Proč je nám přítomnost některých lidí příjemnější než přítomnost druhých? Může za to oxytocin, hormon lásky a dobré nálady, který se v těle vytváří. A podle nových zjištění dokáže doslova a do písmene vyléčit zlomené srdce. Oxytocin totiž stimuluje regeneraci poškozené srdeční tkáně, ke které dochází například kvůli infarktům nebo kardiovaskulárním chorobám. Při laboratorních pokusech bylo odpozorováno, že následkem oxytocinu přešly buňky srdeční tkáně do regeneračního režimu podobného kmenovým buňkám a následně vyprodukovaly úplně nové a zdravé buňky.
Což je malý zázrak, protože u savců, tedy i u lidí, má srdce velmi malou schopnost regenerace (myšleno z medicínského hlediska, zlomená srdce z lásky umíme napravovat už docela rychle). Poškozená tkáň je většinou nahrazena tvrdou jizvou, což oslabuje celkový výkon srdečního svalu a zvyšuje riziko komplikací. Pokud bychom dokázali cíleně ovládnout způsob, kterým oxytocin aktivuje regenerační procesy, mělo by to zásadní důsledky. Samozřejmě velmi pozitivní.
Srdce se samo neopraví. Alespoň téměř ne
Hormon oxytocin produkuje hypotalamus a do krevního oběhu se uvolňuje přes hypofýzu. Už dlouho víme, že důležitou roli hraje při porodu, kojení a při vytváření mezilidských vztahů. Nová odborná práce však naznačuje, že to zdaleka nemusí být všechno a že jeho působení může být naprosto konkrétní. Oxytocin stimuluje buňky epikardu, což je tenká vrstva, která obaluje srdce. Vznikají tak progenitorové buňky.
Ukázalo se, že oxytocin pomáhá stimulovat buňky vytvořené z epikardu, ze kterých se následně stávají progenitorové buňky, což jsou právě ty, které obnovují poškozenou srdeční tkáň. Výzkumníci chtěli ověřit pokusy na zvířatech, v tomto případě na zebřičkách. A potvrdilo se, že pokud srdce nemá oxytocin, jeho schopnost regenerace výrazně klesá.
Ukazuje se tak bez jakýchkoliv debat, že duševní zdraví zásadně ovlivňuje stav těla. Na stav naší oběhové soustavy a na kardiovaskulární problémy mají obrovský vliv stress, samota i sociální izolace. O oxytocinu se také často mluví jako o látce, která vyvažuje působení jiného stresového hormonu, kortizolu.
Říkáte si, že od zebřiček k člověku je ještě dlouhá cesta? Samozřejmě máte pravdu. Lidská srdce neregenerují stejně intenzívně. Práce odborníků tak zdaleka nekončí. Dalším krokem je zjistit, jestli lze podobné procesy aktivovat i u lidí, a teprve potom můžeme uvažovat o cílené léčbě u pacientů, kteří mají doslova a do písmene zlomené srdce, třeba po infarktu.
