Často to totiž vůbec nevypadá dramaticky. Podle Dr. Jeremy Londona totiž ženy nemívají klasický televizní infarkt, kdy se lidé chytají za prsa, bolest jim vystřeluje z hrudníku do paží a nemohou popadnout dech. Symptomy jsou většinou daleko mírnější. Občas se špatně dýchá, únava, nevolnost, nebo prostě jen pocit, že něco není v pořádku. Kdo tyhle pocity nezná na vlastní kůži, je šťastnou výjimkou. A máme tendence je podceňovat. „Kvůli tomu se hned nepřijde na to, že se jedná o infarkt. A každá vteřina, o kterou se správná diagnóza zpozdí, je v tomto případě doslova a do písmene otázkou života a smrti,“ dodává London.
Podle Světové zdravotnické organizace jsou kardiovaskulární choroby celosvětově nejčastější příčinou úmrtí žen. I přesto dochází k paradoxní situaci, že i ženy považují infarkt spíše za mužskou záležitost. Když tedy něco začne bolet, tak se často říká, to nic není, to se spraví. A bohužel, dělají to jak ženy samotné, tak jejich lékaři.
Má to i reálné důvody. U žen se srdeční choroby projevují častěji většinou až po menopauze. Tepny se tolik neucpávají, což ale není ten hlavní důvod. Daleko horší problém je, že moderní kardiologie vychází z mužských vzorců. Diagnostické postupy, klinické studie, a dokonce i lékařské vzdělávání se historicky zaměřovaly na to, jak se infarkt projevuje u mužů. Je zřejmé, jaké to může mít dopady. A také má.
Když přijde žena na pohotovost s tím, že je jí špatně a je vyčerpaná, a nepopadá se přitom za hrudník a nehroutí se na zem, pravděpodobně nikdo na první pohled neřekne, že právě prodělává infarkt. No a jak vám řekne každý kardiolog, u srdečních příhod rozhodují minuty. Čím později dostane léčbu, tím hůře.
Ovšem problém je vůbec i v tom, než se na tu pohotovost vůbec dostane. Ženy většinou vyčkávají déle, protože si prostě nejsou jisté. Nevolnost, únava, bolesti, to všechno dobře znají, takže jim to nepřijde nijak zvláštní ani urgentní. A tak čekají, až to přejde. A minuty utíkají. Díky zpožděným reakcím prostě ženy na infarkt umírají častěji než muži.
Je to fakt, který lidé nechtějí slyšet. Ženy neumírají proto, že by pro ně byl infarkt nebezpečnější než pro muže. Umírají proto, že ignorují výstražná znamení a protože celý systém reaguje méně pružně na symptomy, které neodpovídají popsané praxi – založené na pozorování mužů.
Jak z toho ven? Jednoduše. Stačí si uvědomit, že srdeční příhoda se nemusí projevovat nikterak dramaticky. Někdy stačí pocit únavy, někdy se vám zatočí hlava nebo zvedne žaludek. Což stačí. Protože nejhorší není bolest, ale čas, který uplyne do chvíle, kdy si přiznáme: něco se děje, je potřeba s tím něco udělat.
