmách, ale i rozhodování v klíčových momentech kariéry. O tom, kde ženy narážejí na nejčastější překážky, mluví manažerka Eva Collardová. Její zkušenost ukazuje, že vedle systémových bariér záleží i na tom, jak ženy přistupují k vlastním ambicím a příležitostem.
Už desítky let se mluví o takzvaném skleněném stropu, přesto zůstává žen ve vrcholovém vedení firem překvapivě málo. Je podle vás hlavní překážka stále v systému, nebo se část problému skrývá i v tom, jak ženy samy o své kariéře přemýšlejí?
Mám pocit, že se situace postupně zlepšuje, a to, co platilo před deseti lety, je dnes už jiné. Vidím kolem sebe úspěšné CEOs, manažerky a podnikatelky, které jsou důkazem, že se společnost posouvá správným směrem.
Často se říká, že ženy čekají, až budou „dost připravené“, zatímco muži se do příležitostí vrhají mnohem dřív. Vidíte ve své praxi tenhle rozdíl? A odkud se vlastně bere?
Ano, často vidím situace, kdy žena pečlivě zvažuje všechna pro a proti a je k sobě hodně kritická. Pak má tendenci si říct, že ještě není správný čas novou roli přijmout nebo se o ni ucházet. Muži bývají odvážnější a mají větší sebedůvěru. Na druhou stranu je vidět, že s mladší generací se tyto rozdíly postupně zmenšují.
Muži bývají odvážnější a mají větší sebedůvěru. Problém vidím v nedostatečné podpoře.
Mnoho žen v byznysu popisuje moment, kdy zjistí, že neexistuje žádná otevřená bariéra, ale přesto je něco drží o krok zpátky. Jak se skleněný strop projevuje v realitě, jak vlastně vypadá?
Já jsem měla štěstí, že jsem na takovou bariéru spojenou s genderem nenarazila, i když to samozřejmě neznamená, že nebyly jiné překážky. Byla jsem první Češka v Commerzbank, která vybudovala a vedla v Praze shared service centrum, poskytující finanční služby napříč Evropou. Další centra i ženy ve vedení pak postupně přibývaly.
Vždy jsem měla kolem sebe kolegy, kteří ženy brali jako rovnocenné. I v CREDITAS se snažíme držet kulturu, která rozdíly mezi muži a ženami neřeší. Máme ženy v představenstvu i na dalších vysokých pozicích. Velkou roli podle mě hraje i zázemí, můj muž mě v kariéře vždy podporoval.
Firmy dnes rády mluví o diverzitě, inkluzi a rovnosti. Nakolik je to podle vás skutečná změna a nakolik jen dobře znějící jazyk do výročních zpráv?
To je složitá otázka. Tyhle pojmy znějí dobře a dnes se očekává, že se jim firmy budou věnovat. Podle mě je to ale hlavně o nastavení vedení, o jejich hodnotách a přístupu. Férovost a otevřenost by neměla být strategie, ale přirozená součást fungování. Nejen v práci, ale i v běžném životě.
V minulosti byl ideál lídra spojený s tvrdostí, soutěživostí a výkonem. Dnes se stále častěji mluví o empatii, spolupráci a schopnosti naslouchat. Mění se podle vás definice leadershipu a mohou z toho ženy přirozeně těžit?
Výkon a soutěživost podle mě z leadershipu nezmizely, jen se k nim přidává větší důraz na práci s lidmi. Schopnost vést tým je dnes stejně důležitá jako odborné znalosti. Dobrý lídr musí umět vytvořit fungující tým. A právě v tom mají ženy často velkou výhodu.
Ženy ve vysokých pozicích často čelí paradoxu. Když jsou dostatečně razantní, bývají označeny za tvrdé. Když jsou vstřícné, prý nejsou dost silné. Existuje podle vás cesta z téhle dvojité pasti?
Úspěšný lídr musí být náročný a musí umět věci vyžadovat. Pokud to někdo označí jako tvrdé, tak ať. Já se snažím být hlavně transparentní a férová. To je přístup, který mi funguje. Zároveň se ale nesmí vytratit lidskost.
Eva Collardová
Generální ředitelkou Banky CREDITAS od července 2023, aktuálně jediná ředitelka banky v České republice. Do skupiny CREDITAS nastoupila již o dva roky dříve. Předtím působila na vedoucích finančních pozicích ve Volksbank a Commerzbank, kde byla mimo jiné CFO pro Českou republiku a Slovensko. Později řídila finance na úrovni regionální Evropy. Vystudovala Ekonomickou univerzitu v Bratislavě a MBA na University of New York in Prague. Mluví šesti jazyky, ve volném čase ráda sportuje a potkat ji můžete na koncertech vážné hudby.
Někteří lidé tvrdí, že hlavní překážkou kariéry žen není diskriminace, ale fakt, že v určité fázi života dávají přednost rodině. Je to podle vás zjednodušení, nebo kus pravdy?
Nemyslím si, že by rodina sama o sobě byla překážkou. Ženy se dnes snaží skloubit práci i rodinu. Problém vidím spíš v nedostatečné podpoře. Mám tři děti a vždy jsem se vracela do práce poměrně rychle. Nejvíc jsem tehdy narážela na nedostupnost jeslí. A ta situace se dodnes výrazně nezlepšila.
Z dat víme, že firmy, které mají ve vedení pestřejší složení lidí, často dosahují lepších výsledků. Proč podle vás byznys stále váhá brát to jako výhodu, a nejen jako povinnost?
To souvisí s tím, jak se mění společnost i pracovní trh. Firmy na to reagují, někde pomaleji, jinde rychleji. Můžeme diskutovat o tom, jestli je to dost, ale ten posun je vidět. Jak přesně se to promítá do výsledků, to bych nechtěla hodnotit, protože těch faktorů je víc.
Když se podíváte na kariéry úspěšných žen ve vedení, vidíte nějaký společný moment zlomu, okamžik, kdy se rozhodly přestat čekat na souhlas okolí?
Kolem sebe mám kolegyně, které na souhlas nečekaly a svou pozici si postupně vybudovaly. Důležité je vědět, co chci a kam směřuji, a jít za tím. Krok za krokem si budovat vlastní cestu.
Kdyby měla mladá žena, která dnes vstupuje do byznysu, slyšet jednu upřímnou radu o kariéře a ambicích, něco, co se v motivačních knihách obvykle nepíše, co by to bylo?
Když vidíš příležitost, chop se jí. Realizuj své plány a své vize, není na co čekat.
