„To bude stát miliony a pak se to rozkrade,“ hlásí své obavy můj známý, říkejme mu třeba Roman, když jsem se ho ptala, co si myslí o tom, že by ve školách měly být menstruační pomůcky zdarma. „Počkej, tam budou ty nejlevnější vložky a tampony, které jsou nouzové, to není nic, co by chtěl člověk používat denně. A toaletní papír se snad také ve velkém na veřejných záchodech nekrade,“ snažím se oponovat. „Nejsem proti, ale aby se to nezneužívalo, ať to má třeba u sebe učitelka a holka si řekne, když bude potřebovat,“ argumentuje Roman dál. Dodejme, že dotyčný má dceru, které je 16 let, takže mu je mentalita děvčat v tomto citlivém období známá. „Ty si umíš představit, že tvá adolescentní dcera půjde poníženě za učitelkou a řekne si o vložku?“ ptám se. Roman se zamyslí a představit si to neumí.
V Česku se mění hygienická vyhláška, vložky a tampony mají být od příštího roku ve školách zdarma. Jestli se to v reálu skutečně stihne, je s otazníkem. Nicméně se kolem návrhu, který má řešit menstruační chudobu, strhla intenzivní debata. Diskuse se rychle stala symbolem širšího konfliktu mezi zkušeností žen a pochybnostmi části veřejnosti, často zastoupené muži.
Menstruace oproti sexu není volba
O změně rozhodl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z TOP 09, ale fakticky za tímto posunem stojí malá nezisková organizace Sola pomáhá. Ta na svém webu uvádí: „Každá pátá dívka v Česku by musela při nečekané menstruaci použít toaleťák, protože na škole nemá k dispozici menstruační potřeby. To je realita pro více než 89 000 dívek, které se rozhodně nesoustředí na výuku, ale spíš na stres z protečení. Jestli na záchodě ve své škole najdete kromě toaleťáku i vložky, je dnes otázka štěstí, jestli je škola sama zajistí.“
Ve veřejném prostoru se vede kulturní válka o to, zda dívkám stačí obyčejný toaletní papír, nebo zda si zaslouží vyšší komfort. Kritická část naléhá, že podobné úvahy nás vracejí zpět do dob komunismu. Na druhé straně zaznívá protiargument: v sociálně slabších rodinách s více dívkami může jít o citelný zásah do rozpočtu.
Z textu je patrné, že menstruační pomůcky nejsou určené jen pro dívky ze sociálně slabých rodin, ale jako „nouzovka“ pro všechny. Podle organizace se roční náklady na provoz menstruačních pomůcek v českých školách odhadují na cca 30–50 milionů korun ročně. I když peníze nepůjdou přímo ze státního rozpočtu a jednu školu vychází částka pět až devět tisíc korun, některým lidem z řad veřejnosti se to nelíbí.
„To je fakt takový problém nosit s sebou v tašce vložky nebo tampóny, případně rezervní kalhotky? Nebo to není tak cool, jako mít je pěkně zadarmo kdykoliv k dispozici?“ je jeden z mnoha mužských komentářů na síti X, kde dotyčný odkazuje na odpovědnost žen nosit vše potřebné soustavně s sebou. Dotyčný pod pseudonymem Paperdýl dostává poté co proto od ženského tábora, který mu doporučuje, ať si tedy s sebou všude nosí toaletní papír. Diskuse se vyostřuje, kdy muži požadují v rámci férovosti kondomy zdarma. A ženy zpětně kontrují, že menstruace oproti sexu není volba.
Můžeme nyní pokračovat dalšími ukázkami z kulturní války, vedené ve veřejném prostoru, zda dívkám stačí obyčejný toaletní papír, nebo zda si zaslouží vyšší komfort. Kritická část naléhá, že podobné úvahy nás vracejí zpět do dob komunismu. Na druhé straně však zaznívá protiargument: v sociálně slabších rodinách s více dívkami může jít o citelný zásah do rozpočtu. Názorů je mnoho a ženská část populace má navíc s tímto tématem přímou zkušenost. Posuňme se nyní raději směrem k postojům veřejných činitelů a odborníků.
Menstruační chudoba mě irituje, ať si na to vydělají
Proti Válkovi, který prohlásil, že „menstruace není volba – je přirozenou součástí života a žádná studentka by kvůli ní neměla odcházet domů, improvizovat s toaletním papírem nebo se stydět požádat o pomoc“, se postavila jeho šéfová Markéta Adamová Pekarová.
„Menstruační chudoba může být problém, řešení ale není rozdávat zadarmo, řešením je, umožnit lidem na to vydělat,“ prohlásila nedávno šéfka TOP 09 v podcastu Insider, kterou menstruační chudoba irituje. Daniel Hůle, který působí v organizaci Člověk v tísni na síti X emocionálně reagoval: „Nerozdávejme toaleťáky na ZŠ zadara, ale nechme děti si na ně vydělat,“ silně kritizoval Pekarovou za přístup, který může stigmatizovat dívky s nízkými příjmy.
Nerozdávejme toaleťáky na ZŠ zadara, ale nechme děti si na ně vydělat...
— daniel hule 🎗 (@DanielHule) August 1, 2025
Možná je chyba používat termín „menstruační chudoba“. To v někom vyvolává potřebu se vymezovat.
Bezplatně dostupné menstruační vložky:
- se nerozkrádají
- snižují absence dívek
Včera bylo pozdě pic.twitter.com/OZ4svVKzZZ
Kristýna Bojić, kolegyně Daniela Hůleho a vedoucí programu Reprodukční zdraví dívek a žen při organizaci Člověk v tísni, také upozorňuje, že mnohé dívky nemají žádnou možnost ovlivnit rodinný rozpočet.
Daniel Hůle následně poznamenal, že možná není šťastné používat pojem menstruační chudoba, protože u některých lidí může vyvolávat odmítavou reakci. Zároveň odmítl představu, že by se školní zásoby menstruačních pomůcek měly „rozkrádat“. Podle něj došlo ke zbytečnému sloučení dvou různých témat – samotné existence menstruační chudoby a myšlenky volné dostupnosti hygienických potřeb na školách. V očích odborníků tedy nejde jen o pomoc v nouzi, ale i o preventivní opatření, které eliminuje stres, ostych a absence dívek ve škole.
I nezávislé odborné a mediální hlasy jako Apolena Rychlíková z Českého rozhlasu dlouhodobě upozorňují, že bezplatné pomůcky přispívají k důstojnosti a hodnotě vzdělávání, že jde o posun od osobního studu k společenskému standardu.
Vložky ani tampóny se nerozkrádají
Menstruace by neměla být zdrojem studu nebo absence ve škole, kdy dívka musí domů, protože „protekla.“ Nebo do školy vůbec nejde, protože má třeba tak špatné zázemí, že jí rodiče nejsou schopni či ochotni menstruační pomůcky koupit.
Skotsko v roce 2020 udělalo velký krok, jako první země na světě schválilo zákon, který zaručuje bezplatný přístup k menstruačním pomůckám pro každého, kdo je potřebuje. Najdete je třeba ve školách, knihovnách, komunitních centrech nebo veřejných budovách. Než k tomu došlo, proběhlo několik pilotních projektů už od roku 2017, hlavně v Aberdeenu a okolí. A ukázalo se, že většina těchto programů je nejen levná, ale i velmi funkční, například krádeže byly podle analýz naprosto minimální.
Reklama
V Paříži dokonce začali poskytovat organické vložky a po univerzitách se v celé Francii nainstalovaly bezplatné automaty na vložky a tampony. Ve Finsku běží program tamponů a vložek do škol zdarma už od roku 2021 a podle studií má pozitivní dopad na psychickou pohodu žákyň.
A dokonce v některých zemích Afriky, jako je Jihoafrická republika, Botswana a Zambie, se zavedla distribuce menstruačních pomůcek po školách. Ve všech případech jde o reakci na zjištění, že dívky během menstruace chybějí ve škole až 20 % času, což má dramatický dopad na jejich vzdělání.
Debata o vložkách zdarma ukazuje, jak hluboko je tento biologický fakt stále společensky zatížený a jak rychle se proměňuje v politický a ideologický střet. Na jedné straně stojí snaha řešit konkrétní situace, které reálně ovlivňují vzdělávání a důstojnost dívek ve školním prostředí. Na straně druhé zaznívají obavy z „přehnané péče státu“, neefektivity a údajného zneužívání systému. Zkušenosti ze zahraničí přitom naznačují, že se obavy ze zneužití nepotvrdily, a zdá se, že se česká společnost přiklání ke společenské solidaritě. Podle průzkumu z prosince loňského roku 67 respondentů podporuje poskytování menstruačních pomůcek zdarma ve všech základních školách v Česku a jen 11 procent je striktně proti. Byť by se mohlo zdát, že podle diskusí sociálních sítích máme k vzájemné podpoře ohleduplnosti daleko.
