Milana (43) sedí u kuchyňského stolu, v domě je konečně ticho a ona se třepe. Ne únavou, i když má za sebou noc s prořezávajícími se zuby svého syna. Třese se vztekem a ponížením. Milana totiž právě „dostala čočku“ v uzavřené facebookové skupině zaměřené na kontaktní rodičovství. Prohřešila se tím, že přiznala, že po deseti měsících kojení a totálního vyčerpání dala synovi na noc láhev s umělým mlékem, aby se oba konečně vyspali.
„První komentář byl ještě v klidu, něco o tom, že to chápe, ale pak se spustila lavina,“ vypráví Milana. „Napsaly mi, že jsem sobecká, že ničím jeho mikrobiom a že si zadělávám na celoživotní trauma z opuštění. Jedna žena mi vzkázala, že pokud nejsem ochotná obětovat svůj spánek, neměla jsem si pořizovat dítě.“ A to není její první dítě. Jiný den Milana slyšela, že je nezodpovědná, protože ho má pozdě, místo mámou bude babičkou, neuvidí dítě vyrůstat, vnuků se nedočká vůbec a podobně.
Tak dnes funguje svět moderního mateřství, kde se pojmy jako respekt, napojení a jemnost paradoxně staly nástroji tlaku. Na první pohled jde o idylu: nosítka, dlouhé kojení, dřevěné hračky a nulový cukr. Pod povrchem se ale odehrává něco mnohem temnějšího. Sociologové tomu říkají intenzivní mateřství a psychologové varují před novou formou šikany, která se maskuje za „dobře míněné rady“.
Diktát dokonalosti v digitální bublině
Problém není v metodách samotných. Respektující výchova, vzniklá z principů Attachment Parenting, jak ji definoval Dr. William Sears, je v jádru nádherná věc. Jde o citlivost k potřebám dítěte. Jenže v rukou frustrovaných matek na internetu se změnila v dogmatické náboženství.
To byl čistý hnus. Jedna z matek si demonstrativně odsedla a nahlas začala vykládat o tom, jak rafinovaný cukr ničí dětské neurony. Cítila jsem se jako kriminálník.
Ženy, které věří, že mateřství musí být stoprocentně obětavé a náročné, jsou i dle studií paradoxně mnohem náchylnější k depresím a úzkostem. A právě tato vnitřní úzkost se často přetavuje v agresi vůči ostatním. „Když já trpím pro dobro dítěte, musíš trpět i ty. Jinak by moje oběť ztratila smysl,“ tak zní nepsaný zákon bio-mateřských fór.
Příběh druhý: Jana a „cukrový hřích“
Jana (34) se považovala za liberální matku, dokud se nepřestěhovala do satelitu u Prahy, kde vládla silná komunita „alternativních“ maminek. „Bylo to jako sekta,“ vzpomíná. „Na pískovišti se neřešilo počasí, ale značky barefoot bot a jestli je očkování proti spalničkám větší zlo než lepek.“
Zlom přišel na oslavě narozenin. Janina dcera dostala kousek běžného dortu od babičky. „Ty pohledy... to nebylo jen nesouhlasné zamračení. To byl čistý hnus. Jedna z matek si demonstrativně odsedla a nahlas začala vykládat o tom, jak rafinovaný cukr ničí dětské neurony. Cítila jsem se jako kriminálník.“
Tato forma pasivní agresivity je pro tyto komunity typická. Často se používá tzv. výchovný gaslighting. Místo aby vám někdo vynadal, napíše: „Je mi líto, že tvé vědomí ještě nedozrálo k tomu, abys pochopila potřeby svého dítěte. Možná bys měla zapracovat na svém vnitřním dítěti, abys ho takhle netrestala.“ Je to útok zabalený v ezo-žargonu, který je mnohem těžší odrazit než přímou urážku.
Algoritmus nenávisti
Proč je to dnes tak vyhrocené? Odpověď hledejme v algoritmech sociálních sítí. Digitální prostředí přirozeně vyhrocuje názory. Pokud trávíte čas ve skupině, kde je jediným přípustným názorem domácí porod do bazénku, cokoli jiného, třeba plánovaný císařský řez, se jeví jako zrada na přírodě.
Ženy se vzájemně utvrzují ve své výjimečnosti a morální nadřazenosti. Kdo nevyhovuje, je označen za „krkavčí matku“ nebo oběť systému.
V těchto komunitách vzniká tzv. echo chamber, česky komnata ozvěn. Ženy se vzájemně utvrzují ve své výjimečnosti a morální nadřazenosti. Kdo nevyhovuje, je označen za „krkavčí matku“ nebo oběť systému. Investigace fór ukazuje, že šikana se často přelévá i do soukromých zpráv, kde uživatelky dostávají nevyžádané rady, nebo dokonce výhružky sociálkou, pokud například odmítají alternativní léčbu vážných nemocí.
Respekt k dítěti, despekt k matce
Je tu obrovský paradox. Tyto matky se snaží o maximální empatii k batoleti, které má záchvat vzteku v obchodě. Lehají si k němu na zem, šeptají mu o emocích a trpělivě čekají. Ale ve chvíli, kdy jiná matka na internetu napíše, že už nemůže a že na dítě zvýšila hlas, veškerá empatie mizí.
„Dostala jsem vynadáno, že jsem psychicky labilní, protože jsem přiznala, že mi ujely nervy a plácla jsem syna přes ruku, když sahal na rozpálenou plotnu,“ říká Lucie. „Prý jsem mu způsobila trauma, které si ponese do dospělosti. Nikdo se nezeptal, jak mi je. Nikdo nenapsal: Hele, to se stane, odpočiň si.“
Tento nedostatek solidarity mezi ženami je alarmující. Podle průzkumu platformy Mumsnet pociťuje více než 70 % matek tlak na dokonalost ze strany ostatních žen na internetu. „Mummy-shaming“ (shazování matek) se stalo sportem.
Jak z toho ven? Hledání „dost dobré matky“
Britský pediatr a psychoanalytik Donald Winnicott už v 50. letech přišel s konceptem „dost dobré matky“. Tvrdil, že pro zdravý vývoj dítěte není potřeba dokonalost, ale autenticita a schopnost napravovat chyby. Dnešní bio-komunity na tento koncept zapomněly. Snaží se o sterilní dokonalost, která je ale v reálném životě neudržitelná.
Reklama
Lucie se nakonec ze všech „respektujících“ skupin odhlásila. „Byl to nejlepší krok pro mé duševní zdraví. Začala jsem se řídit instinktem a radami jedné staré sousedky, která mi řekla: Spokojená máma, spokojené dítě. Je jedno, jestli jí bio mrkev nebo rohlík.“
Jana se zase naučila asertivitě. „Když na mě příště někdo na hřišti zkusil ty své pasivně-agresivní rady, prostě jsem se usmála a řekla: Děkuji, dělám to tak, jak to vyhovuje nám. A otočila jsem se zády.“
Láska není soutěž
Šikana v komunitách matek je projevem hluboké nejistoty. Žena, která je vnitřně klidná a věří své cestě, nemá potřebu lynčovat ostatní za kousek čokolády nebo jednorázovou plenku. Pokud se ocitnete v diskuzi, kde se „respekt“ používá jako kladivo na vaši sebeúctu, odejděte. Skutečná podpora vypadá jinak. Nepoučuje, ale naslouchá.
Mateřství je dost těžké samo o sobě. Nepotřebujeme k němu ještě digitální inkvizici ve lněných šatech.
