„Celou dobu to bylo v pohodě. Pořád jsem si říkala, že všechno zvládám. Ale pak jsem si uvědomila, že je mi špatně, třesu se jako osika a bylo mi jasné, že tohle už na změnu počasí nesvedu a že už do sebe nechci cpát prášky po hrstech, abych mohla normálně fungovat,“ řekla Flowee osmatřicetiletá Alena (jméno je změněno, pravou identitu redakce zná). „Nebylo to ani po žádné akci, bylo to ve středu ráno. Víkend jsem strávila s partou na horách v Bedřichově a tam jsme lili vodku každý den. Po návratu domů jsem byla dva dny v pohodě, pořád ještě pod vlivem. Kocovina přišla až ve středu a byla to katastrofa.“
Přesně takhle popisuje Alena okamžik, kdy jí to došlo. Nebylo to přímo po večírku, nemuseli jí volat záchranku, nic si neudělala. Bylo to prostě jedno další ráno, jakých už zažila milion. Jen se to prostě nasčítalo. „Hrozně dlouho jsem si myslela, že alkoholismus přichází postupně. Že prostě začneš pít postupně víc, že začnou problémy v práci a ve vztazích. Ale já nic takového nepociťovala. Vždycky jsem věděla, že stačí pár hodin vydržet, a bude dobře. A jednou jsem si uvědomila, že z pár hodin je pár dní, a stejně mi dobře není.“
Alkohol pila Alena od střední školy, a jak sama říká, vždycky se kontrolovala. Nejdřív to byly jen večírky, postupně jí ale začala chutnat sklenička doma po večeři. Nebo dvě. Někdy víc, někdy míň, jen do správné nálady. Ale posledních pár let se to začalo měnit. Kocoviny trvaly několik dní a ne několik hodin. „Nepila jsem o moc víc, přes týden skleničku dvě doma, o víkendu mejdany,“ říká Alena. „Ta zásadní změna přišla, když jsem se po patnácti letech rozvedla. Začalo mi připadat, že kdybych si občas dala víc, tak by život mohl být ještě hezčí. Jenže prostě jednou vám to dojde, že jste na hraně, a máte dva způsoby: radikálně něco změnit, nebo se totálně zlikvidovat.”
Napoprvé ani dva týdny
„A to je právě ta věc, kterou lidé hodně často přehlížejí,“ pokračuje. „Závislost o sobě nejdřív nedává vědět. Někdy se připlíží tiše a vytvoří se návyk na něco, co nám dělá dobře. Alkohol se nestane řešením problémů, ale jejich prevencí. Způsobem, jak vypnout, jak spokojeně usnout, jak se zbavit zbytečného napětí nebo pocitu, že vám všechno padá na hlavu. Máte pocit, že všechno zvládáte. Práci, vztahy, zodpovědnost, nic nevybočuje z normálu. Takže vás ani nenapadne, že množství je poměrně irelevantní. Ještě jste se totiž ani nestihli sami sebe zeptat, jakou roli ve vašem životě alkohol vůbec hraje.“
Alena si řekla, že zkusí radikální změnu, aby zjistila, jestli na to vůbec má. Napoprvé to nevydržela ani dva týdny. Ne kvůli fyzickým příznakům závislosti, ale kvůli psychice. Byla nervózní, každý zvuk ji lekal, všechno ji štvalo a neustále pošilhávala po láhvi. „Vlastně mi to došlo ve chvíli, kdy jsem sama sebe přemlouvala, ať to dám ještě jeden den, a zároveň jsem si říkala, že to vlastně nemám zapotřebí, protože přece sakra nejsem závislá. Ale ve chvíli, kdy si to řeknete, tak si můžete být jistí jednou věcí: lžete si do kapsy, závislí už jste.“
Alena přestala pít úplně, i když cesta ze závislosti nebyla ani krátká, ani přímá a plná slunečního svitu a optimismu. Ale do cíle nakonec došla a teď už vidí, že z cesty do pekel odbočila na poslední chvíli. Můžu si dopřát věci, které jsem dřív prostě nestíhala, a co si budeme povídat, kvalitní pití taky něco stojí,“ usmívá se dáma, která zjistila, že bez alkoholu je svět prostě barevnější.
Znáte tyhle stavy? Dejte si velký pozor
- Za prvé, pijete kvůli opilosti, ne kvůli tomu, že vám to chutná. Více než třetina lidí konzumuje alkohol navzdory tomu, že chutná strašně, ne proto, že chutná dobře.
- Za druhé, nemusíte pít. Ale představa, že byste neměli co pít, kdybyste náhodou dostali chuť, je pro vás extrémně nepříjemná a nedokážete se s ní smířit.
- Za třetí, pokaždé když se opijete, přemýšlíte nad tím, jestli vám za to ty kocoviny opravdu stojí. Říkáte si: je to normální? Vždyť to dělá každý.
- Za čtvrté, bez alkoholu to prostě není zábava. Dokud v sobě nemáte svých pět šest drinků, není pro vás večírek tím pravým. Dokud nemáte dvě dvojky, nebaví vás ani koukat na Netflix.
- Za páté, bez alkoholu se cítíte jako své horší já. Napijete se a jste vyrovnaní, ohleduplní, empatičtí a vůbec máte nadhled. Nemáte svůj drink a všechno je prostě vice šedivé a otravné.
A nemusíte na sobě pozorovat všech pět symptomů. Každý z nich sám o sobě je dodatečné výstražné znamení. Nemusíte hned panikařit, jen je dobré vzít to na vědomí. Aby se vám nestalo jako naší Aleně, že se jednou ráno probudíte, a budete vědět: lžu si do kapsy, jsem závislý/-á.
