Dnes má mnoho maminek pocit, že každá negativní emoce dítěte musí být ihned vyřešena a uklidněna. Jenže co když fňukání neznamená krizi, zklamání není konec světa a děti vlastně nepotřebují, abychom jim ulevovali od každé nepříjemnosti? Možná je naopak lepší držet jasné hranice, počkat, než bouřlivé emoce odezní, a pak prostě pokračovat dál.
I odborníci se shodují na tom, že pokud jste důslední v nastavování hranic (což je samozřejmě snazší říct než udělat), děti se opravdu naučí dělat lepší rozhodnutí a přijímat „ne“, když je třeba. Pokud naopak hranice podceníte, řítíte se do maléru. „Dnešní rodiče se až příliš snaží dělat všechno správně a v té snaze si často nevšimnou, že dítě přebírá velení. Rodič tak postupně ztrácí přirozenou autoritu a dítě ho přestává respektovat,“ varuje v rozhovoru pro Flowee psycholog Milan Studnička.
Možná právě proto se přístup FAFO, zkratka pro „F*** Around and Find Out“ (blbni a uvidíš), jeví jako potřebná změna. Zdá se, že vychází z rostoucího odporu proti respektující výchově, která byla pravděpodobně dominantní filozofií posledního desetiletí.
Konec éry jemného rodičovství?
Zastánci respektující výchovy tvrdí, že svým dětem dávají prostor vyjádřit se, a učí je zvládat emoce. Často to popisují jako potřebnou nápravu starších přístupů založených na strachu, kdy se děti usměrňovaly skrze stud, mlčení, křik nebo fyzické tresty. Záměr je jasný: vychovat děti, které umí pracovat se svými emocemi, mají blízký vztah k rodičům a nebojí se dělat chyby.
Kritici však tvrdí, že kvůli tomuto přístupu nakonec děti uvěří, že se mohou vyhnout nepohodlí a disciplíně. „Hodně rodičů ustupuje, aby měli klid. Dítě kňourá, tak mu dají, na co si vzpomene. A ono si zapamatuje: když přitlačím, dosáhnu svého. A to je problém. Když tedy dítě začne křičet a já ustoupím, posiluju vzorec, který se pak stupňuje. U pětiletého dítěte to může znamenat hysterické záchvaty, u dvanáctiletého třeba rozbíjení nábytku,“ varuje Studnička.
Děti potřebují zažít přirozené důsledky svých rozhodnutí (bezpečným a věku přiměřeným způsobem), aby mohly rozvíjet lepší rozhodovací schopnosti.
A stejně jako mnoho jiných extrémních směrů i tato metoda začala v některých koutech internetu působit až absurdně. Pokud jste někdy brouzdali na mom-Toku nebo v montessoriovských skupinách na Facebooku, viděli jste to na vlastní oči...
Maminka se ptá, co má dělat, když jí její batole už potřetí hodilo ovladač na televizi do obličeje.
A přichází rada: „Zkusila jste říct: ‚Vidím, že máš velké problémy s časem stráveným před obrazovkou‘?“
Nebo někdo zveřejní zoufalou prosbu: „Moje dcera nenastoupí do auta, pokud se sama nepřipoutá, ale každý den máme kvůli tomu zpoždění. Mám i novorozeně. Co mám dělat?“ Odpovědi se jen hrnou: „Navrhněte spolupráci. Řekněte: ‚Jak můžeme spolupracovat, aby ses stihla připoutat včas?‘“
Jiná maminka se ptá, zda by měla zrušit výlet poté, co ji její pětiletý syn na veřejnosti nazval „hloupou“. „Žádné tresty,“ připomínají diskutující. „Jen změňte chování. Jakou neuspokojenou potřebu vyjadřoval?“
When Carla Dillon's 13-year-old sprayed her with a water gun after she asked him not to, she saw only one option: She threw him in a pond, clothes and all.
— The Wall Street Journal (@WSJ) July 28, 2025
Inside the FAFO parenting movement: 🔗 https://t.co/r4igjaXZ1J pic.twitter.com/F422I8hosA
Ale možná se děje něco jiného: dítě jen testuje hranice, a tak „nenaplněná potřeba“ není skutečná příčina, ale spíš důsledek jeho chování. Tady přichází ke slovu FAFO. Tento přístup obrací respektující výchovu naruby a v podstatě říká: „Dostal jsi varování. Teď poneseš následky.“
Co je FAFO rodičovství?
FAFO není ani tak formální metoda, jako spíše způsob myšlení. K jeho pochopení nepotřebujete rodičovskou příručku ani MomTok. Je to v podstatě přístup „nauč se lekci tvrdým způsobem“.
V praxi to může vypadat asi takto:
- „Nechtěl sis obléct kabát? Užij si počasí.“
- „Hodil jsi oběd na podlahu, protože už máš dost zeleniny? Uvidíme se na svačině.“
- „Odmítáš nasadit víčka zpět na fixy? Hodně štěstí, až s nimi budeš chtít příště malovat.“
Samozřejmě nejde o to být přísný nebo zlý, ale pomoci dětem pochopit, že skutečný život ne vždy „přetváří“ vaše emoce a dává vám možnost ventilovat to, co chcete. Zatímco respektující výchova se snaží minimalizovat emoční nepohodlí, FAFO předpokládá, že nepohodlí je součástí lekce.
Respektující výchova se ptá: „Jak mohu pomoci svému dítěti, aby se teď cítilo v bezpečí?“ FAFO se ptá: „Co pomůže mému dítěti, aby bylo v dlouhodobém horizontu silnější?“
Paradox bezpečí
Psycholog Jonathan Haidt napsal mnoho o tomto moderním dilematu, tedy o konfliktu mezi ochranou dětí a jejich přípravou na budoucnost. V knize The Coddling of the American Mind spolu se spoluautorem Gregem Lukianoffem varuje, že přehnaná ochrana dětí před těžkostmi je paradoxně oslabuje. Ve svých pozdějších dílech tuto argumentaci rozšiřuje a vysvětluje, proč je odolnost něco, co si děti musí vybudovat prostřednictvím bojů, zažívání následků svého chování a řešení problémů.
Ano, děti potřebují hranice. Ano, výchova bez hranic nefunguje dobře ani pro děti, ani pro rodiče… Ale myšlenka, že krutost, ponížení nebo náhodné tresty nějakým způsobem budují odolnost? To není disciplína; je to pro děti matoucí a pravděpodobně to v nich vyvolává pocit hanby.
A právě zde FAFO parenting zakládá svou vlajku. Funguje na základě přesvědčení, že děti potřebují zažít přirozené důsledky svých rozhodnutí (bezpečným a věku přiměřeným způsobem), aby mohly rozvíjet lepší rozhodovací schopnosti. Když si dítě uvědomí: „Pokud hodím svůj oběd na podlahu, budu mít hlad až do svačiny,“ není to podle zastánců FAFO nespravedlivý trest nebo týrání; dítě dostává nástroj, který mu pomáhá pochopit souvislost mezi příčinou a následkem.
Tato metoda může dětem pomoci učit se samostatně, říká pro The Bump Rebecca Patricková, ředitelka A Child’s Academy v Gainesville na Floridě. „Když se dítě naučí, že když si odmítne obléct bundu, bude mu na hřišti zima, je to mnohem účinnější lekce než jakákoli rodičovská přednáška. Buduje to skutečné schopnosti řešit problémy a podporuje nezávislost tím, že posouvá dynamiku od boje o moc k momentu sebeobjevování.“ Vedlejším přínosem je, že není nutné dítě neustále napomínat.
Whitney Richardsonová, matka dvou dětí z Floridy, souhlasí. Vzpomíná, jak si jednou v létě její dcerka odmítla obout boty. Nechala ji tedy, aby udělala pár kroků bosa po horkém chodníku. „Její malé ‚au‘ bylo dobrou lekcí. Pochopila to mnohem rychleji, než kdybych ji poučovala,“ pochvaluje si.
Rizika FAFO
Odborníci zároveň varují, že tato metoda může být užitečná, pokud je používána správně. A v některých případech může být dokonce problematická, zejména u batolat a předškoláků. „Některé děti ještě nechápou souvislost mezi činem a následkem, zejména pokud je následek odložený,“ vysvětluje psycholožka Renée Goffová.
Batolata také plně nechápou rizika, takže přístup FAFO může pro ně představovat riziko. „Nechat tříleté dítě ‚zjistit‘, že běhat do silnice je špatný nápad? Ne, to není odvážné rodičovství. To je prostě bezohledné,“ říká Luis Maimoni, manželský a rodinný terapeut v Los Angeles a Long Beach v Kalifornii.
Také odbornice na výchovu dětí Gen Muirová má k tomuto tématu silné námitky. „Tyto případy nejsou příkladem ‚tvrdé lásky‘. Jsou prostě jen necitlivé,“ řekla magazínu Mamamia. „Nikdy není dobré být necitlivý nebo zacházet s dětmi způsobem, jakým bychom nikdy nezacházeli s dospělými. A dnes už víme, že to může zanechat trvalé jizvy...“
Reklama
Gen však také neobhajuje zcela benevolentní výchovu. Věří, že existuje důležitý střední přístup, který mnoho rodičů opomíjí. „Řekněme si to na rovinu: Ano, děti potřebují hranice. Ano, výchova bez hranic nefunguje dobře ani pro děti, ani pro rodiče… Ale myšlenka, že krutost, ponížení nebo náhodné tresty nějakým způsobem budují odolnost? To není disciplína; je to pro děti matoucí a pravděpodobně to v nich vyvolává pocit hanby.“
Je FAFO v rozporu s respektem?
Ve skutečnosti tu nejde o boj mezi „přísnou“ a „respektující“ výchovou. Jde o filozofický rozpor ohledně role nepohodlí v dětství a toho, jak se děti učí zvládat náročné situace.
Respektující výchova klade důraz na emocionální bezpečí a učí děti, jak zvládat své emoce prostřednictvím příkladu. FAFO parenting zase zdůrazňuje hranice a přirozené důsledky, aby děti pochopily souvislost mezi rozhodnutím a jeho výsledkem. V obou případech jde v podstatě o totéž: vychovat odolné, sebevědomé a vyrovnané lidi. Rozdíl je jen v cestě, jak toho dosáhnout.
Naštěstí mezi oběma přístupy existuje kompromis a mnoho rodičů ho již používá. Kombinují prvky obou metod metodou pokusů a omylů, používají empatii, ale nechávají působit přirozené důsledky. Takto pomáhají dětem vyrůst v sebevědomé lidi, kteří zvládnou i těžké chvíle.
