Podle studie z roku 2016 trpí ženy dvakrát častěji závažným stresem a úzkostí než muži. Také se častěji cítí přetížené a emočně vyčerpané. A tak věda nyní potvrzuje to, co mnoho žen instinktivně vědělo již dlouho: způsob prožívání stresu se u obou pohlaví dost zásadně liší. Velkou roli v tom hrají hormony, ale také tlak na sebe sama a společnost, která od žen mnoho očekává.
Vliv hormonů
V roce 2000 popsala psycholožka Shelley Taylorová, že ženy často místo klasického „bojuj nebo uteč“ reagují na stres stylem „pečuj a spřátel se“. To znamená, že v náročných situacích spíše chrání své potomky a hledají, s kým si popovídat, než aby utíkaly nebo bojovaly. Tato tendence pečovat a podporovat je ženám dána evolučně a souvisí s uvolňováním oxytocinu. V současnosti však může vytvářet napětí, neboť ženy jsou přetíženy péčí o druhé a očekává se od nich, že budou držet všechno a všechny pohromadě, i když se samy hroutí.
Na stres má u žen vliv také průběh menstruačního cyklu. V jeho druhé polovině, během takzvané luteální fáze, dominuje progesteron. Mnoho žen v tu dobu prožívá zvýšenou úzkost, výkyvy nálady a podrážděnost. U těch, které trpí premenstruační dysforickou poruchou, mohou tyto hormonální změny dokonce vyvolat příznaky podobné depresi a úzkostné poruše. Hormony navíc ovlivňují i spánek, citlivost na bolest a hladinu energie, což opět hraje v odolnosti vůči stresu roli.
Nálož povinností
Společnost je stále vůči psychické zátěži žen skeptická. Důvodem může být fakt, že mnoho mužů pociťuje stejný tlak jako ženy, pokud jde o plnění domácích a pracovních povinností. Jinými slovy, všichni jsme opravdu hodně vystresovaní. „Rozdíl však spočívá v povaze a rozsahu těchto povinností, zejména v domácím prostředí,“ zdůrazňuje americká terapeutka Erin Joyceová.
Důležitost neviditelných činností se často projeví až ve chvíli, kdy nejsou plněny.
Podle Organizace spojených národů ženy vykonávají téměř třikrát více neplacené domácí práce než muži. Problémem je, že tyto činnosti jsou často přehlíženy, i když jsou často stejně namáhavé (nebo namáhavější) než jakákoli placená práce.
Jak v roce 1975 uvedla vědkyně Silvia Federici fakt, že domácí práce není placená, posiluje přesvědčení, že se vlastně nejedná o práci. „To ženám brání v boji za její uznání. Navíc jakékoli spory o tuto zátěž, třeba v kuchyni nebo ložnici, společnost často považuje za směšné, čímž se dále oslabuje samotná protagonistka tohoto boje.“
Neviditelná práce
Velmi důležitým a zároveň často podceňovaným faktorem v ženském prožívání stresu je neviditelná práce s emocemi (svými i druhých), kterou musí denně vykonávat. Ženy jsou často od mládí vedeny k tomu, aby byly pečovatelkami, mírotvůrkyněmi a regulátorkami emocí. A to jak v domácím, tak i pracovním či přátelském prostředí.
Na pracovišti může emocionální práce vypadat jako úsměv v reakci na misogynní poznámky, utěšování rozrušeného kolegy nebo přijetí kritiky s kamennou tváří. Výzkum Nova Southeastern University zjistil, že ženy v manažerských pozicích častěji než muži projevují „povrchní chování“, tedy předstírají emoce, které ve skutečnosti necítí. „Projevovaly optimismus, klid a empatii, i když to nebyly emoce, které skutečně cítily,“ uvádí studie.
Doma to může znamenat organizování dětí a rodinného kalendáře, utěšování partnera po špatném dni, nebo vaření večeře během vlastního emocionálního zhroucení. Důležitost těchto neviditelných činností se přitom často projeví až ve chvíli, kdy je žena neplní. „V jednu chvíli jsem se rozhodla emocionální práci bojkotovat. Požádala jsem manžela, aby se postaral o akci, na kterou jsme byli oba pozváni, a když jsme se kvůli jeho chybě dostavili o dvě hodiny později, všechny oči se upřely na mě,“ píše autorka Kritin Wongová pro New York Times.
Obrovský tlak
Jak už jsme zmiňovali, ženy stále nesou lví podíl domácích povinností, i když pracují na plný úvazek. Častěji jsou také hlavními pečovatelkami – nejen o děti, ale také o stárnoucí rodiče a další členy rodiny. Očekává se od nich, že budou laskavé, organizované, emocionálně dostupné, fyzicky atraktivní a nekonečně obětavé. Společnost jim vnucuje, aby se „vložily“ do práce, ale také do mateřství, manželství, sebepéče a seberozvoje.
Sociální média tento tlak ještě zesilují. Platformy plné fotek bezstarostného rodičovství, uklizených domácností, vypracovaných těl a inspirativních citátů mohou ženám navodit pocit, že všichni ostatní si vedou lépe. Výsledkem je toxická směs srovnávání, pocitu viny a selhání, i když dělají všechno správně.
Reklama
Přesto platí, že když si některé dovolí vyjádřit, že je toho na ně příliš, jejich stížnosti jsou často zlehčovány nebo interpretovány jako problémové. Slyší jen: „Uklidni se,“ „Nebuď tak dramatická,“ nebo v lepším případě „Odpočiň si“. Tento přístup ale nejen zkresluje jejich prožitky, ale může také oddálit odbornou pomoc, jako je terapie nebo lékařská péče.
Strategie zvládání
Zajímavé je, že zvládat svůj stres jsou ženy podle Americké psychologické asociace schopnější než muži. Například jedním z nejsilnějších ochranných faktorů proti stresu jsou vztahy. A ženy, jak známo, mají tendenci udržovat silnější emocionální vazby než muži. Přátelé, sestry, matky, a dokonce i online komunity mohou nabídnout podporu, která uklidňuje nervový systém a léčí duši. Ženy také častěji než muži vyhledají pomoc – ať už prostřednictvím terapie, zdrojů pro sebevzdělávání, nebo rozhovorů s blízkými.
Naopak muži, přestože na ně dle objektivních hledisek neklade společnost tak velkou zátěž, jsou ti, kteří například mnohem častěji páchají sebevraždu. To může souviset zejména se zajetými starými přesvědčeními, že muž by měl být silný, nikdy neplakat a také s jejich přirozeným nastavením řešit si své problémy v soukromí.
