fbpx

Nejen boj, útěk nebo zamrznutí. Na nebezpečí reagujeme i dosud neznámým stavem 1 fotografie
zdroj: Midjourney

Při setkání s nebezpečím, ať skutečným, nebo domnělým, reagujeme buď bojem (FIGHT), útěkem (FLIGHT) nebo zamrznutím (FREEZE). Nově vznikla ještě jedna kategorie obranné strategie přežití, a tou je být submisivní, plachý a poddajný. Říká se tomu "FAWN"

Zveřejněno: 5. 11. 2023

Potenciálně traumatické zážitky má za sebou většina lidí – některé ovlivňují minimálně, jiné jejich minulost paralyzuje na desítky let dopředu. Proces, jak vzniká a funguje trauma, jak dlouho to trvá a jaké to může mít důsledky, je důležité pochopit – už jen kvůli tomu, abychom mohli lidem pomoci následky traumatu překonat. Jedna tragédie z minulosti může osobností člověka zamávat a navždy pokřivit jeho každodenní reakce. S pochopením traumatu dostaneme vhled do zdánlivě iracionálního světa traumatizovaných lidí. A pokud mezi traumatizované patříte sami, naučíte se tak lépe regulovat své vlastní emoce a reakce.

Trauma je aktuálně velmi populární "buzzword". Možná to někoho irituje, ale to nic nemění na tom, že je moc dobře, že se o něm mluví – týká se většiny lidí. Všem by prospělo, kdyby o své duševní zdraví trochu více pečovali, i když se cítí naprosto v pohodě – nemusí to tak být navždy. Podle výzkumu světového konsorcia pro duševní zdraví přes 70 % populace zažilo alespoň jednu traumatickou událost a každý třetí člověk čtyři a více traumat – určití lidé mají tendence traumata na sebe nabalovat jako sněhovou kouli už od raného dětství.

Zkuste si představit psa, který se třese strachy, a s kňučením se povalí na záda a ukáže břicho – to je reakce FAWN.

Zhruba polovina událostí, které lidé obvykle uvádějí jako traumatizující, se vejde do kategorií ohrožení zdraví nebo života. Může to být vážná nemoc, autonehoda, smrt někoho blízkého, válka, přepadení. Nemusíme ale balancovat na pokraji života a smrti, abychom utrpěli doživotní trauma, které pak bude ovlivňovat každý náš den.  Život umí být ve vymýšlení utrpení velmi vynalézavý. Hodně lidí se někdy cítili jako vyděšení zajatci ve válečné zóně, přestože jim v danou chvíli žádná újma na zdraví nehrozila. Nejčastěji se to stává dětem, ty si totiž v dané situaci těžko pomůžou racionálním uvažováním. Někdo se z takových událostí vzpamatuje, jiný si je nese až do konce života. Jak může vypadat trauma, které nijak se smrtí nebo s ublížením na zdraví nesouvisí?

Trauma může být i z obyčejné šikany

Pokud zalovíte  v paměti, může se vám třeba vybavit příběh z dětství – je vám deset a poprvé jedete na tábor, kde máte strávit celý červenec. Nikoho tam neznáte. V prvních dnech, zatímco ostatní tvoří skupinky, se vám nepodaří najít si žádné kamarády ani kamarádky a na celém táboře jste úplně sami. Děti, co s nimi bydlíte v chatičce, si z vás udělají zdroj zábavy, legrace pomalu přejde do šikany a k té se postupně přidávají ostatní. Nakonec se vám vysmívá celý tábor. Zoufale voláte mámě a tátovi, ať si pro vás přijedou. Rodiče vás namísto pochopení a soucitu seřvou a v tu chvíli vám dojde, že na světě nemáte v nikom žádnou oporu. Jste úplně sami. Když jste doma jako dítě trochu zlobili, rodiče vám řekli, že jste zlí a sobečtí spratci. Takže vám i v téhle situaci na táboře doporučí, "abyste byli hodní". Stejně za to můžete vy, protože asi ostatním v něčem vadíte. Měli byste být víc ohleduplní, pak se k vám i ostatní začnou chovat líp. Tak jste se snažili být hlavně co nejvíc vstřícní a ochotní, jenže váš submisivní přístup vyvolal další šikanu. 

Z tábora jste odjeli s tím, že vás lidi nemají rádi. Po zbytek života, když se k vám někdo chová špatně, si to vysvětlujete tím, že jim asi dost nevycházíte vstříc. Zafixujete si, že v případě konfliktu se máte okamžitě vzdát, prohlásit, jací jste idioti, omluvit se za věci, na které nemáte vliv, dát ostatním plně  za pravdu, vztáhnout veškerou vinu na sebe a pak se pro jistotu omluvit ještě jednou. Jste Tu pro ostatní, ne pro sebe. Stanou se z vás věční věrní pejsci a ultimátní yes people, protože se vám do mozku natrvalo vtiskla traumatická reakce FAWN

Mozku je úplně jedno, jestli je stresor domnělý, nebo reálný. I když dokážete racionálně uvažovat, vaše tělo se bojí.

Termín "fawning" (původně se používaly výrazy "appeasement" nebo "people pleasing")  zavedl psychoterapeut Pete Walker ve své knize o komplexní posttraumatické poruše "Complex PTSD: from Surviving to Thriving". Koncept reakce na trauma FAWN je poměrně nový a neexistuje pro něj žádný přesný český ekvivalent, i když v doslovném překladu znamená "mládě jelena do jednoho roku" nebo "plavý". Trauma reakce se od normálních reakcí liší tím, že jsou naučené, většinou kontraproduktivní a děláme je automaticky, bez rozmýšlení. V kontextu traumatu můžeme reakcí "fawning" popsat jako "být plachý a submisivně se poddávat vůli ostatních". Zkuste si představit psa, který se s kňučením svalí na záda a ukáže břicho. Podobné chování může u lidí vzniknout různě, ale obvykle je to díky agresorům, kteří překračovali něčí hranice, a oni byli vůči nim bezmocní. Takže jsou po zbytek života mnohem víc vystrašení a méně odolní, než by mohli být, kdyby se jim to nestalo.

Traumatizovaní lidé reagují i na drobné podněty

Když mozek vnímá v okolním prostředí hrozbu, převezme vládu náš sympatický nervový systém. Pokud nám život toho naloží příliš a nemáme dobrý podpůrný systém, můžeme se kvůli minulému utrpení úplně rozbít a po "složení se" pak máme úplně překopanou osobnost. V životě po traumatu, při běžném i komplexním posttraumatickém stresovém syndromu, se cítíme ohrožení na životě i kvůli naprosto triviálním věcem. Mozku je úplně jedno, jestli je stresor domnělý, nebo reálný. I když dokážete racionálně uvažovat, vaše tělo se bojí. Reaguje i na drobné podněty, jako je třeba mírně zvýšený hlas nebo zvuk rozbíjení skla, když někomu při mytí nádobí spadla sklenička. Každý člověk je traumatem ovlivněný trochu jinak, ale způsoby, jak je jeho chování pokřiveno, se rozdělují do čtyř druhů reakcí na F - FIGHT, FLIGHT, FREEZE, FAWN, nebo jejich libovolnou kombinaci.

Začneme se partnerovi zběsile omlouvat, že jsme úplně blbí, a jestli pro něj nemůžeme něco udělat, aby se cítil líp.

Reakce plachého zvířete spočívá v tom, že se podvolíte, když jste se několikrát neúspěšně pokusili o boj, útěk nebo zamrznutí. Tato reakce na ohrožení je běžná u lidí, kteří zažili zneužívání, zejména u těch, kteří měli narcistické rodiče, nebo si vybrali takové romantické partnery. Reagovat FAWN není zdravé skoro nikdy, možná tak akorát v případě, když vás unese sériový vrah a rozmýšlí se, jestli vás zabije, nebo ne. FAWN znamená hlavně to, že vyhovíte lidem, i když je to k vaší škodě. Abyste se vyhnuli nebezpečí, jste poddajní a vstřícní; neberete ohled na své štěstí a pohodu bez zřetele na to, jak špatně se k vám někdo chová. Chcete rozptýlit konflikt za každou cenu.

Lidé s traumatickou reakcí FAWN jako by zaujali pozici kňučícího psa, ukazujícího břicho. Může to u nich vyvolat i naprosto triviální konflikt, třeba když se v IKEA  dohadují s partnerem, jaký koupit gauč, a partner je trochu protivný. Nebo jim někdo řekne trochu příkrým tónem "prosím, umývej po sobě nádobí", a oni to berou jako osobní útok. Automaticky se bojí, že se situace vyhrotí, protože se v minulosti setkali s něčím závažným, a moment, ve kterém se zrovna nachází, jim to vzdáleně připomíná. Kdysi před nimi někdo vybouchnul a byl agresivní tak moc, nebo to dělal tak často, že to v jejich povaze zanechalo nesmazatelné stopy. Kvůli něčemu, co se stalo v dávné minulosti, se přímo v obchodě mezi pohovkami a skříněmi partnerovi začnou zběsile omlouvat, říkat, jak jsou úplně blbí a jestli pro partnera nemohou něco udělat, aby se cítil líp. Lidé typu FAWN mají naučené, že správná reakce na nebezpečí je pokusit se druhého uklidnit nebo jinak uchlácholit. Považují to za jediný způsob, jak se ochránit před psychickou nebo fyzickou újmou.

Reakcí FIGHT jsou známí váleční veteráni

Reakce na trauma probíhá i na fyzické úrovni. Jde o  uvolňování hormonů, především kortizolu a adrenalinu, které spouštějí reakci s cílem překonat hrozbu. Za reakce, které v těle během tohoto stresového procesu  probíhají, je zodpovědný sympatický nervový systém. FIGHT je opakem reakce FAWN. Je to také aktivní sebezáchovná funkce, při níž člověk podvědomě způsobuje konflikt, reaguje hněvem. Když je vystresovaný a bojí se, automaticky se uchýlí ke kontraproduktivní agresi. 

Každá agrese ale není patologická, protože v životě nastávají okamžiky, kdy je potřeba být agresívní. Například když v tramvaji hodně nahlas žena nepříjemně zakřičí "Nešahejte na mě!", protože ji někdo obtěžuje. Problém je, když lidé reagují agresí v případech, kdy to není na místě. Stalo se vám někdy, že vám váš nadřízený poskytoval dobře míněnou a taktní zpětnou vazbu k vaší práci a vyjádřil se i k několika oblastem, ve kterých máte nějaké rezervy, ale vy místo toho, abyste s ním normálně komunikovali, se naštvete a přestanete se ovládat. Začnete útočit, pomlouvat kolegy, napadat firmu, nebo dokonce samotného šéfa. Případně si ještě do něčeho kopnete. Žít ve vztahu s člověkem, který má naučenou reakci  FIGHT, je náročné pro všechny. Obzvlášť destruktivní je to v případě, když spolu žijí dva lidé, z nichž jeden je typ FIGHT a druhý FAWN. Reakci FIGHT si také často zafixují lidé, kteří byli ve válce, nebo dělají práci, kde pravidelně přichází do styku s násilím. Možná proto jsou váleční veteráni známí tím, že způsobují násilí ve vztazích. Děje se tak už i v případě ukrajinských vojáků.

FLIGHT reakce je, když místo toho, abychom v nebezpečné situaci zůstali, nás tato reakce přiměje k doslovnému nebo metaforickému útěku.

FIGHT a FAWN jsou protipóly,  zatímco FLIGHT a FREEZE patří obě mezi vyhýbavé, pasivní reakce. Úniková reakce zahrnuje uvolnění stresových hormonů, které nám dávají signál k útěku před hrozbou. Místo toho, abychom v nebezpečné situaci zůstali, nás tato reakce přiměje k doslovnému nebo metaforickému útěku. Jedním z příkladů FLIGHT je situace při loupežném přepadení: pokud do vašeho domu vnikne ozbrojený lupič a vy se nemáte jak bránit, může vás pud sebezáchovy nutit, abyste se co nejrychleji dostali pryč od vnímané hrozby. Úniková reakce probíhá prostřednictvím sympatického nervového systému – aktivuje hypothalamus v mozku, který komunikuje se zbytkem těla, abyste měli energii na boj nebo útěk.  Když nemůžete utéct, dá se situace "řešit" paralýzou. Při reakci FREEZE jsme dočasně ochromeni strachem a neschopni pohybu. Místo abychom se nebezpečí bránili nebo před ním utíkali, neděláme nic; vnímaná hrozba vyvolává hypotonickou nebo nehybnou reakci. Někdo, kdo se nachází v reakci zamrznutí, může pociťovat otupělost nebo pocit strachu.

FREEZE může zmást predátora

Dobrým příkladem škodlivé FREEZE reakce  je, když někdo prožívá "trému" nebo zamrzne před velkým publikem. Může zapomenout svůj text nebo "ztuhnout" a ze strachu není schopen vystoupit. Stává se, že člověk fyzicky ztuhne jako socha z mramoru, nemůže se hýbat, má potíže s mluvením.  Zamrznutí je velmi typické u lidí, které někdo sexuálně napadne. Právě kvůli automatické reakci FREEZE lidé nejsou během sexuálního útoku schopni říct ne dost důrazně, křičet o pomoc, nebo se bránit. Nejsou to jen kecy feministek, ale vědecky prokázané fungování lidského nervového systému. Na pokus o znásilnění ale taky můžete samozřejmě reagovat FAWN – snažíte se agresorovi vyhovět, protože doufáte, že vás pak tolik nezraní.

Pokud člověk s trauma reakcí FAWN dostane nabídku k sexu, má velký problém říci ne. Chce prostě lidem dělat radost.

Lidé, u kterých převažuje reakce FAWN, mívají specifické osobnostní charakteristiky, které se neprojevují pouze ve chvíli, když se cítí ohroženi, ale pořád. FAWN typy děsí jakýkoliv konflikt. Nechtějí, aby je lidé obvinili ze sobectví, takže dělají přesný opak – rozdávají se, aby je ostatní měli rádi. Jsou závislí na tom, co si druzí myslí, protože svému úsudku nevěří, a tak se neradi rozhodují sami. Nechtějí věci dělat podle svého, protože kdyby něco náhodou pokazili, jejich tělo se bude cítit ohrožené na životě. Když před nimi někdo chybu připomene, bojí se, že ho odmítají jako člověka celkově a cítí obrovskou hanbu. I když se snaží vlastním rozhodnutím vyhnout, stejně nakonec skončí s tím, že na sebe vezmou vinu, když se něco pokazí. Mají tendence přebírat zodpovědnost za všechno špatné včetně chování ostatních.

Sami sotva zvládají, ale pomoc nabízejí 

FAWN typy lidí chtějí za každou cenu uspokojovat potřeby druhých na úkor svých vlastních. Svému okolí pomáhají do vyčerpání, protože touží po přijetí. Dokonce i k neznámým lidem na ulici nebo na párty jsou příliš vstřícní, někdy tak moc, že si jejich milé chování ostatní mohou vyložit jako flirtování. Pokud člověk s trauma reakcí FAWN dostane nabídku k sexu, má velký problém říci ne. Chce všem lidem, kteří se nacházejí v jeho bezprostřední blízkosti, dělat radost. Největší problémy v životě jim způsobuje to, že si nejsou schopní s ostatními  nastavovat hranice. Půjčují lidem peníze a nabízejí pomoc, i když sami sotva zvládají. Jejich hranice i identita se rozpouštějí nejen kvůli strachu z odmítnutí, ale i kvůli přebujelé afektivní empatii, kterou obvykle traumatizovaní lidé mají. Když je někdo v jejich blízkosti nespokojený, mají pocit, jako by za to byli zodpovědní, snaží se mu pomoct, a dokud se jim to nepovede, pociťují úzkost. Být ve vztahu s výrazně afektivně empatickým člověkem je náročné, protože si před ním nemůžete dovolit mít špatnou náladu – vždycky si to vezme osobně a bude si klást otázku, co udělal špatně.

FAWN se bez terapeuta prakticky neobejde

Reakce FAWN je zatím nejméně prozkoumaná oblast v mechanice traumatu. To, co víme, je, že se vyskytuje hlavně u lidí, kteří mají komplexní trauma. To nejčastěji vzniká, když jsou děti zneužívány (fyzicky, psychicky, sexuálně) svými primárními pečovateli, zatímco PTSD může spustit jenom jedna negativní událost jako přepadení. Patologickou trauma reakci FAWN je také možné se naučit v dospělosti v dlouhodobých násilných vztazích. I když ze vztahu odejdou, reakce FAWN jim zůstane a lze se jí velmi obtížně zbavit. Jejich nervový systém je ve stavu, jako kdyby se na ně zrovna chystalo zaútočit divoké zvíře.

Pokud jste sami sebe nebo své blízké v reakci FAWN poznali, vyhledejte terapeuta, jehož praxe je tzv. trauma informed. Mezi vědecky ověřené terapeutické techniky patří EMDR (desenzibilizační terapie očních pohybů, zaměřuje se na zpracování traumatických vzpomínek), kognitivně behaviorální terapie, která pomůže překonat nefunkční vzorce myšlenek a chování a expoziční terapie, což znamená, že se postupně vystavujete stresorům. U lidí s FAWN je to konflikt. S expoziční terapií můžete klidně začít hned teď. Třeba si při příští výměně názorů zkuste stát za svým.

Související…

Vaše životní štěstí nejvíc sabotují tyto 3 úhybné taktiky. Poznáváte se?
Martina Ignasová

foto: Midjourney, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...