Možná máte v práci kolegu, kterému nemůžete věřit ani „dobrý den“. Sype ze sebe jednu zábavnou historku za druhou a vy si nejste jistí, jestli to myslí vážně, nebo si z vás jen střílí. Pravda ovšem může být někde úplně jinde. Kolega může trpět psychiatrickým jevem, který se projevuje chronickým a nadměrným vymýšlením detailně propracovaných příběhů. Někdy jim dokonce i sám věří.
Zlozvyk nebo symptom poruchy?
Pseudologia phantastica (PF), označovaná také jako patologické či kompulzivní lhaní nebo mythomanie, je duševní porucha, jejíž nositel si rád a dobře vymýšlí a své výmysly potom prezentuje jako prostou skutečnost. Jeho lhaní je chronickou záležitostí, může trvat celé roky a sám jej může vnímat jako nekontrolovatelné nutkání, které nedokáže ovládnout.
I když PF nenajdete v DSM-5 (diagnostický a statistický manuál duševních poruch) jako nezávislou, samostatnou poruchu, je považována za významný symptom související se základními duševními onemocněními, jako jsou poruchy osobnosti skupiny B (narcistická, antisociální, hraniční) nebo fiktivní porucha.
Dobrý vypravěč, který nemá problém přiznat, že se spletl
Na rozdíl od běžného lhaní, které má obvykle jasný cíl (třeba se vyhnout trestu), se PF často objevuje bez jasné motivace nebo v nepoměru k jakémukoliv prospěchu, který by lháři ze lži mohl plynout. A to přesto, že sám lhář se ve svých příbězích často popisuje buď jako hrdina, nebo jako oběť. Primárně mu tedy nejde o obdiv nebo o lítost, lže prostě proto, že si nemůže pomoct.
Vyhněte se zbytečným konfrontacím a předkládání důkazů o nepravdivosti toho, co pseudolog říká. Takové jednání u nemocného způsobí vztek, potřebu bránit se nebo podpořit své teorie dalšími výmysly.
Vyprávění, o která se se svým okolím dělí, přitom bývají velmi dramatická, podrobná a obsahově bohatá. Může být proto právem považován za dobrého vypravěče a do jisté míry jím skutečně je – daří se mu mísit pravdu s fikcí tak, že ho málokdo odhalí. Příběhy samotné jej často vykreslují jako sympaťáka, který má úspěch, kontakty se známými lidmi, nebo naopak zažívá různé hrůzné zdravotnické obtíže, které byste nikomu nepřáli.
Zajímavé, že pokud se náhodou stane, že pseudologa někdo odhalí, může překvapit a bez problémů přiznat, že si všechno vymyslel. A vy jste zmatení. Lže vědomě? Nebo je to další vtip? Další eso, které vytahuje z rukávu? Mnohdy můžete být zmatení jako sám pseudolog, který si uvědomil, že to, co vykládal, se vlastně nezakládá na realitě.
Důsledek traumatu z dětství, nízkého sebevědomí i závažných neurologických poruch
I když to může znít zábavně, pseudologia phantastica souvisí s hluboce zakořeněnými závažnými psychologickými i neurologickými problémy. Tím nejmenším z nich bývá nízké sebevědomí a v takových případech jsou příběhy podvědomě vytvářeny za účelem posílit vnímání sebe sama a ochránit se před důsledky špatného sebeobrazu (vyčlenění ze společnosti, nedostatek přátel, samota, výsměch, urážky, šikana).
Nemoc je často spojována také se zanedbáváním v dětství nebo s nějakým prožitým traumatem: obojí vede k vytváření chorobných mechanismů, které subjektivně pomohou náročnou situaci zvládnout. Chronické lhaní může být jedním z nich.
Výsledky některých výzkumů naznačují i neurologické příčiny, třeba vyšší objem bílé hmoty v prefrontálním kortexu: to může ovlivnit kontrolu impulzů i kognitivní funkce a zapříčinit tendenci k chronickému lhaní. A konečně, jak je zmíněno výše, PF se mnohdy vyskytuje společně s poruchami osobnosti skupiny B, jako jsou narcistická nebo hraniční.
Řešit se dá, univerzální lék ale neexistuje
Lék na chronické lhaní vám žádný psychiatr ani jiný lékař nepředepíše. Kdo trpí mythomanií a rozhodne se s tím něco provést, musí počítat s dlouhodobou a komplexní léčbou, zahrnující celé spektrum různých metod.
Základem je kognitivně behaviorální terapie, která pomáhá pacientům pochopit motivaci jejich jednání, budovat zdravé sebevědomí a modifikovat kompulzivní chování. Podle zjištění některých terapeutů může pomoci nezájem o vymyšlené historky, ovšem v kombinaci s empatií a zájmem o skutečné pocity pacienta. Přímá konfrontace totiž často vede k obranné reakci, ta může zahrnovat i zintenzivnění lhaní. Klíčová je podpora rodiny a blízkých.
Reklama
Medikace může pomoci v případě, že je lhaní příznakem základní duševní poruchy. Může přispět k tišení úzkostí či depresí, nebo pokud je PF spojena s problémy s kontrolou impulzů, lze předepsat léky zaměřené na impulzivitu.
Jak reagovat na patologické lhaní
Co když se s někým takovým skutečně setkáte, ba co víc, co když zjistíte, že ten zábavný kolega vlastně trpí chorobným lhaním?
Odborníci přes lidskou psychiku radí vyhnout se zbytečným konfrontacím a předkládání důkazů o nepravdivosti toho, co pseudolog říká. Takové jednání u nemocného způsobí vztek, potřebu bránit se nebo podpořit své teorie dalšími výmysly.
Pro vás je potom podstatné nebrat si jeho lhaní osobně a nenechat se strhnout představou reality tak, jak ji nemocný prezentuje. Jednání s takovým člověkem může být těžké, pokud ovšem sám nemocný projeví ochotu se do terapie zapojit, může se naučit symptomy zvládat a poměrně běžně fungovat.
