Nejsem nemocná, nejsem „rozbitá“, jen jsem se přidala k tiché armádě lidí, kteří v éře Tinderu a všudypřítomné erotiky prostě vypnuli proud. A navíc mám tolik zkušeností, že si nemyslím, že bych o něco ještě přicházela.
Před šesti lety, po rozchodu s mužem, jehož libido mělo výkon jaderného reaktoru, jsem si řekla, že si dám pauzu. Měsíc. Možná dva. Jenže pak přišlo léto, podzim, první Vánoce v klidu a já si s hrůzou, nebo spíš s obrovskou úlevou, uvědomila, že mi to nechybí. Že ten nekonečný koloběh holení nohou, předstírání nadšení a „údržbového sexu“ v úterý večer, aby byl doma klid, byl vlastně hrozně vyčerpávající job na poloviční úvazek.
Nejsem v tom sama. On má tenhle jev dokonce už i termín. „Sex Recession“ (sexuální recese). Podle výzkumů a studií profesorky Jean Twenge roste počet dospělých, kteří neměli sex déle než rok, alarmujícím tempem. A nejde jen o incely, tedy nedobrovolný celibát, nebo lidi, co „nemůžou nikoho sehnat“. Jde o lidi, jako jsem já. Lidi, kteří prostě... nechtějí.
Když je spousta věcí kolem mnohem víc než orgasmus
„Je jí čtyřicet čtyři, vypadá skvěle a v práci šéfuje týmu deseti lidí. Přesto, když se jí někdo zeptá na rande, reaguje s podobným nadšením, jako by jí nabízeli revizi plynového kotle,“ říká o mně moje nejlepší kamarádka. Má pravdu. Představa, že bych se měla s někým cizím proplétat končetinami a řešit, jestli se mu líbí moje levé nebo pravé stehno, je pro mě v tuhle chvíli naprosto neatraktivní.
Mozek má omezenou kapacitu na dopamin, a když ho celý den pálíme na sociálních sítích, v práci pod tlakem a u nekonečného streamování obsahu, na intimitu už prostě nezbývá „palivo“.
Můj příběh se zrcadlí v příběhu Marka (40), architekta, se kterým jsem se seznámila na jednom diskusním fóru o asexualitě. Marek byl deset let v klasickém kolotoči: práce, fitko, lovení holek v barech, sex. „Byl jsem vyhořelý. Z práce, ze života a z toho tlaku, že musím pořád něco předvádět,“ vypráví mi Marek u kafe. „Před třemi lety jsem s tím prostě sekl. Žiju sám, mám psa, stavím modely lodí a poprvé v životě cítím vnitřní ticho. Sex mi nechybí. Chyběl mi ten klid, který mám teď.“
Je to v hlavě, nebo v hormonech?
Otázka zní, co nás k tomu vede? Je to evoluční chyba? Moderní medicína má tendenci všechno nálepkovat. Pokud nemáte chuť na sex, hned vám chtějí měřit testosteron nebo předepisovat antidepresiva. Říkají o vás, že jste frigidní, ale proti tomu se důrazně ohrazuji. Co když je to prostě jen racionální reakce na svět, který je sexem přesycený?
Studie publikovaná v Archives of Sexual Behavior naznačuje, že stres a kognitivní přetížení hrají zásadní roli. Náš mozek má omezenou kapacitu na dopamin, a když ho celý den pálíme na sociálních sítích, v práci pod tlakem a u nekonečného streamování obsahu, na intimitu už prostě nezbývá „palivo“.
Podle psycholožky Emily Nagoski, autorky přelomové knihy Přesně taková, jaká jsi, existuje něco, čemu se říká „responzivní touha“. Zatímco v médiích nám prodávají „spontánní touhu“, založenou na principu, uvidím tě a hned tě chci, většina žen, a překvapivě i mnoho mužů, potřebuje správný kontext. A náš moderní kontext? Tím jsou únava, přetížení, hypotéka, strach z války, klimatická úzkost. V takovém nastavení mozek přepíná do režimu přežití, ne rozmnožování.
Šest let v celibátu: Co se stane s tělem?
Šokující zjištění číslo jedna, které vás asi udiví. Ne, nezarostla jsem pavučinami. Šokující zjištění číslo dvě: Moje pleť je lepší než kdy dřív, protože se konečně pořádně vyspím.
Nejste divní. Jste možná jen o krok napřed v revoluci.
„Lidé se mě ptají, jestli nejsem frustrovaná. Ne, frustrovaná jsem byla, když jsem musela sex předstírat, abych si nepřipadala divná,“ vysvětluji všem, kteří mají tendenci mě litovat. Sexuální abstinence mi dala prostor poznat samu sebe mimo kontext něčí touhy. Nejsem „objekt“ ani „partnerka“. Jsem prostě já.
Marek to vidí podobně: „Muži jsou pod obrovským tlakem výkonu. Společnost ti říká, že tvá hodnota je přímo úměrná tvé potenci a počtu zářezů. Když z toho vlaku vystoupíš, zjistíš, že máš najednou hromadu času a energie na věci, které tě skutečně definují.“
Paradox pornografie a digitální izolace
Nesmíme ignorovat slona v místnosti: internet. Kinsey Institute dlouhodobě zkoumá vliv technologií na naše ložnice. Paradoxně, čím dostupnější je pornografie, tím méně reálného sexu lidé mají. Proč se namáhat s reálným člověkem, který má nálady, plynatost a požadavky, když si můžete dopaminovou dávku zajistit jedním klikem v naprostém soukromí a bez rizika odmítnutí?
U mě to ale nebylo o pornu. Bylo to o svobodě. O tom, že se v neděli ráno probudím v čistém povlečení, udělám si kafe a můžu si číst tři hodiny v kuse, aniž by se po mně někdo sápal. Tedy kromě mého dítěte. Ta autonomie je návyková.
Je to diagnóza, nebo životní styl?
Někteří odborníci mluví o šedé zóně asexuality. Ne každý, kdo nežije sexem, je stoprocentní asexuál od narození. Existuje obrovská skupina lidí, kteří jsou prostě „sexuálně spící“. Možná se to za rok změní. Možná potkám někoho, kdo mi zase rozbuší srdce, a nejen to. Budu k němu moci vzhlížet a bude mě něčím obohacovat. Ale pointa je v tom, že nemusím.
Reklama
Společnost nás učí, že single život bez sexu je čekárna na „skutečný život“. Já vám ale z pozice investigativce vlastního osudu říkám: Tohle není čekárna. Tohle je hlavní sál, obrovská přijímací hala, která je útulná a skvělá, a nic vás v ní nesvazuje.
Resumé z pouště
Když se mě dneska někdo zeptá, jaké to je být šest let „na suchu“, odpovídám s úsměvem: „Je to neuvěřitelně hydratující.“ Moje hodnota se neodvíjí od toho, kolikrát za týden dosáhnu orgasmu s jinou osobou. Odvíjí se od mé vnitřní integrity, mých přátelství a mé schopnosti být šťastná sama se sebou a mým dítkem v absolutním tichu. NO, tady je to absolutní dost relativní...
Takže, pokud jste v ložnici taky zhasli a místo milostných her raději luštíte křížovky nebo spíte deset hodin v kuse, vítejte v klubu. Nejste divní. Jste možná jen o krok napřed v revoluci, která říká, že naše těla patří jen nám. A že nejintimnější vztah, který kdy budeme mít, je ten se sebou samým. Bez ohledu na to, co se děje, nebo neděje pod peřinou.
