Relativně nový typ partnerského soužití, známý jako mingles, se začal prosazovat kolem roku 2017. Důvod je prostý – velkou roli v tom sehrál prudký rozmach chytrých telefonů a sociálních sítí, které zásadně proměnily způsob, jakým lidé navazují a udržují vztahy.
Samotný výraz pochází z anglického married but single. Ustálenější označení pro vztah, kdy partneři tvoří stabilní pár, ale nežijí ve společné domácnosti, je však LAT relationship – zkratka pro living apart together, tedy „spolu, ale každý zvlášť“.
Ve světě jsou tyto vztahy stále běžnější. V Evropě tvoří lidé v LAT vztazích zhruba 8–13 % dospělé populace, nejvíce v Nizozemsku, Skandinávii a Velké Británii. Mladší je často vnímají jako přechodné řešení před společným bydlením, zatímco starší generace je volí vědomě – zachovávají si nezávislost, vlastní prostor i sociální kruhy. Podle demografických výzkumů jsou LAT vztahy přirozenou součástí moderní společnosti, která se stále víc individualizuje. Jak to trefně shrnuje německý sociolog Peter Wippermann, jde o „vztah na půl cesty, který ale není o nic méně plnohodnotný“. Čeština by řekla: ani ryba, ani rak.
V České republice zatím chybí rozsáhlá demografická data, ale výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR z roku 2015 naznačuje, že u nás stále převládá silná norma společného soužití. LAT vztahy jsou tedy o něco méně rozšířené i méně přijímané. Žije v nich přibližně 6 % populace ve věku 26–60 let a mezi mladými do 25 let asi 10 %.
Svoboda, která nemusí znamenat samotu
Z pohledu duševního zdraví a spokojenosti přinášejí tyto vztahy překvapivě pozitivní výsledky. Výzkumy ukazují, že lidé žijící odděleně, ale v pevném svazku se cítí psychicky lépe než ti, kteří žijí sami, a jejich spokojenost se příliš neliší od manželských párů. Hlavní motivace bývá podobná: potřeba autonomie, prostor pro kariéru, zkušenost s rozvodem, nebo péče o děti z předchozích vztahů. LAT tedy není výrazem odcizení, ale spíše novým typem partnerské svobody, který kombinuje blízkost s nezávislostí.
Někomu dává sílu společné soužití, jiný se cítí nejlépe, když může dýchat po svém.
Mingles vztahy navíc nabízejí určitou lehkost – lidé hledají intimitu a blízkost, aniž by museli řešit každodenní povinnosti. Získávají prostor pro seberozvoj, menší emocionální tlak a méně konfliktů. Často jde i o způsob jak zjistit, co člověk ve vztahu skutečně potřebuje, aniž by se musel hned někomu zavazovat.
Jak to funguje v praxi
Mingles rozhodně nejsou pro každého a v dlouhodobém horizontu nemusí být úplně běžnou formou partnerství. Pokud se ale oprostíme od tradičních stereotypů, mohou dobře fungovat jako realistický vztahový model. Rozhodně nejde o „přátelství s výhodami“ – partneři se pravidelně vídají, sdílejí společný čas a mají mezi sebou citové pouto, jen každý žije ve svém prostoru.
Takový vztah stojí na lásce, důvěře a respektu a lépe funguje, pokud:
- mají jasně stanovené hranice (např. ohledně randění či sdílení na sociálních sítích),
- udržují společné zájmy a propojení,
- otevřeně komunikují o pocitech i očekáváních,
- a vzájemně se podporují, aniž by se snažili jeden druhého změnit.
Reklama
Ani rozchod, ani závazek – prostě rovnováha
Mingles tedy nejsou módní výstřelek ani únik před závazkem. Pro mnoho lidí představují svobodnější formu lásky, která lépe odpovídá rytmu dnešní doby. Takové partnerství může být stejně hluboké a naplněné jako to tradiční – jen má jinou dynamiku: méně rutiny, víc prostoru pro sebe i pro skutečné setkávání.
Ukazuje se, že i bez sdílené adresy může vztah dobře fungovat, pokud v něm nechybí důvěra, blízkost a upřímnost. Někomu dává sílu společné soužití, jiný se cítí nejlépe, když může dýchat po svém. A právě o tom mingles ve své podstatě jsou – o vztazích, které nehledají normu, ale rovnováhu mezi „spolu“ a „sám“.
