PÁTEK KARLA KŘIVANA. Co s tímhle obdobím, kdy už je jasné, že nás čekají jen dny, kdy se bude střídat zima a chladno, tma přichází dřív než konec poslední pracovní schůzky, Vánoce se zjevují kdesi na obzoru kalendáře ne jako chvíle odpočinku a zajímavých setkání, nýbrž příprav, vymýšlení dárků a večírků, které se firmy pokoušejí vtěsnat do několika prosincových týdnů, vaše skvělé nápady se ztrácejí ve škrtech budgetů na další rok, v nákupních centrech nemůžete přes zlatě červeno-zelené pozlátko najít běžné zboží, pro které jste tam přišli, a vůbec čas se ještě více zrychluje, jako by konec roku byl magnet, který hodiny mění v minuty, a vy se tím tobogánem řítíte a jen doufáte, že vás vyplivne jako každý rok na gauči při sledování Lásky nebeské?
Podzim opouští svoji barevnost a mění ji v odstíny šedi, místnosti jsou buď přetopené, nebo odkudsi „táhne“, svařák na náměstí se ještě koupit nedá, a než si v kavárně sundáte všechny ty vrstvy oblečení, abyste už zase šel dál. Těžký je život městského člověka na konci listopadu.
Protože čas duchovního rozjímání ještě nedodal tu správnou atmosféru, věnuji se činnosti v kuchyni. Zkouším recepty, na které v létě není čas nebo je příliš teplo. V tyto dny je možné zkoušet, trávit přípravou dost času a chybovat, protože žádná osnova se nekoná. Jen takové to domácí vaření.
Výhoda dlouhého vaření je, že splynete s časem, který vás tak nějak samozřejmě dovede do hektického období konce roku, ve kterém naopak každá minuta je dobrá, a rozhodně není čas přemýšlet, které tři druhy fazolí dáte přes noc namočit a jestli je druhý den budete vařit v hovězím či kuřecím vývaru.
Pro mě to je doba jídel vyžadujících dlouhou přípravu, přes noc táhnu vývar, namáčím luštěniny, krájím spousty zeleniny, hraju si s nuancemi různých koření. Vůně z hrnců doplněná párou zaplní byt příjemným teplým oparem, teplo sálající z trouby, kde se pomalu „dělá“ kolínko, nastolí archaickou atmosféru zklidnění a nespěchání. Navíc se mi u těch kulinářských pokusů dobře přemýšlí. V klidu vše krájím na tenké plátky a kostičky a rozvažuji jednotlivé varianty rozhovoru s klientem do všech podrobností. Přidám ostřejší koření, když mám pocit, že jsem příliš měkký, nebo naopak dám víc toho zeleného, když dojdu k názoru, že je třeba mu vše pořádně vysvětlit, nechat ho to pořádně navnímat. Navnímat je mimochodem příšerné módní ptydepe posledních měsíců; prostě netlačit na pilu a on sám dojde ke stejnému závěru, jaký jsem si udělal já.
Výhoda vaření v režimu single je, že si můžete udělat stejnou polívku klidně několik víkendů za sebou a ladit ji do dokonalosti, protože nikdo si nestěžuje, že má k večeři deset dní fazole, a jen vy víte, že pokaždé jsou jiné, protože té uzené papriky jste tam dali mnohem více než minule. Někdo holt utíká před tímto podzimním nečasem do teplejších krajin, já k plotně či sporáku, jak té věci říkávala babička.
Když mám náladu vymýšlet něco neobvyklého či odvážného, přizpůsobím tomu suroviny. Naopak chci-li jen vypnout, zkouším po x-té cibulačku a bavím se barvou osmahnuté cibule a chutí vína, kterým ji podlévám. Nikdy v roce nemám tolik chuť vařit bez časového limitu jako v tento nečas. Na Vánoce se totiž změním v tradicionalistu a pro návštěvy i sebe chystám jen věci vyzkoušené a rozhodně neexperimentuji.
Výhoda dlouhého vaření je, že splynete s časem, který vás tak nějak samozřejmě dovede do hektického období konce roku, ve kterém naopak každá minuta je dobrá, a rozhodně není čas přemýšlet, které tři druhy fazolí dáte přes noc namočit a jestli je druhý den budete vařit v hovězím či kuřecím vývaru.
Fantazie dokáže i v nepříliš vlídném ročním období vytvořit prostor, ve kterém se cítíte dobře. To je zřejmě nejdůležitější zpráva ze dnů, kdy se tma stále prodlužuje, a vy vyhlížíte onen tajemný pevný bod, díky kterému se vše otočí a i příroda nám naznačí, že bude líp. Tedy ona si svou práci jistě odvede, zda i my, to je už jiná otázka.
