fbpx

Chvíli v pekle, pak hned v ráji. Jak poznáte, že jste hraniční osobnost? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Hraniční poruchu osobnosti může přesně diagnostikovat jen lékař, existují ale náznaky, které vám napoví. Trápí vás pocit prázdnoty, bojíte se opuštěnosti? Svírá vás často úzkost a býváte podráždění? Otestujte se, zda nejste „hraničář“

Zveřejněno: 24. 10. 2023

Osobnostní hraniční poruchy jsou ve světě mentálních nemocí unikátní kategorií. Zatímco lidé s depresí či úzkostí si často uvědomují, že se jejich pocity vymykají normálu, takzvaní „hraničáři“ často netuší, že se jejich vnímání a chování nějak liší. Pro ně a pro jejich blízké je totiž život jako nekonečná horská dráha bez jasného cíle.

A je to jízda divoká, vzrušující, beznadějná, ale i frustrující. Změny nálad přicházejí náhle a dokážou srazit postiženého z nebeských výšin radosti do hlubin deprese. Jejich prožívání emocí se řídí principem „všechno, nebo nic“, lidé v jejich blízkosti jsou buď absolutně dobří a hluboce milovaní, nebo naopak ďábelsky zlí a nebezpeční, a je tedy nutno s nimi bojovat. Sami „hraničáři“ však nejsou schopni pochopit, proč se tak chovají, proto trpí pocity nenávisti sama sebe a depresemi.

Přesnou diagnózu podle Davisové může určit jedině lékař, existují ale kritéria, na základě nichž si člověk poruchu může odhalit i sám.

Jak poznat, že máte hraniční poruchu (Borderline Personality Disorder – BPD)? Autorka serveru Thought Catalog Carrie-Lynne Davisová, která sebe sama popisuje jako ztracenou a mentálně postiženou existenci, nabízí osm jasných důkazů, podle kterých poznáte, že hraniční poruchou trpíte.

Otestujte se

Přesnou diagnózu podle Davisové může určit jedině lékař, existují ale kritéria, na základě nichž si člověk poruchu může odhalit i sám. Sedí-li na vaše chování 5 z 9 bodů, možná byste měli vyhledat odborníka:

  • Trpíte zběsilou snahou vyvarovat se opuštění – reálnému či vymyšlenému

  • Navazujete nestálé a intenzivní mezilidské vztahy, které jsou typické tím, že druhou osobu buď extrémně obdivujete a idealizujete, nebo jí opovrhujete

  • Máte narušenou identitu – projevuje se u vás výrazně a trvale nestabilní image sama sebe, nemocný totiž „neví, kdo je“

  • Jste impulzivní alespoň ve dvou oblastech života, které mohou být sebedestruktivní (například utrácení, sex, zneužívání návykových látek, neodpovědné řízení, přejídání se)

  • Máte sebevražedné sklony – jde o vaše gesta, výhrůžky, sebezničující chování

  • Díky výrazné náladové reaktivitě jste nestabilní (trpíte občasnými intenzivními stavy úzkosti, jste podráždění)

  • Trpíte chronickými pocity prázdna

  • Občas vás přepadají intenzivní záchvaty vzteku a máte potíže je kontrolovat

  • Trpíte pomíjivými paranoidními představami nebo vážnými disociativními symptomy, tedy pocity samoty a odloučení

Co si uvědomíte

Pokud jste se diagnostikovali s tím, že poruchou hraniční osobností zřejmě trpíte, níže jsou symptomy, se kterými se zřejmě setkáváte. Doteď jste si to ale ještě neuvědomovali, protože jste o své poruše prostě nevěděli. 

  • Lidé vám nerozumějí

Tedy nerozumějí vám nebo vaší diagnóze. Pojmy jako deprese a úzkosti už jsou v naší společnosti více méně zaběhnuté, pokud ale oznámíte kamarádce, že máte hraniční poruchu osobnosti, bude na vás pravděpodobně koukat jako na blázna, případně zmíní film Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Narušení. To může být frustrující. Ve chvíli, kdy se někomu svěříme, si také přejeme být pochopeni. Nechceme být považováni za blázny.

  • To, co nám na první pohled přijde dobré, je obvykle velmi špatné

Hraničáři často dokážou cítit jen extrémní pocity. Hádka s přítelem/přítelkyní ve vás okamžitě probudí nervy drásající záchvat vzteku, nebo vás naopak hodí do dlouhotrvající deprese. Chce to klid, je v pořádku mít extrémní pocity. Není ale v pořádku se podle nich chovat.

  • Někdy je vina na vaší straně

Když zjistíte, že máte BPD, tak je důležité se zamyslet nad svým životem. To platí obzvlášť pro ty situace, kdy jste si mysleli, že vám bylo ublíženo. Uvědomíte si, že za všechny vaše problémy možná nemohou lidé okolo vás a že některé vaše reakce byly skutečně neoprávněné až zlé.

 Pochopit konečně fakt, že to, co cítíte, má jméno a lze s tím nějak pracovat, může být neskutečná úleva.

Opravdu se s vámi rozešel kluk, protože mu na vás ve skutečnosti nikdy nezáleželo, nikdy vás nemiloval a vždycky nenáviděl, nebo to udělal proto, že už nezvládl dál snášet vaše nekonečné obviňování a žárlivé scény? Tato nová uvědomění a interpretace bolestivých událostí mohou být těžká ke zpracování, ale nakonec vám pomohou se zlepšit.

  • Svou diagnózu milujete a nenávidíte zároveň

Váš život se často podobá peklu na zemi. Pochopit ale konečně fakt, že to, co cítíte, má jméno a lze s tím nějak pracovat, může být neskutečná úleva. Existují terapie, které vám mohou pomoci, a není jich málo. Je ale potřeba, abyste byli stoprocentně upřímní a svému terapeutovi důvěřovali. To může být extrémně těžké. Mnoho nemocných je skálopevně přesvědčeno o své nevině ve všech situacích. Terapie vám pomůže na emoce nahlédnout svrchu, identifikovat je a uvědomit si, kdy mají reálný základ a kdy už to přeháníte.  

  • Nemůžete za to

Mnoho z nás si pod pojmem „porucha osobnosti“ představí synonymum k něčemu jako „fakt hrozný člověk“. Lidé spojují osobnost s identitou. Pokud máte hroznou povahu, tak to musí být vaše vina, že... Ne, takhle to není. Výzkumy opakovaně prokázaly, že k rozvoji BPD vede několik faktorů, ať už ty biologické, nebo ty způsobené špatnou výchovou.

65 % hraničářů mají jednoho z rodičů se stejnou diagnózou.

Příroda i povaha přispívají rovným dílem. 65 % hraničářů mají jednoho z rodičů se stejnou diagnózou (nápověda: je to pravděpodobně ten, který vám za vaše chování nejvíce nadává).

  • Pro okolí jste zajímaví

Pokud existuje nějaké plus, které takové chování přináší, je to tohle: Když někoho poprvé potkáte, vyzařujete mysteriózní vášeň a nenasytnou chuť do života, kterou muži i ženy považují za velice atraktivní.

Mnoho dobře fungujících hraničářů jsou velice inteligentní, umělečtí, přehnaně šarmantní (nehledě na jejich problémy). Mohou být jedni z nejzábavnějších lidí, jejich impulzivita dává vzniknout těm nejšílenějším historkám.

  • Vaši partneři jsou nesmírně silné osobnosti

Milujete je a nenávidíte zároveň. Víc než cokoliv na světě. Neustále se hádáte a vzápětí omlouváte, píšete jim a stíháte je, obviňujete a zbožňujete, obdivujete a shazujete. Porucha ve vás vyvolává neskutečný strach z toho, že vás vaši bližní opustí. Nedokážete odhadnout, co z toho je založeno na skutečnosti a co už je výplod vaší fantazie. Pokud někdo takový život zvládá, zaslouží si uznání a obdiv. A je to také důkaz, že mu za to musíte opravdu stát.

  • I vy jste silní

Mít tuhle diagnózu může být sakra náročné. Udržovat si zdravý, stabilní vztah, přátelství, zaměstnání, regulovat emoce, reagovat správně na stres, potlačovat impulzivitu a k tomu všemu si pamatovat, kdo vlastně jste a čeho si vážíte – to dokáže unést jen málokdo.

Ta bouře, co ve vás je, je chaotická, únavná a zdánlivě nekonečná. A vaším úkolem je v ní plout a naučit se navigovat.

Ale jde to lehčeji, když víte, co je s vámi vlastně špatně, a když jste ochotni na sobě pracovat. Pokud máte BPD, pravděpodobně jste strávili roky svého života s pocitem kapitána potápějící se lodi na rozbouřeném moři, který se zoufale snaží držet kousky svého já pohromadě. Ta bouře, co ve vás je, je chaotická, únavná a zdánlivě nekonečná. A vaším úkolem je v ní plout a naučit se navigovat. Protože za tím vším existuje šťastný život.

Související…

Mladí jsou posedlí perfekcionismem. Proto jim hrozí psychické poruchy
Monika Kovačková

foto: Shutterstock, zdroj: Thought Catalog

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...