fbpx

Civilizace Zveřejněno: 23. 11. 2025
Zdroj: Shutterstock

„O čem se nedá mluvit, o tom se musí mlčet,” říkal Ludwig Wittgenstein. Proč je někdy neříct nic nejlepší řešení.

Znáte ty lidi, kteří bezmezně věří ve zdravý selský rozum a na základě toho rádi dávají nevyžádané rady? Ti jsou k toxickému žvanění obzvlášť náchylní, ale nevhodná slova ulítnou občas každému. Tohle jsou situace, kdy mohou ublížit nejvíc.

Když místo útěchy dostanete nevyžádané rady

Představte si, že jste už několik měsíců nemocná a i přes řadu testů pořád nevíte, co to s vámi sakra je. A pak přijde na návštěvu vaše vitální babička, která si myslí, že všechno se dá spravit pobytem na sluníčku a heřmánkovým čajem. Lidé, kterým nikdy nebylo pořádně blbě, často radí „měla bys víc chodit na procházky a zdravě jíst“, „zkus každý večer inhalovat česnek, to tě nakopne“ nebo „jsi mladá, nic to není, jednou musíš začít myslet pozitivně“. A nemocnému se akorát otevírá kudla v kapse.

Možná babička věří, že je tak moudrá, že má na všechno odpověď, nebo vám chce upřímně pomoct, ale jedná automaticky. Pokud vám chce pomoct, měla by vás nejdřív vyslechnout a zeptat se, co potřebujete.

Když se vám někdo svěří a vy mu naložíte ještě víc

Vaše pubertální dcera má problémy s toxickými kamarádkami, se kterými se vidí každý všední den, takže má pocit, že je konec světa. Brečí vám na rameni a říká, že prožívá hrozné období. A vy začnete: „To já jsem to měla mnohem horší, tři roky mě šikanovali!“ a začnete jí vyprávět nějakou příhodu z mládí, načež jí doporučíte, aby se trochu sebrala.

Výsledek? Je jí mnohem hůř. Zaprvé utrpení a trauma je relativní (stejná věc může jednoho totálně sejmout, zatímco s druhým ani nehne) a za druhé tato situace není o vás, ale o ní. Proto když se vám někdo svěřuje se svým trápením, stačí projevit účast a zeptat se, jak byste mohli být nápomocní. Kromě krizových situací, kdy někomu hrozí újma, se pleťte někomu do života jenom se svolením.

Když „kompliment“ zkazí celou atmosféru

„Vypadáš pořád na dvacet!“ uděluje vám váš vrstevník na srazu spolužáků z gymplu po dvaceti letech hrubě nepravdivý kompliment. Možná vás chce dostat do postele, potřebuje půjčit peníze anebo vás chce opravdu upřímně potěšit, každopádně na dvacet opravdu nevypadáte. Lichotky, které jsou očividně nepravdivé, zanechávají akorát pachuť. Nejsou milé, jsou trapné. Sama dobře víte, že vypadáte s přimhouřením oka na 33, a jeho kompliment vám spíš podráždí oblast v mozku, kde je uložená krize středního věku. 

Tip: Když chcete někoho potěšit komplimentem, říkejte to jen tehdy, když je to pravda. „Vypadáš fakt dobře“, „máš skvělou pleť“ nebo jednoduché „sluší ti to“ opravdu potěší a jako kompliment splní svůj účel.

Když má někdo potřebu oznamovat, že jste přibrali

Komentovat něčí váhu je naprosto zbytečné. Ten člověk, za předpokladu, že nemá nějakou závažnou mentální poruchu, o sobě ví, že je tlustý. Pravděpodobně je i dostatečně inteligentní a informovaný, takže ví, co musí dělat, aby zhubnul.

Jenže hubnutí není jenom o sebezapření, existuje spousta faktorů, které to lidem ztěžují. Nikdy nevíte, co za něčím ztloustnutím je. Nežádoucí účinky antidepresiv, syndrom polycystických ovarii, těhotenství, léčba kortikoidy, you name it. Jediné tělo, které máte právo řešit, je to vaše, tělo vašeho malého dítěte, pokud začne trpět dětskou obezitou, a tělo vaší kočky, která je tlustá, protože máte rádi, když hezky papá.

Vánoční tip: Když jsou poblíž teenageři, držte zobák

Je druhý svátek vánoční a vy vidíte, jak děti vašich sourozenců hezky rostou. Ať vás ani nenapadne říct něco ve stylu: „Stal se z tebe kus pořádný ženský, už máš kluka?“ Neptejte se jich ani na to, co bylo ve škole, protože na to se jich ptají úplně všichni, a děti tu otázku nenávidí. Jestli s nimi chcete komunikovat, třeba se zeptejte na to, co je teď baví, třeba jaké hrají hry. Když o sobě nechtějí mluvit, nechte je být, třeba se stydí. Děti nemají velké rodinné slavnosti rády, protože je tam dospělí bezostyšně drbou a komentují jako kus dobytka na trhu.

Užvanění lidé nejsou jen ti se zdravým rozumem, ale někteří se řadí mezi neurotiky, kterým v přítomnosti lidí jejich mozek dělá kotrmelce. Jedna ze základních lekcí mezilidské komunikace by měla být, jak empaticky poznat, že je třeba být zticha.

 

Sdílejte článek