Jsou mezi námi tací, kteří vděčnost nemusí složitě dolovat ze svého nitra – cítí ji přirozeně už od dětství. Potkáte je a hned poznáte, jak působí klidně, pozitivně a vyrovnaně, i když i oni bezpochyby prožili bolest nebo zklamání. Rozdíl je v tom, že se v negativních emocích příliš dlouho neutápějí, naopak – berou je jako součást své cesty. Všichni sice víme, že život nechutná vždycky jako prázdninové gelato, to ovšem neznamená, že každou zkušenost, i tu méně příjemnou, nemůžeme postupně přetavit v něco ryze prospěšného.
Vděčnost je emoční stav pozitivního ocenění, který člověk cítí tehdy, když si uvědomuje laskavost, pomoc, štědrost (myšleno nejen řečí peněz) či jiný projev dobra, který mu byl poskytnut. Psychologové Robert Emmons a Michael McCullough v roce 2003 poukázali na to, že vděčnost je dvoufázový emoční stav, zahrnující uvědomění pozitivního výsledku ve vlastním životě a uznání, že tento pochází z externího zdroje. Jejich profesní kolegové Elizabeth Dunn a a Michael Norton pak doplňuji, že se nejedná pouze o emoční stav, ale také efektivní sociální nástroj, který pomáhá vytvářet a utužovat mezilidské vztahy i vzájemnou spolupráci.
Důkaz místo slibů
Vděčnost začíná být v psychologii poměrně atraktivní téma. V roce 2012 publikovali Emmons a McCullough v magazínu Personality and Individual Difference studii, která zkoumala prožívání vděčnosti a osobní spokojenosti. Účastníci si po dobu deseti týdnů vedli deník vděčnosti (takové to „každý den si zapište vše, za co máte důvod být vděční“), alespoň někteří. Ti, kteří svůj deník aktivně tvořili, na konci vykazovali vyšší úroveň individuálního optimismu a spokojenosti. Tito lidé také hlásili zmírnění zdravotních potíží, kterými do té doby trpěli.
foto: Pexels
Je samozřejmě jasné, že jenom samotné psaní deníku nevedlo k náhlým pozitivním výsledkům ve všech oblastech jejich života. Vše šlo ruku v ruce s tím, že tito lidé obecně upravili svůj životní styl – lépe jedli, spali, začali cvičit a více se zajímali o své zdraví. Studie také tvrdí, že vděčnost dokáže do jisté míry redukovat emoce, jako je frustrace, závist, žárlivost nebo odmítání.
Jiné výzkumy ovšem ukazují, že na vděčnost lze nahlížet také z neurologického hlediska. Dokáže aktivovat specifické oblasti mozku, spojené s odměnou a empatií. Magazín Vox uvádí, že oblast mozku, zapojená do zpracování odměny a rizika, je aktivnější, když lidé vděčnost skutečně prožívají a plně si ji uvědomují. Pravidelné aktivní vyjadřování dle tohoto pohledu může vést k větší altruistické motivaci a ochotě pomáhat druhým.
Profesorka sociální psychologie Sara Algoe z University of North Carolina vedla v roce 2013 výzkum, v němž ověřila, že lidé, kteří pravidelně vyjadřují vděčnost, mají hlubší, kvalitnější a dlouhotrvající mezilidské vztahy. Mimoto výzkum prokázal, že vděk stimuluje pocit bezpečí, důvěry a blízkosti.
Čistě pro zajímavost. Velká globální studie Big Joy Project z letošního roku, do níž se zapojilo více než 17 000 lidí ze 169 zemí světa, ukázala, že vděčnost – stejně jako zažívání spontánního úžasu, laskavost nebo vnímání smyslu života – patří mezi mikro-praktiky, které zlepšují náladu, snižují stres a podporují odolnost. Sami její účastníci také uvedli, že se po týdnu cítí méně vystresovaní, celkově zdravější a lépe spí. A jak uvedla Elissa Epel, profesorka psychiatrie a behaviorálních věd na Kalifornské univerzitě v San Franciscu a spoluautorka studie: „Vděčnost jakožto radost je dovednost, kterou si mohou lidé osvojit.“
Otázky k zamyšlení a aplikace do života
Ano, kladení otázek nám skutečně může pomoci být více vděční. Podle Harvard Health Publishing (HHP) mohou vypadat například takto:
- Co se dnes stalo dobrého?
- Co beru jako samozřejmost, a za co naopak můžu být vděčný/á?
- Za které lidi v mém životě jsem vděčný/á?
- Která kniha, film, pořad nebo klip na sociálních sítích, který jsem naposledy četl/a, viděl/a, se mi opravdu líbil/a, a proč?
- Na co se tento týden, měsíc a rok nejvíce těším a proč?
- Co nejlaskavějšího mi někdo v poslední době řekl nebo udělal?
Kathryn Kupillas, psychoterapeutka specializující se na mindfulness, vysvětluje, že „pravidelné trénování vděčnosti, třeba prostřednictvím psaní deníků, působí proti nevědomému obrannému procesu skenování mozku, běžně označovanému jako zkreslení negativity. Tím, že ho vědomě přeorientovává na přítomný okamžik. Jinými slovy, věnovat čas vděčnosti za vše, co nám život nabízí, nám může připomenout, že většina věcí, kterých se obáváme, ve skutečnosti není skutečná.
Denní vděčnosti čtyři na čtyři
Dle Laury Rubin, zakladatelky značky kreativního wellnessu Allswell, je ideálem psát denně a využít k tomu metodu 4 x 4 x 4. Tedy psát čtyři minuty, čtyřikrát týdně a minimálně čtyři týdny (ale klidně taky napořád). „Psaní deníku může snížit úzkost a zlepšit náladu, protože nám umožňuje zamyslet se a v klidu vše reflektovat. Lze říci, že je to jako samořízené terapeutické sezení a zároveň kreativní ventil, který může až desetinásobně povzbudit naše duševní zdraví,“ dodává.
Reklama
Mimochodem, fascinující je výsledek rozsáhlé studie, realizované na University of California v Berkeley v roce 2018, která se zaměřila na pacienty s různými srdečními potížemi. Prokázalo se, že právě pravidelné a aktivní zapisování do deníku vděčnosti vedlo ke zlepšení spánku, snížení únavy a nižší buněčné zánětlivé reakci.
Pro zpestření se doporučuje také psaní vděčných dopisů nebo vyjadřování vděčnosti nahlas lidem ve vašem okolí. Skvělý je také counterfactual thinking, neboť už samotné uvědomění si, jak by život vypadal bez něčeho dobrého (např. den bez dobré čokolády), zvyšuje vděčnost a následně i subjektivní štěstí.
Tip: Do deníku vděčnosti není potřeba vepisovat kilometrové slohové útvary. Stačí shrnout stručně a v bodech dvě až tři události z daného dne, za které jste vděční. A nemusí to být nic velkého. Klidně to může být milý úsměv od paní pokladní v supermarketu nebo čistě vyprané prádlo.
Důležité je si uvědomit, že věčnost není pouze pasivní pocit, který občas prožíváme, je to aktivní volba, která může formovat pohled na sebe sama, svět i vztahy s lidmi kolem nás.
