Když se otevře téma mužské sexuality, řeč se rychle stočí k výkonu, frekvenci a vášni. Jenže pod povrchem těchto zjednodušených představ se odehrává mnohem jemnější příběh. Sexuální koučka a terapeutka Julie Gaia Poupětová ve své praxi opakovaně naráží na to, že muži nehledají pouze fyzický akt. Chtějí potvrzení vlastní hodnoty, prožitek přijetí a pocit, že jsou skutečně chtění.
„Muž může mít sex, ale pokud cítí, že to partnerka dělá jen proto, aby byl doma klid, nemá z toho hlubší prožitek,“ popisuje. V jádru jejich touhy stojí jednoduchá, a přesto často přehlížená potřeba: být vnímán jako někdo, po kom druhá strana opravdu touží. V době, kdy se mužská sexualita často dostává do kritického světla veřejné debaty, získává tento pocit ještě větší váhu.
Mužská sexualita není tak přímočará, jak se zdá
Ve veřejném prostoru se dlouhodobě mluví o ženských potřebách, o orgasmu, o právu na potěšení. Mužská zkušenost se přitom redukuje na jednoduchý biologický mechanismus. I muži sami k tomu často přispívají, když svou sexualitu popisují jako přímočarou a nenáročnou.
Realita vypadá jinak. Přetrvává například představa, že erekce automaticky znamená touhu. „Ve skutečnosti to není totéž. Muž může mít erekci bez chuti na sex a naopak,“ vysvětluje koučka. V partnerské komunikaci pak vznikají nedorozumění, která mají původ ve špatném čtení tělesných signálů.
Mgr. Julie Gaia Poupětová
Sex koučinku a sexuální terapii se věnuje od roku 2008. Věnuje se tématům touhy, intimity a sexuálního rozvoje. Přednáší na odborných konferencích a vzdělává v online kurzech i workshopech. Více na juliegaiapoupetova.cz a mapatouhy.cz
Stejně silný je i mýtus o menší citlivosti mužů. Ve skutečnosti velmi intenzivně prožívají odmítnutí i pocit, že nejsou dostateční. Rozdíl spočívá v tom, že místo sdílení často volí stažení.
Podobnou zkušenost popisuje i americká psycholožka Jo-Ann Finkelstein, která se tématu dlouhodobě věnuje. „Jedna z největších nevyřčených pravd je, že muži touží po hlubokém spojení se svou partnerkou. Často to nevědí ani oni sami,“ říká.
Ve své praxi dlouhodobě ukazuje, že potřeba blízkosti je u mužů stejně silná jako u žen, jen ji od dětství překrývá tlak na výkon, sílu a emoční zdrženlivost.
Když se míjejí dva světy
Věta „on chce jen sex“ se v partnerských rozhovorech objevuje poměrně často. Podle Poupětové však často zakrývá hlubší nesoulad. Pro mnoho mužů představuje sex cestu ke spojení. Pro ženy je naopak spojení podmínkou, aby se sex mohl odehrát.
Tento rozdíl má kořeny už v dětství. Dívky vyrůstají v prostředí, kde je přirozené přijímat doteky, něhu a fyzickou blízkost bez erotického podtextu. Chlapci tuto zkušenost často nemají. Jemný dotek se tak v jejich světě spojuje právě se sexualitou.
Když pak žena vnímá partnerovy doteky jako účelové, může se uzavřít. Muž naopak nechápe, proč jeho snaha o kontakt naráží na odpor. Vztah se dostává do kruhu, který vyžaduje vědomou změnu, aby se mohl přerušit.
Někteří muži vyrůstají s přesvědčením, že musí obstát a vydržet tlak. Tento vzorec si přenášejí i do intimity. Jenže sexualita se odmítá řídit logikou výkonu.
„Čím víc se muž snaží uspět, tím víc se jeho tělo dostává do stresové reakce, která vzrušení blokuje,“ říká Poupětová. Člověk se snaží víc, a přitom cítí méně.
Nejsme jeden druhého zrcadlem
Jedním z největších nedorozumění v partnerské sexualitě je představa, že druhý prožívá intimitu podobně jako my. „Každý z nás má jiné tělo, jinak nastavenou nervovou soustavu i zkušenosti. Přesto věříme, že ten druhý to má stejně,“ popisuje koučka.
Právě tady často vzniká napětí, které zůstává nepojmenované. Lidé spoléhají na instinkt, místo aby se učili. „Sex patří do kategorie zábava a relax, takže máme menší chuť do něj tahat představu učení,“ říká. Mozek si pak vytváří představy podle minulých zkušeností nebo podle nereálných obrazů, které zná z pornografie.
Bez vědomého učení se partneři postupně vzdalují, i když si na začátku připadali dokonale sladění.
Signály, které zůstávají bez odezvy
V praxi se opakuje jeden scénář. Muž ztratí erekci nebo nedosáhne vyvrcholení. Partnerka si situaci vyloží jako ztrátu přitažlivosti. Ve skutečnosti může jít o stres nebo tlak na výkon.
Podobně bývá interpretována i nižší iniciativa. Žena ji vyhodnotí jako nezájem. Muž přitom může nést zkušenost opakovaného odmítnutí a nejistotu, jak bude jeho snaha přijata.
Reklama
Rozdíly v sexuální touze patří mezi nejčastější zdroje napětí ve vztazích. Tenhle nesoulad se naplno ukazuje ve chvíli, kdy se začne rozcházet i samotná chuť na sex.
„Rozdílné libido není porucha vztahu. Je to přirozený důsledek toho, že jsme dva odlišní lidé.“ Sexualita se formuje geneticky, vývojově i zkušenostmi. Očekávání, že se dva lidé budou dlouhodobě shodovat v míře touhy, působí spíše jako iluze,“ vysvětluje Poupětová.
Vztahy se podle ní nerozpadají kvůli rozdílné touze, ale kvůli tomu, že s tímto rozdílem neumíme zacházet.
Když chybí pocit přijetí
Pokud se muž v intimitě necítí dostatečný, promítá se to do celého vztahu. Může se stáhnout, omezit iniciativu nebo se sexu vyhýbat. Jindy naopak zesílí tlak na výkon jako pokus o kompenzaci.
Napětí se postupně přelévá i do běžné komunikace. Přibývá frustrace, obranné reakce a odstup. Pokud se vztah dostane do fáze pohrdání a mlčení, návrat bývá složitý.
Co může pomoci
Julie Gaia Poupětová nabízí dvě konkrétní doporučení. První směřuje k ženám samotným. „Pokud chcete být eroticky šťastná, je třeba emancipovat váš orgasmus.“ Způsob, jakým žena prožívá potěšení, má stejnou hodnotu jako prožitek partnera. Ve chvíli, kdy to začne brát vážně a promítne to do svého chování, mění se i dynamika vztahu.
Druhé doporučení se týká dlouhodobě snížené touhy. Pokud tento stav trvá měsíce, není rozumné čekat, že se chuť vrátí sama. „Ten problém často není v hlavě. Mnohem pravděpodobněji jde o biologii nebo kombinaci chybějících dovedností a mylných očekávání, často na obou stranách,“ říká.
Intimita v dlouhodobém vztahu nevzniká spontánně. Vyžaduje pozornost, péči a schopnost pracovat s vlastní sexualitou vědomě.
