„Moje tělo odmalička fungovalo jako barometr“, říká Hedvika pro Flowee. “Před deštěm mě bolela hlava, ve vedrech jsem nemohla spát. Z jakéhokoliv jídla se mi chtělo zvracet, pila jsem jenom colu. Nejen v létě, ale i při jakýchkoliv prudkých změnách teplot jsem cítila divnou bolest uvnitř kloubů. Teď, když už je mi přes třicet, se to každým rokem zhoršuje.“ U lékaře Hedvice všechny testy vyšly v pořádku, a tak zdravotníci usoudili, že je Hedvika pravděpodobně hysterka, magor nebo hypochondr.
„Nepotřebuju psychiatra, teda zatím. Kvůli psychice ale opravdu neomdlíváte tehdy, když se mění tlak. Nepomáhá mi na to ani kafe, ani panák. Musím si sednout, nebo spíš lehnout, aby to se mnou neseklo.“ Na přelomu června a července Hedvika nebyla schopná ani chodit do práce. Vzala si dovolenou, i když nikam nejela. „Zatemnila jsem všechny okna, dala si mokrý hadr na hlavu a pustila si větrák na max. Ven by mě nikdo nedostal. Poslední vedra byla pro mě daleko horší než covid.“ Co bude Hedvika dělat, až se to stane příště, neví. Lékař jí může nabídnout jen všeobecné rady typu buďte ve stínu a hodně pijte.
Vedro i náhlé teplotní rozdíly lidskému organismu škodí. Obzvlášť zranitelné jsou malé děti, senioři, obézní lidé a lidé s chronickým onemocněním.
Lidé s podobným nastavením organismu jako má Hedvika, ale kteří si dovolenou nemohli dovolit, ten týden trpěli při upocených jízdách tramvají a každý den proklínali vycházející slunce. Léto není jen o koupání a zmrzlině. Léto je pohled na mrtvé holuby, kteří zkolabovali žízní a vedrem, léto je šlápnutí do rozteklého asfaltu, léto je nesnesitelná sauna v autě, která vraždí malé děti a psy.
Když je teplota přes 30 stupňů, počítá už se to mezi tzv. tropické dny. A těch je stále víc a jsou horší. V Praze v meteorologické stanici v Husinci‑Řeži u Prahy naměřili začátkem července 37,4 °C. Příští týden se ale konal nečekaný zvrat. Modlitby lidí nesnášejících léto byly vyslyšeny, ochladilo se, jenže se ochladilo příliš extrémně. Prudký pokles o 15 až 20 °C organismus zatěžuje zase jiným způsobem. Žádná velká úleva se nekonala. Vedro i náhlé teplotní rozdíly lidskému organismu škodí. Obzvlášť zranitelné jsou malé děti, senioři, obézní lidé a lidé s chronickým onemocněním. Citlivosti na počasí se říká meteopatie anebo taky meteosenzitivita.
Co je to biologický stupeň zátěže?
Český hydrometeorologický ústav nevydává jen předpověď teplot. Součástí předpovědi bývá také biologický stupeň zátěže, který upozorňuje, jak náročné bude počasí pro lidský organismus. Stupeň 1: Počasí většině lidí potíže nezpůsobuje. Stupeň 2: Citlivější lidé mohou pociťovat únavu, bolesti hlavy nebo kolísání tlaku. Stupeň 3: Vysoká zátěž pro organismus. Přibývá kolapsů, zhoršení chronických onemocnění i výjezdů zdravotnické záchranné služby.
Meteopatie jsou prokázané biologické pochody lidského těla – změny tlaku, teploty nebo vlhkosti mohou spustit kaskádu různých procesů. Tlakové výkyvy a teplotní extrémy rozšiřují nebo stahují cévy v mozku a způsobují tak změnu průtoku krve, výsledkem toho je bolest hlavy a v horším případě migréna. Horko způsobuje dehydrataci, zadržování vody a nerovnováhu elektrolytů. Výsledkem toho všeho je zvýšená produkce stresového hormonu kortizolu i adrenalinu. Působením hormonů se lidem zvyšuje tep, kolísá krevní tlak i cítí nepříjemné svalové napětí – nedokážou se uvolnit, usnout, odpočinout si. Nastává extrémní únava, dezorientace, úzkost, zoufalství a chuť se odstěhovat do koněpruské jeskyně.
Porozumět síti nervových přenosů a hormonálních reakcí, které spolu všemožně reagují, je pro laika složité. Meteorologové proto při předpovědích uvádějí jednoduchou škálu „biologického stupně zatížení“, který má tři stupně. Čím vyšší stupeň, tím víc kolabujících lidí a víc houkajících sanitek.
