fbpx

Jsou to hysterky, vyhněte se jim obloukem! Stereotypy a mýty o hraniční poruše osobnosti 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Co se týče schizofrenie, bipolární poruchy a hraniční poruchy osobnosti, mívají lidé o pacientech zkreslené představy, které by stálo za to nabourat.

Zveřejněno: 10. 2. 2024

Poslední léta ušla společnost v oblasti osvěty o duševních chorobách obrovský kus cesty. Velká část lidí už chápe, že duševní onemocnění není slabost ani lenost, ale závažný stav, ze kterého se někdy člověk sám dostat nedokáže. Když se sami ocitnou v krizi, říci o pomoc si dokážou s větší pravděpodobností než před dvaceti lety.

To platí o depresi a úzkostné poruše,  pořád ale existuje stigma a neférová stereotypizace u jiných duševních nemocí. O schizofrenicích se říká, že jsou nebezpeční, o lidech s bipolární poruchou, že jsou šílení. Lidé s hraniční poruchou osobnosti jsou spojovaní s chaotickými, bezcharakterními ženami (BPD je nesprávně považována za ženskou nemoc), které sobecky ničí všechno okolo. 

O těchto ženách si lidé často myslí, že potřebují být středem pozornosti a záměrně svému okolí komplikují život. Jsou to údajně patologické lhářky, které ze sebe dělají oběť, zatímco jsou to ony, kdo ubližuje. V rámci mezilidských vztahů vám prý tyto ženy klidně uprostřed noci pošlou 150 vzkazů, na které když neodpovíte, přijedou před váš dům naříkat a bouchat na dveře. Když se s nimi rozcházíte, vyhrožují prý sebevraždou a pak vám rozkopou auto. Jsou to prý impulzivní, nezodpovědné, sobecké a sebedestruktivní holky, na které by si všichni měli dát pozor. Takhle nějak vypadá stereotypní představa člověka, který trpí hraniční poruchou osobnosti. Jako u většiny stereotypů je ale velice zkreslující a společensky škodlivá.

Hraniční porucha osobnosti má kořeny v zastaralé diagnóze „hysterie“. Hysterie má etymologický původ v latinském označení pro dělohu a byla exkluzivně přisuzována ženským pacientům, protože se předpokládalo, že duševní problémy u žen mají původ v jejich pohlavních orgánech. Proto se hysterie léčila pelvickou masáží, vibrátory nebo také elektrošoky a lobotomií. Hysterie je diagnóza, která dnes už neexistuje. Byla univerzální diagnózou pro všechny problematické dcery a manželky, které se odmítly vejít do tehdejších norem slušných dam a projevovaly emoce. Hysterii už psychiatři nediagnostikují, ale má následovnici – částečně se převtělila se do jiné „ženské nemoci“– BPD.

Hraniční porucha osobnosti (Borderline Personality Disorder, BPD) patří mezi nejvíce stigmatizované nemocí na světě, přestože jí trpí v populaci poměrně dost lidí –  2 až 6 %. A trpí v každodenním životě natolik, že 1 z 10 spáchá sebevraždu.

Předsudky vůči „hraničářkám“ nechovají jen běžní lidé, ale i odborníci.  Podle analýzy z roku 2014 považují psychiatrické sestry pacienty s BPD za „obtížné, otravné, manipulativní, odolné vůči léčbě a nebezpečné“. BPD je navíc velmi často nesprávně diagnostikována a mnoho pacientů po letech zjistí, že mají diagnózu jinou, nebo žádnou. Každý člověk s BPD je jiný a správně jej může diagnostikovat pouze pečlivý a trpělivý profesionál.

Jaké mýty a stereotypy o hraniční poruše osobnosti kolují?

Nepravda: BPD je rozsudek na celý život

Hraniční porucha osobnosti neznamená, že pacient a lidé kolem něj budou doživotně trpět. BPD se nejčastěji projevuje u mladých dospělých a v průběhu let se obvykle přirozeně mírní (neví se, jestli je to způsobeno spíše biologicky, nebo tím, že na sobě lidé zkrátka pracují a jako osobnosti rostou). Za příznivých okolností, kdy pacient konzistentně navštěvuje odborníky, má podporu okolí a trochu štěstí, může člověk s BPD vést téměř normální, spokojený život. Někdy je ale natolik zlomený nešťastnými okolnostmi, že jeho boj s BPD skončí sebevraždou.

Nepravda: Většina lidí s BPD je zlá

V přehledu oficiálních psychiatrických diagnóz, DSM-5, patří hraniční porucha osobnosti do neslavného clusteru B poruch spolu s narcisty, histrioniky a lidmi s antisociální poruchou.

Chování hraničních lidí někteří odborníci chápou jako normální reakci na to, že žili v tragickém prostředí.

To je další z důvodů, proč společnost hází „hraničáře“ s násilnými toxickými lidmi do jednoho pytle. Na rozdíl od jiných poruch osobnosti, jako je ta narcistická, mají lidé s BPD mnohem lepší prognózu kvůli tomu, že mají schopnost sebereflexe, ochotu si nechat pomoci a snaží se něco se sebou dělat. Pomocí psychofarmak, terapie, změny životního stylu a podpory okolí mají lidé s BPD velkou šanci na zlepšení.

Stereotyp: Lidé s BPD mají všechny uvedené symptomy

Ne všichni pacienti mají plnou plejádu symptomů. Někteří se ve vztahování ke svému okolí opravdu mohou podobat narcistům, jiní jsou nesobečtí a extrémně empatičtí. To, co mají ti „zlí“ a „hodní“ společného, je strach z opuštění, nestabilní já a neschopnost regulovat emoce.

Populace BPD je natolik rozmanitá, že si někteří radikální odborníci dokonce myslí, že by BPD diagnóza ani neměla existovat, protože je podle nich zbytečná a příliš stigmatizující.

Polopravda: S BPD se lidé rodí

Původ nemoci může být částečně genetický, ale hlavně je vývojový. Většina pacientů s BPD byla v dětství nějakým způsobem zneužívána a traumatizována. Proto se lidé s BPD velmi podobají lidem s komplexní posttraumatickou poruchou –  mají stejný problém s regulací emocí. Chování hraničních lidí někteří odborníci chápou jako normální reakci na to, že žili v tragickém prostředí.

Zkreslení: Komplexní PTSD a BPD je to samé

Obě skupiny mají problémy s neschopností regulovat emoce, obě se potýkají s častými pocity nízké vlastní hodnoty, viny a studu. Jedinci s komplexní PTSD ale mají stabilnější pocit své vlastní identity. Nemění tolik názory nebo nestřídají koníčky a na rozdíl od hraničních lidí mají jasnou představu o tom, kdo jsou.

Nepravda: BPD je čistě ženská nemoc

Podle oficiálních dat jsou to opravdu hlavně ženy, které BPD trpí – je jich 75% ze všech diagnostikovaných případů. V současnosti odborníci docházejí k závěru, že prevalence u obou pohlaví je mnohem více vyrovnaná, ne-li stejná.

Tyto charakteristiky opravdu znějí dost obtížně, ale pacient s BPD nemusí mít všechny.

 

Přemíra žen mezi diagnostikovanými může být způsobena několika faktory. Prvním je, že ženy vyhledávají pomoc psychiatra mnohem častěji než muži, a proto také častěji obdrží diagnózu. Druhým faktorem jsou kulturní stereotypy – tím, že jsou muži automaticky spojováni s racionalitou a ženy s emocionalitou, se jejich chování interpretuje jinak. Jedním ze znaků BPD jsou výbuchy vzteku – ty jsou do určité míry u mužů považovány za normální, zatímco u žen jsou chápány jako projev hysterie.

Stejně jako bolest lékaři u mužů spíš berou emocionalitu jako opodstatněnou a nepatologickou. „Když už Pepa brečí, tak se opravdu muselo něco strašného stát.“ Zatímco: „Máňa je jenom hysterka, která dělá z komára velblouda.“

Nepravda: BPD se diagnostikuje snadno

Nálepky poruch osobnosti, včetně té narcistické, se často rozdávají ukvapeně a nezodpovědně. Může se stát, že línější psychiatři diagnostikují někoho zdravého za chování, které je normální reakcí, ne projevem poruchy osobnosti. Je také typické, že se v průběhu života oficiální diagnóza pacientů několikrát mění, nebo jim každý odborník dává jinou. Symptomy hraniční poruchy jsou často typické pro jiné duševní nemoci.

Mezi nemoci, které si lidé často pletou s BPD, patří komplexní PTSD, bipolárně afektivní porucha, generalizovaná úzkostná porucha a další.

Skutečná charakteristika BPD

  • Lidé s BPD trpí nejistotou, kdo vlastně jsou, jaké jsou jejich hodnoty, co mají rádi. Jejich osobnost je v tomto směru proměnlivá. Někdy tzv. „zrcadlí“ ostatní lidi – mohou měnit koníčky, hodnoty i chování v závislosti na tom, s kým jsou zrovna ve vztahu.
  • Mají problém regulovat svoje emoce – většinou ty negativní, ale někdy taky pozitivní.
  • Kvůli neschopnosti regulovat emoce se často uchylují k sebedestruktivnímu chování, které jim od duševní bolesti na chvíli uleví. Proto se mezi nimi často vyskytuje sebepoškozování, přejídání nebo zneužívání drog.
  • Mohou trpět sebenenávistí, pocity studu a hanby.
  • Lidé s BPD mají výbuchy vzteku, které ale mohou vypadat různě – mohou a nemusí být agresivní.
  • Člověk s hraniční poruchou osobnosti se neustále bojí, že je jejich partner, případně kamarád, opustí. Proto chtějí neustále ujišťovat, že jejich protějšek neuvažuje nad rozchodem.
  • Mohou mít za sebou historii bouřlivých nestabilních vztahů. Chvíli svého vyvoleného vynáší na piedestal, vidění jejich partnerů a přátel je černobílé, nedokážou vnímat člověka jako celek s dobrými a špatnými vlastnostmi.
  • Kvůli jejich impulzivitě se v jejich životě často odehrávají zásadní změny. Mění svoje priority a mají problém pracovat na dlouhodobém cíli.

Tyto charakteristiky opravdu znějí dost obtížně, ale ještě jednou viz výše: pacient s BPD nemusí mít všechny. „Hraničáři“ jsou komplexní osobnosti s dobrými a špatnými vlastnostmi, a i když jádro jejich osobnosti má podobný základ, mohou v životě dopadnout jakkoliv. Někteří žijí v chaosu a ubližují sobě a ostatním, jiní jsou vysoce funkční a empatičtí lidé, kteří jsou schopni vést normální život díky tomu, že na sobě usilovně pracují. 

Možná by pomohlo, kdyby se psychiatři a terapeuti méně soustředili na diagnózu, a místo toho léčili člověka jako komplexní bytost. Myslíte, že byste mohli trpět hraniční poruchou osobnosti? Zkuste si udělat zdarma test.

Související…

Chvíli v pohodě, za okamžik v depresi: Jak bojovat s hraniční poruchou?
Tereza Hermochová

foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...