Lidstvo ušlo dlouhou cestu. Doslova. Miliony let trvalo, než jsme se narovnali, naučili se běhat po dvou a začali nosit boty, které nám ničí klenbu. A pak přišel začátek třetího milénia a svět objevuje quadrobics. Že jste o něm ještě neslyšeli? Tak se podívejte, stojí to za to. Upřímně, mně se na to vůbec hezky nekouká a při pohledu na lidi, kteří si vyjdou na víkendový trip po čtyřech, je mi všelijak.
Trend, který nás s poetikou Instagramu vrací k našim zvířecím kořenům, ale nefrčí někde v Africe. Vlastně ho možná co nevidět uvidíme třeba ve Stromovce nebo v parku pod Špilasem.
Belgická filmařka Alexia to popisuje jako „návrat k přirozenému pohybu a propojení s přírodou“. Říká, že se jedná o „vzpomínku na naše kořeny. Prostřednictvím příběhů o lidech, přírodě a prvotním pohybu“.
View this post on Instagram
Uff. Alexia si vysloužila spoustu komentářů k postu, kterým oslavuje už tři roky chození po všech čtyřech, což bylo právě teď v září! Nejvtipnější je komentář, který se ptá, zda se náhodou nejedná o následek „homeschoolingu“ :)
Pro Alex je quadrobics už tři roky milovaným koníčkem, pro její sledující, kteří za ní jako psi klušou ve smečce, to možná opravdu je duchovní návrat ke kořenům. Pro ostatní se ale celý tento sport? úchylka? divnost? jeví spíš jako rozcvička s cílem na ortopedii.
Když se podíváte na po čtyřech klusající partu nadšenců, tedy pardon, quadrobiků (nebo jak bychom to skloňovali), je až k nevíře, jak ona Alexis vypadá přirozeně ve své chůzi po čtyřech v porovnání s jí následující skupinou zoufalých a trápících se běžců.
Proč jsme se kdysi narovnali, když se teď vracíme na všechny čtyři?
Věda má v tomhle celkem jasno. Člověk začal chodit po dvou, protože to šetřilo energii a uvolnilo ruce. Výzkum z Harvardu z roku 2025 shrnuje, že evoluce přeuspořádala naši pánev, záda i klouby tak, aby stání na dvou bylo efektivnější než čtyřnohá chůze. Zkrátka vzpřímení nebylo módní rozmar, ale revoluce v přežití.
Jenže 21. století má jiný problém: nudíme se. Takže zatímco dřív jsme se učili stát rovně, dnes se na Instagramu a TikToku učíme znovu lézt a běhat po krajině jako hyeny.
Fitness, nebo filozofie zvířecí duše?
Quadrobics má historii o něco zajímavější a kontroverznější, než jen že si jedna filmařka vyběhla ven na všech čtyřech.
Za „oficiálního“ průkopníka chůze po čtyřech se považuje japonský sprinter Kenichi Ito, který v roce 2008 vytvořil světový rekord ve sprintu po čtyřech a dokázal, že i evoluce se dá brát sportovně. Jeho čas 15,71 sekundy na 100 metrů se stal legendárním, i když jej už několikrát mnozí sportovci překonali, často s podobnou mírou šílenství i vytrvalosti.
Většina dnešního online obsahu o quadrobics ale pochází z tzv. therian komunity, tedy od lidí, kteří se identifikují jako zvířata, jako vlci, kočky, lišky, je to jen na vás, a používají chůzi po čtyřech za fyzické ztělesnění své identity. Na TikToku má hashtag #quadrobics bohatou fanouškovskou základnu a spoustu příspěvků, které často připomínají spíš rituální tance než tréninkový plán.
Reklama
A pak je tu i temnější stránka. Tento trend vyvolal například podle portálu Independent morální paniku v Rusku a Uzbekistánu, kde byl politiky a církevními představiteli označen za „projekt dehumanizace“ či důkaz západního úpadku. Tamní televize dokonce varovala, že „mladí lidé lezou po čtyřech místo toho, aby pomáhali rodičům“, jak ukazuje i video na YouTube.
Zkrátka z nevinného experimentu s tělem se stal kulturní fenomén, který jedni považují za návrat k přirozenosti a druzí za dekadentní znamení konce civilizace. A pravdu mají asi oba.
Co na to naše tělo?
A ani tady se neshodneme. Zatímco příznivci quadrobicsu tvrdí, že pohyb na všech čtyřech může zlepšit koordinaci, fyzickou kondici, sílu, pohyblivost i spiritualitu a aktivovat stabilizační svaly, odborníci jsou opatrní.
Některé studie ukazují, že čtyřnohý pohyb může skutečně zlepšit rovnováhu a stabilitu těla, i když nedokáže to, co kardio trénink. //www.tiktok.com/@wild.soleil">Tiktokerka Soleil, která se stala ikonou čtyřnohého běhu, říká: „Je to rozhodně cvičení pro celé tělo.“ A její videa mají dohromady přes 8 milionů zhlédnutí, což v překladu znamená: osm milionů lidí, kteří si právě říkají, „možná bych to taky zkusil“, než si uvědomí, že by se jim z tramvaje špatně vystupovalo.
Podle jiných chůze po čtyřech není tak „přirozená“, jak vypadá na videích. Tedy spíše jak vypadá u Alexis. „Při chůzi na všech čtyřech dochází k nezvyklému přetížení zápěstí, ramen a bederní části, což může vést k zánětům a bolestem,“ říká ortoped Deepak Kumar Mishra v rozhovoru pro Firstpost, který se týká právě Alexis.
Takže shrnuto a podtrženo, je možné, že quadrobics skutečně aktivuje svaly jádra a stabilizační systém těla, a jako krátké cvičení má smysl. Ale – a tady přichází ironie osudu – člověk se přece nemá „přirozeně“ pohybovat způsobem, který mu zničí karpály.
Desatero čtyřnohých přikázání
- Máte kolena? Už nebudete. Po pěti minutách quadrobics pochopíte, že kolenní čéška je přeceňovaný luxus.
- Nejste pes, ale máte jeho starosti. Všichni na vás koukají, ale nikdo vás nechce pohladit.
- Běh po čtyřech vypadá dobře, dokud to netočí kamera. Realita je spíš mix epilepsie a parkouru po LSD.
- „Jdu se proběhnout“ znamená, že se vrátíte od bláta. I když možná s dobrým hashtagem: #spiritanimal.
- V přírodě to vypadá majestátně. Na sídlišti spíš jako útěk z Bohnic.
- Váš fyzioterapeut vás bude milovat. A jeho děti vám jednou poděkují za školné.
- Na čtyřech se cítíte svobodně. Dokud vás nezastaví městská policie.
- Zlepšuje stabilitu, ničí důstojnost.
- Je to full-body workout. Doslova. Bolí všechno.
- Až vás někdo uvidí, řekněte, že to je performance art. Zní to lépe než „vracím se ke svým kořenům“.
Mezi spiritualitou a algoritmem
Alexia, zakladatelka trendu, to myslí upřímně. Její videa jsou estetická, filmová, doprovázená přírodou, hudbou a poetikou návratu ke zvířecím instinktům. Její snahou je získat pro tuto vášeň co nejvíce stoupenců. A vlastně je to symptom doby. Potřebujeme se hýbat, hledáme autenticitu, dýcháme rychle, scrollujeme ještě rychleji. A quadrobics, i když to zní jako fitness žert, je pro mnohé terapie. Jen s rizikem, že si zlomíte nehty i ego zároveň.
Cesta k přirozenosti nebo k ortopedovi?
Je snadné se tomu smát. Ale stejně tak je snadné pochopit, proč to lidi láká. Cítit zemi, být blíž přírodě, ztratit se v pohybu, kde neexistuje elegance, jen instinkt. Jenže, jak shrnuje pro Guardian evoluční biolog z University College London doktor Nick Bennett: „To, že jsme kdysi lezli po čtyřech, neznamená, že bychom se tam měli vracet. Evoluce má smysl. Vzpřímený postoj je výsledkem milionů let výběru, ne náhodného trendu na TikToku.“
Takže jestli vás přepadne nutkání vyrazit do Stromovky a „navázat kontakt se svým vnitřním zvířetem“, klidně běžte. Ale vemte si rukavice, nefoťte to na betoně a hlavně, až se narovnáte, poděkujte evoluci. Protože kdyby to šlo podle algoritmu, lezeme po čtyřech už dávno.
