Každý rok je to stejné. 14. února, a vlastně už klidně i měsíc předtím, se ulice měst, ale už i vesniček mění v bitevní pole mezi dvěma tábory. Na jedné straně stojí všichni zamilovaní, jimž v břiše čerstvě nebo stále ještě šimrají motýlci, láska z nich srší do všech světových stran a jsou jí nakvetlí jako jarní poupátka.
A proti nim pak stojí všichni ti, kdo všechny převzaté americké svátky odsuzují, a Valentýn coby den zamilovaných jim přijde přinejmenším stejně hloupý jako slavit Památku zemřelých blikajícími zombíky. Prostě nechtějí na povel slavit něco, co by mělo být ideálně běžné. Mít se rádi.
V Česku je nás stále ještě dost, nás, kteří si 14. února místo večeře v restauraci při svíčkách a příslibu vášnivé noci raději otevřeme láhev vína s tím, že si v duchu opakujeme „no, tak na tohle fakt nemám nervy“.
Reklama
Ano, já patřím do té druhé skupiny. A není to jen tím, že mi přesně před deseti lety na Valentýna zemřela maminka. I předtím byl pro mě tenhle hloupý svátek ztělesněním duše konzumu, den, kdy květináři kasírují majlant, zatímco já se snažím vyhnout všem těm cukrkandlovým srdíčkům a okázalým projevům „čisté lásky“.
Valentýnské šílenství
Vánoce máme sotva za sebou a už to vypadá, že je potřeba se zase začít opájet něčím novým. A i proto nám servírují Valentýna na růžovém podnose. Den, kdy se svět zbarví do kýčovitě červené nebo nejrůznějších odstínů růžové, lidé se tváří buď zamilovaně, nebo zoufale a snad jen obchodníci si mnou ruce nad tím, kolik z okolojdoucích peněženek se nechá strhnout do tohoto milostného šílenství.
Zábavným faktem je, že Tinder zažívá mezi 1. a 13. únorem jeden z nejvyšších nárůstů nových uživatelů a dosahuje vrcholu seznamovací sezony.
Bohužel totiž ani nezáleží na tom, zda jste ve vztahu, nebo single, tento „svátek zamilovaných“ vás stejně nějakým způsobem dostihne. Buď od vás vaše dítko očekává, že mu vyklidíte byt a tím i pole působnosti, nebo od vás snad partner očekává nějaké romantické gesto, nebo se „jen“ budete cítit poněkud nepatřičně, pokud si zajdete na večeři sami a obsluha vás ujistí, že objednat si pochopitelně můžete až s partnerem...
Ale vraťme se zpět k těm romantickým gestům, pokud partnerem disponujete. Jistě se i vám už stalo, že po vás vaše druhá polovička chtěla, abyste si na Valentýna pořídila nějaké rajcovní prádélko… Nebo vám možná nějaké takové i zakoupila s vidinou vášnivé noci po měsících rutiny. A jsme zase u těch nákupů, protože za takovou pěknou průhlednou krajkovou sadičku s kamínky nebo jinými opičárnami, jako jsou kvítka nebo mašličky, utratí váš partner, anebo ještě hůře vy, majlant. Je pak Valentýn skutečně „jen“ oslavou lásky, nebo je to promyšlený, desetiletí vycházející obří marketingový trik?
Kapsy si nenamastí zamilovaní
Valentýn je tedy kromě přemýšlení nad tím, kolik vztahů jste provařili a proč už nikdy do žádného nechcete, také ten typ svátku, kdy se zamyslíte raději nad tím, kdo na lásce vlastně vydělává nejvíc. Protože zamilovaní to nejsou. Zejména pokud jste ve vztahu, nedej Bože slavíte první rok, anebo je vaší partnerkou influencerka, která se musí blýsknout (protože muže tenhle svátek vážně moc dobrovolně nebere, doufám), pak si na vás obchodníci smlsnou.
Průměrný člověk utratí za květiny, večeři a dárky tolik, že by za to mohl mít týdenní dovolenou ve slunné Itálii. Ale to vy, zamilovaní, ne. Místo brázdění slunných zasněžených strání sedíte v přecpané restauraci s dalšími zamilovanými a snažíte se předstírat, že vám romantická večeře po kině, samozřejmě neméně romantickém, připadá jako skvělý nápad, zatímco číšník vás pohledem nutí, abyste konečně vypadli a uvolnili stůl pro další pár.
A co teprve singles?
Svobodní a nezadaní mají v tento den jen dvě možnosti: Buď se budou tvářit, že jsou nad věcí (a tajně si objednají dvoulitrovou zmrzlinu s Aperolem až domů, anebo jenom Aperol či prosecco), nebo se nechají strhnout tím šílenstvím a budou doufat, že je na poslední chvíli spasí Tinder či nějaká jiná zapráskaná seznamka.
Valentýn nebyl vždy o romantických večeřích a zbytečných dárcích. Na začátku to byla poměrně tragická záležitost.
Poměrně zábavným faktem totiž je, že podle zdrojů Tinder skutečně zažívá mezi 1. a 13. únorem jeden z nejvyšších nárůstů nových uživatelů a dosahuje vrcholu seznamovací sezony. Není nad to zoufale hledat někoho jen proto, aby člověk neoslavoval Valentýna sám!
Úvahy ale nechme nezamilovaným filozofům a pojďme si říci, jak Valentýn přežít s co nejmenší újmou.
Klišé a tragédie
Pokud se rozhodnete Valentýna slavit, pak už dál asi raději nečtěte. I když možná ho berete s humorem, anebo jste žurnalista či píšete blog, protože v tento den se můžete těšit třeba na již zmíněné romantické večeře, ale také na nesmyslné dárky a ještě lépe, pokud se zadaří, i na žádosti o ruku na veřejnosti. U nás se to ještě tak nerozmohlo, ale Američanům asi nic neříká „romantika“ víc než žena, která třeba na fotbalovém stadionu před tisíci diváky a roztleskávačkami zoufale přemýšlí, jak z toho vybruslit, aniž by totálně zničila ego svého přítele…
A pak je tu otázka dárků. Pokud jste muž, je vaší romantickou povinností přinést své vyvolené květiny a čokoládu, nebo ideálně šperk těm náročnějším, protože pokud to neuděláte, jste necitlivý barbar. Pokud jste ale žena, pak musíte přijmout cokoliv, co vám partner věnuje, a tvářit se, že to byl přesně ten dárek, který jste si vždycky přála. Protože se spíše dočkáte prospěšného toustovače nebo mixéru než přívěsku ve tvaru srdce, který si můžete romanticky rozdělit a každý nosit na řetízku jednu jeho polovinu.
Reklama
Nesmyslných dárků se na Valentýna prodají kontejnery. Pytel se roztrhne s plyšovými medvědy, kteří hrají trapnou melodii, čokoládami ve tvaru srdce a samozřejmě muži obdarovávají své dívky a ženy nejnovějším trendy parfémem, který voní, jako by ho namíchal průměrný sedmdesátiletý chemik s astmatem. A že vám není sedmnáct? Nevadí.
Jak to přežít v různých životních fázích
Existuje několik scénářů, jak se s tímto dnem vyrovnat, v souvislosti s tím, v jakém životním stadiu se zrovna nacházíte.
Pokud jste ve vztahu, jste v pasti. Ale máte tři možnosti. První je Valentýna ignorovat, což je velmi riskantní krok, protože vaše drahá polovička to možná neocení, a vy skončíte v nudné debatě o tom, že „na vztahu je třeba pracovat“. Druhá možnost je jít do toho naplno a doufat, že květiny a večeře zachrání situaci. A třetí možností je všechno odbýt dárkem, který (snad) potěší, a můžete v klidu zasednout k (ne)valentýnské dvojce a oblíbenému filmu. Doma a v obýváku. Ne v ložnici.
Pokud jste single, máte svou svobodu, ale také problém. Být single na Valentýna znamená, že vás, pokud jste mladí, přátelé pozvou na valentýnský anebo „anti-valentýnský večírek“, kde se budete společně utápět v ironii, nebo vás budou litovat se slovy: „Ale vždyť jsi tak skvělý/skvělá! Jak to, že ještě nikoho nemáš?“
A pokud jste cynik anebo normální člověk, Čech a Evropan ze země bývalého východního bloku, pak máte tu nejlepší možnost: Na cokoli spojeného s Valentýnem se vykašlat, nebo si symbolicky oslavit třeba Den vlastního pohodlí.
Vždycky to tak nebylo!
Abychom pochopili, proč jsme dnes svědky, nebo dokonce oběťmi této červenorůžové katastrofy, musíme se vrátit do historie. Valentýn nebyl vždy o romantických večeřích a zbytečných dárcích. Na začátku to byla poměrně tragická záležitost. I když stále přesně nevíme, od kterého Valentýna tento svátek vznikl. Církev totiž uznává hned tři. Ale jedna teorie je více než pravděpodobná.
Třeba v Japonsku čokoládu dávají ženy mužům, ale pečlivě vybírají. Existuje čokoláda „z lásky“ a pak čokoláda „ze zdvořilosti“, což je pro muže asi stejně matoucí jako číst ženské myšlenky.
Vše začalo ve starověkém Římě, kde vládl císař Claudius II., který si usmyslel, že ženatí muži jsou špatní vojáci a že lépe bojují ti, kdo rodinu nemají. Jeden kněz jménem Valentýn se s tím nesmířil a začal tajně oddávat páry. Jak to dopadlo? Byl zatčen a popraven, podle jedné teorie právě 14. února roku 269 n. l. Takže ano, slavíme den lásky ve výročí popravy chudáka kněze. Romantika jak vyšitá!
Pak je tu ale ještě teorie o mučedníkovi jménem Valentýn, který zahynul, když se snažil pomoci křesťanům uniknout z římského vězení. On sám se ale ve vězení zamiloval do dcery jednoho strážce a napsal jí milostný dopis, který podepsal „From your Valentine“.
Jiné zdroje pak dokonce kněze i mučedníka považují za jednu osobu. A pak to ještě zkomplikoval básník Geoffrey Chaucer, když napsal, že 14. únor je dnem, kdy si ptáci vybírají partnery. Údajně i proto, že lidé mají tendenci přejímat chování od zvířat, začali si vyměňovat milostné dopisy, později pak i květiny a sladkosti, až vznikl náš megalomanský dnešní Valentýn.
Ať už to bylo jakkoli, tento svátek se pak začal slavit již od 17. století a dnes ho slaví celý svět. Tedy kromě mě a dalších lidí. A všude je to jinak, jiný kraj, jiný mrav. Třeba v Japonsku čokoládu dávají ženy mužům, ale pečlivě vybírají. Existuje čokoláda „z lásky“ a pak čokoláda „ze zdvořilosti“, což je pro muže asi stejně matoucí jako číst ženské myšlenky. Ve Finsku a Estonsku na to šli líp – Valentýn tam slaví jako Den přátelství, takže se alespoň nikdo necítí zapomenutý...
Ale nezoufejte, vy, kteří to máte stejně, na konci čtrnáctého únorového dne je Valentýn vlastně jen další den v kalendáři. Vy ho můžete slavit, ignorovat nebo ironicky komentovat. Jen ten den nezapínejte sociální sítě, protože tam se to bude podobnou růžovou knihovnou jen hemžit. A pokud jste zamilovaní, užijte si to. Příští rok už to tak možná nebude, takže si oslavte tenhle den po svém. Jestli jste single, tak si kupte tu drahou čokoládu sami, abyste měli jistotu, že si vyberete něco, co vám skutečně chutná.
Tak šťastný Valentýn – ať už ho slavíte, nebo nenávidíte.
