Studie ukázaly, že „obyčejní“ studenti jsou schopni za určitých okolností snít o reálných problémech osoby, kterou předtím viděli pouze na fotografii. Někteří vědci v tomto zjištění vidí možnost, jak v budoucnosti řešit problémy lidstva.
Působivá zpráva z roku 2013, kterou zveřejnil Carlyle Smith, profesor z univerzity v Trentu v Kanadě, zveřejnila výsledky dvou studií, které ukázaly, že studenti, kteří se experimentů zúčastnili, byli více či méně schopni ve spánku „odhadnout“ problémy osob, které nikdy předtím neviděli.
Hledejme odpovědi ve snech
V obou experimentech ukázal Carlyle Smith a jeho tým studentům fotografie jednotlivců a požádal je, aby se pokusili snít o problémech této osoby, jejíž totožnost nebyla známa nikomu, ani samotným experimentátorům.
V prvním experimentu byl kladen důraz na zdravotní problémy jednotlivců na fotografii. Studie srovnávala dva sny, které studenti předložili předtím, než byli informováni o cílech studie, se dvěma sny poté.
Druhý experiment se zabýval problematikou života jedince na fotografii. Jako v prvním případě i zde studenti předložili dva sny před začátkem „inkubace“ a dva poté. Tento experiment navíc použil tzv. kontrolní skupinu: asi polovina studentů (56 osob) se dívala na fotografii, která, aniž by o tom věděli, nepředstavovala reálnou osobu, nýbrž počítačem nasimulovaný obličej.

Na světě je 7 miliard lidí. Představte si, že by všichni hledali ve spánku odpověď na nějaký problém.
Překvapivé výsledky
V obou studiích měly post-inkubační skupiny mnohem více „hitů“ neboli obrazů ze snu, které se více či méně podobaly problémům daného jedince. Zajímavé také bylo, že ve druhém experimentu se obsah snů z kontrolní skupiny těch, kteří se dívali na obrázek fiktivního člověka, před ani po inkubaci nezměnil, zatímco druhá skupina vykazovala velké změny.
Carlyle Smith k tomu dodává: „Z údajů tohoto experimentu vyplývá, že běžní vysokoškoláci mohli mít sny, které určitým způsobem reflektovaly problémy a obavy reálného života jedince, kterého vůbec neznali. Obsah snů každého experimentálního spáče se sice měnil, ale celkově se výsledky jednotlivých skupin významně lišily u prvního i druhého experimentu. Stejně důležitý je také nedostatek změn obsahu snů u skupiny, jejíž cíl byl fiktivní.“
V mnoha ohledech tyto studie odkazují na další studie provedené S. Krippnerem a M. Ullmanem v letech 1970 až 1980 ve zdravotnickém centru v Brooklynu v New Yorku, o jejichž závěrech vyšla kniha s názvem Dream Telepathy. Stejně jako Krippner a Ullman, také Smith pečlivě zajistil, aby nikdo z přítomných neměl žádné informace o „odesílatelích.“ Jednou ze zajímavých novinek je však použití „placeba“ u kontrolní skupiny.
Spánkem k řešení problémů?
Neurolog Patrick McNamara mluví o velkém významu Smithova zjištění na svém blogu: „Bez ohledu na mechanismus, testy reality telepatického snění by měly pokračovat i nadále. Měly by být získány sny velkých komunit. Jestliže se počet hitů zvýší nad úroveň šance, jak tomu bylo i ve Smithově výzkumu, představte si, že by se snažilo 200 000 lidí snít o problémech určitého člověka. Tisíce až miliony snílků by mohly hledat praktická řešení.“
foto: Shutterstock, zdroj: Dream Studies