Jana sedí v čekárně a nervózně si podupává. Je to ta máma, která kupuje bio mrkev, hlídá čas strávený u obrazovek a dohlíží na to, aby její šestiletý syn Tomáš nosil v zimě dvě vrstvy termoprádla. Přesto právě teď Tomáš sedí v křesle a paní doktorka mu vrtá třetí kaz v mléčném chrupu. „Vždyť si ty zuby čistí sám každé ráno,“ špitne Jana, zatímco v duchu počítá, kolik bude tahle „lekce z prevence“ stát rodinný rozpočet.
Na druhém konci města, v sociálně slabší čtvrti, pije osmiletý Marek k snídani slazený čaj z láhve. Jeho rodiče mají jiné starosti než mezizubní prostory – nájem, energie, dluhy. Marek má v ústech „pohřebiště“. Bolest tlumí studenou vodou, protože k zubaři se nedostanou. Nejsou termíny, nejsou peníze, není osvěta.
Dva světy, jeden společný jmenovatel: systémové selhání v zemi, která v prevenci ústního zdraví pokulhává. Podle aktuálních dat je Česko v míře prevence až za Rumunskem či Bulharskem. Proč to tak je? A proč nevěříme, že platí okřídlené, ale v praxi ignorované heslo „čistý zub se nezkazí“?
MUDr. Pavel Smažík, odborný garant projektu Dětský úsměv, nám na mnohé otázky odpoví.
Pane doktore, rodiče jako Jana v našem příběhu často říkají: „Máme to v rodině, já měla taky špatné zuby.“ Je to vědecky podložený fakt, nebo jen nejdražší výmluva v historii české stomatologie?
Genetika může hrát určitou roli, například ve složení a odolnosti skloviny nebo slin, ale ve většině případů není rozhodující. Zubní kaz je primárně infekční onemocnění, které vzniká v důsledku působení bakterií v zubním plaku. To, zda se kaz vytvoří, tedy ovlivňuje především každodenní péče o zuby a stravovací návyky. Argument „máme to v rodině“ často spíše odráží sdílené návyky než nevyhnutelný osud.
Ve zvyšování odolnosti skloviny vůči zubnímu kazu mají fluoridy pevné místo. Pořád ale platí, že základem úspěchu je správná technika čištění zubů.
Když se podíváme na Tomáše, který si zuby „čistí sám“, v jakém věku se z dítěte stává svéprávná bytost schopná reálně odstranit plak? Nejsme jako rodiče prostě jen líní tu pětiminutovku večer obětovat?
Děti si nedokážou zuby vyčistit dostatečně kvalitně samy přibližně do deseti let věku. Je to dané vývojem jemné motoriky. Do té doby by rodiče měli čištění aktivně kontrolovat nebo dokončovat. Není to otázka lenosti, ale spíše nedostatečné informovanosti. Právě tahle každodenní „malá investice času“ má vedle správného stravování zásadní dopad na zdraví zubů.
Žijeme v době nepsané cukrové pandemie. Vidíte přímou úměru mezi dostupností levných slazených nápojů a počtem kazů a extrakcí u předškolních dětí? Je na čase mluvit o cukrové dani, jako v některých západních zemích?
Souvislost mezi frekvencí konzumace cukru v jakékoliv formě a vznikem kazu je jednoznačně prokázaná. Nejde ani tak o množství, ale o to, jak často během dne zuby vystavujeme sacharidům a kyselému prostředí. Diskuze o regulaci, včetně například zdanění slazených nápojů, dává i podle zkušeností z jiných zemí smysl, ale sama o sobě situaci nevyřeší. Klíčová je kombinace osvěty, dostupnosti zdravějších alternativ a podpory správných návyků.
„Čistý zub se nezkazí“, to zní jako marketingový slogan. Ale co ta mikroskopická zákoutí, kam se běžný smrtelník nedostane? Je kaz skutečně 100% selháním hygieny, nebo hraje roli i složení slin a pH v ústech?
Hygiena je zásadní faktor, ale není samozřejmě jediný. Roli hraje i složení slin, pH v ústech, strava nebo frekvence příjmu cukrů. Nicméně platí, že pokud je zub dlouhodobě čistý, tedy bez plaku, riziko vzniku kazu je minimální a nedochází ani k nadměrnému množení kaz způsobujících bakterií. Proto se používá zjednodušené pravidlo „čistý zub se nezkazí“, protože v praxi funguje velmi spolehlivě.
Česko se v žebříčcích prevence propadá. Čím to je, že země jako Švýcarsko dokázaly z dětského kazu udělat v podstatě marginální problém, zatímco my stále řešíme celkové anestezie u pětiletých dětí kvůli sanaci chrupu?
Rozdíl je hlavně v systematičnosti. Ve Švýcarsku je prevence už dlouhou dobu pevnou součástí vzdělávání a děti se ji učí přímo ve školách a návyky se dlouhodobě upevňují. U nás existují dobré projekty, ale často jsou roztříštěné a závislé na jednotlivcích. Chybí dlouhodobý, plošný přístup.
Co Vás ve Vaší praxi nejvíc překvapuje nebo mrzí, když jde o dětské zuby?
Nejvíc asi to, že vidíme děti s rozsáhlými problémy, kterým se dalo poměrně snadno předejít. Nejde o složité postupy, ale o základní návyky. A zároveň víme, že když se tyto návyky nastaví správně, výsledky přicházejí poměrně rychle a jsou dlouhodobé.
MUDr. Pavel Smažík
Stomatolog a odborný garant projektu Dětský úsměv, který se dlouhodobě zaměřuje na prevenci v oblasti dětského ústního zdraví. Ve své praxi i veřejném vystupování upozorňuje na nedostatečnou roli prevence v českém zdravotním systému a prosazuje její systematické posílení, zejména v rámci vzdělávání dětí. Věnuje se osvětě mezi rodiči i odbornou veřejností a dlouhodobě usiluje o to, aby se prevence stala přirozenou součástí péče o zdraví.
Ve Švýcarsku funguje systém „školních sester“, lektorek pro ústní hygienu. Proč projekt Dětský úsměv, za kterým stojíte, stále bojuje o pozornost státu, místo aby byl pevnou součástí osnov každé mateřinky a základní školy?
Projekt Dětský úsměv dlouhodobě funguje a má prokazatelné výsledky, ale stále není součástí systematického řešení. Důvodem je mimo jiné to, že prevence obecně nemá v systému takovou prioritu, jakou by si zasloužila. Přitom právě školní prostředí je ideální pro plošné působení.
Je problém v nedostatku zubařů, nebo v tom, že jako společnost vnímáme zubaře jako opraváře, a ne jako průvodce zdravím?
Je to kombinace obojího. Nedostatek zubařů situaci komplikuje, ale zároveň je problém i v tom, že stomatologii vnímáme hlavně jako „opravnou službu“. Přitom by měla být mnohem více zaměřená na prevenci a dlouhodobé vedení pacientů. Smutné je to, že jsme v začarovaném kruhu: dokud nebudeme klást na prevenci a vzdělávání, na správnou péči o zdravá ústa dost energie, budeme násobnou energii (čas a peníze) ztrácet na následných, a vlastně zbytečných, stomatologických zákrocích.
Pojďme k penězům. Kolik stojí stát (a daňové poplatníky) léčba jednoho zanedbaného dětského chrupu ve srovnání s náklady na roční preventivní program ve škole?
Přesná čísla nejsou k dispozici, ale obecně platí, že náklady na plošnou prevenci jsou řádově, minimálně desetkrát, ale třeba i stokrát nižší než náklady na léčbu následků. Bavíme se totiž o desítkách až nízkých stovkách milionů ročně na prevenci versus celkově desítkách miliard na stomatologickou péči, vynakládaných v Česku ze soukromých a veřejných zdrojů. Velká část těchto výdajů přitom souvisí s problémy, kterým by šlo snadno předejít.
Pojišťovny proplácejí plomby, výplně, ale neproplácejí instruktáž dentální hygieny pro děti v takové míře, aby to bylo motivující. Co s tím?
Současný systém je místo předcházení onemocnění zaměřený na řešení následků. A to, jak víme, je nejdražší možný přístup. Posílení role prevence, včetně edukace a motivace pacientů, by dávalo dlouhodobě smysl nejen zdravotně, ale i ekonomicky.
Mluvíte o tom, že prevence je levnější než léčba. Pokud je to pravda, proč Ministerstvo zdravotnictví neinvestuje miliony do osvěty, ale raději za miliardy sanuje následky? Kde je ten „systémový špunt“?
Prevence je dlouhodobá investice, jejíž výsledky nejsou vidět okamžitě. To je v našem politickém systému často problém, bránící správnému rozhodování. Přesto existuje dostatek dat, která ukazují, že by se takový přístup vyplatil. Diskuze na toto téma probíhá, ale zatím chybí širší systémová podpora od relevantních institucí.
Ve Švýcarsku se za 40 let podařilo snížit výskyt zubního kazu o 90 procent.
Role státu vs. odpovědnost jednotlivce. Kde končí svoboda rodiče „nečistit dítěti zuby“ a kde začíná zanedbání péče o dítě? Je to téma pro sociálku?
To je důležitý bod! Rodiče mají klíčovou roli, ale i odpovědnost, protože vytvářejí dětem základní návyky. Zároveň ale není možné přenášet veškerou odpovědnost jen na ně. Pokud chceme dosáhnout změny, musí systém rodiče podporovat a pomáhat jim.
Moderní technologie – elektrické kartáčky, aplikace, sonické zázraky. Jsou to skuteční pomocníci, nebo jen drahá šidítka pro rodiče, kteří si chtějí koupit čisté svědomí? A jak moc se na stavu zubů podepisuje dnešní životní styl?
Technologie mohou být užitečným nástrojem, ale samy o sobě nestačí. Někdy říkám, že jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Základem je pořád pravidelnost a správná technika. Elektrický kartáček může pomoci, ale sám nenahradí každodenní důslednou péči. I s ním je třeba mít osvojenou správnou techniku čištění a především potřebnou trpělivost.
Jaký je váš názor na fluoridaci? V některých kruzích je to téměř sprosté slovo, jinde základní pilíř. Kde je pravda podložená studiemi?
Fluoridy mají v prevenci zubního kazu prokazatelný význam a jejich účinnost je podložená dlouhodobými studiemi. V dnešní době se správně upustilo od plošné fluoridace a fluoridy se přidávají do zubních past a gelů. Diskuze kolem nich je často emotivní, ale z odborného pohledu mají ve zvyšování odolnosti skloviny vůči zubnímu kazu prokazatelně své pevné místo. Moderní přípravky často pracují i s jinými látkami, například přírodním hydroxyapatitem. Pořád ale platí, že základem úspěchu je správná technika čištění zubů.
Kdyby se zítra stal zázrak a vy jste měl neomezený rozpočet a pravomoc: Jaké tři kroky byste udělal do 24 hodin, aby české děti přestaly mít kazy?
Neříkejte to dvakrát! Tím projektem se zabývám už dlouho a nemyslím, že bych potřeboval neomezený rozpočet. Spíše tu pravomoc. Ale konkrétně:
Vyškolili bychom dostatečný počet lektorek, pro celé Česko je jich potřeba asi tisíc. Nemusí to být jen stomatologové nebo dentální hygienistky, máme program i pro výuku a certifikaci laiků.
Reklama
Jako druhý bod bychom zavedli ve všech školkách a ve třídách prvních 3.–4. ročníků základních škol pravidelné edukace dětí na základě naší metodiky s osvědčenými pracovními listy. A pak už bychom jen pokračovali v nastaveném režimu a čekali, až takto vyškolené děti dorostou dospělého věku a budou tyto návyky předávat svým dětem. Ve Švýcarsku se touto metodou podařilo za 40 let snížit výskyt zubního kazu o 90 procent (tedy na desetinu).
Zkuste dát jednu radu Janě, která je nešťastná z Tomášových kazů, a jednu radu systému, který ignoruje Marka. Co je to nejpodstatnější?
Janě bych doporučil, aby se aktivně zapojila do péče o zuby svého dítěte – pravidelně kontrolovala čištění, případně zoubky dočišťovala, a třeba i s pomocí dentální hygienistky pomohla Tomášovi nastavit správné návyky.
Systému bych doporučil, aby přestal vnímat prevenci jako zbytný doplněk a začal ji považovat za základ efektivní (tedy účinné a levné) péče o zdraví.
Děkuji za rozhovor.
