Do skupiny 1 nejsou látky řazeny podle toho, jak rychle a jak agresívní nádor dokážou způsobit. Klasifikace je signálem toho, že existují dostatečné vědecké důkazy, stvrzující přímý vztah mezi působením dané látky a vznikem rakoviny u lidí. Laicky řečeno, my se nedomníváme, my nediskutujeme, neprovádíme výzkumy ani kontrolní skupiny, my prostě víme, že to tak je. Alkohol zvyšuje riziko rakoviny, tečka.
Alkohol (respektive etanol, přítomný v alkoholických nápojích) je spojován s rizikem mnoha druhů rakoviny: prsu, jater, tlustého střeva a konečníku, jícnu a hlavy a krku. Čím víc a častěji pijeme, tím je riziko vyšší, neexistuje ovšem žádné bezpečné prahové množství. Představte si, že máte v těle počítadlo jako v elektrických hodinách, a za každé pivo nebo panáka poskočí čísla o kousek dopředu. Alkohol i v malých dávkách si tělo dobře pamatuje a počítá se vždy celkový součet.
Z hlediska biologie není mechanismus působení nic objevného. Alkohol se v těle přeměňuje na acetaldehyd, což je látka, která dokáže poškodit DNA a narušit ozdravné buněčné procesy. Zvyšuje se oxidační stress a buňky aktivují automatické obranné mechanismy. Tělo tyto jevy, odehrávající se na buněčné úrovní, nevnímá, ale jdou velmi dobře změřit.
Alkohol je přirozenou součástí kultury. Jeho užívání je od 18 let absolutně normalizováno. Používáme ho při oslavách, pro povzbuzení, pro zahnání nudy. Jenže zvýšené riziko prostě někdy nechceme vidět.
Jenže biologie a společenské zvyklosti jsou dva naprosto odlišné sporty. Fentanylové zombies ukazují média jako strašáky moderní doby, přitom záběry klasických víkendových tahů nebo alkoholu coby součásti japonské firemní kultury už nikoho nezajímají. V Česku jsme to dotáhli do dokonalosti, a chceme dokonce pivní kulturu nechat prohlásit za národní dědictví, hodné ochrany UNESCO. Alkohol je přirozenou součástí kultury. Jeho užívání je od 18 let absolutně normalizováno. Používáme ho při oslavách, pro povzbuzení, pro zahnání nudy. Je k dostání 24 hodin denně a nikdo se nad ničím nepozastavuje. Rizika vzniku rakoviny se liší podle toho kolik pijeme, jak často, jaké máme genetické předpoklady a životní styl.
Jenže zvýšené riziko prostě někdy nechceme vidět. Průzkum mezi patnáctiletými zjistil, že pravidelně pije 30 % dívek a 40 % chlapců. Máme pouze čtyři procenta abstinentů, přitom třeba v Británii je to třetina. Co se konzumace alkoholu týče, jsou před námi v Evropě už jen Francouzi a Litevci. A co se piva týče, jsme o několik koňských délek před ostatními zeměmi: pije ho u nás 88 % mužů a 57 % žen.
Ještě jednou: bavíme se o karcinogenu ze skupiny 1, nejrizikovější skupiny, kam patří i azbest nebo arsen. Nejde o zákaz ani o moralizování. Jde o informaci. A to, jak s ní naložíme, je už otázkou osobní volby.
