fbpx

Běhat v kolečku jako křeček nemusíte. Brzdu ale zatáhněte sami 1 fotografie
zdroj: Freepik

Vždy se chcete zavděčit a máte problém říct ne? Možná trpíte syndromem hodného člověka.

Zveřejněno: 1. 2. 2025

Být hodný a laskavý je vlastnost, které si na lidech ceníme, ale také ji umíme řádně využívat a zneužívat. Že je to, jako byste četli sami o sobě? Pak zbystřete, protože je opravdu dobré vědět, co dělat, když se ochota pomáhat druhým změní v obětování vlastního štěstí.

Syndrom hodného člověka není oficiální diagnóza, ale fenomén, který může způsobit extrémní vyčerpání, frustraci a problémy ve vztazích i v osobním životě. Tento syndrom postihuje lidi, kteří kladou potřeby ostatních nad ty vlastní a často zápasí s pocitem, že jejich hodnota spočívá pouze v tom, jestli vůbec a jak intenzivně pomáhají druhým. Prostě máte nadměrnou potřebu se druhým zalíbit a vyhovět jejich očekáváním, bojíte se odmítnout a usilujete o uznání a přijetí.

Na první pohled může tato vlastnost působit pozitivně, ale při dlouhodobém zanedbávání sebe sama může mít děsivé následky. Ne pro vaše okolí, ale pro vás samotné. 

Nevěděla jsem, jestli je jaro nebo zima

„Prostě to bylo hrozné. Rozešel se se mnou přítel, kterému jsem obětovala všechno. Starala jsem se o jeho dvě dcery, plánovali jsme spolu budoucnost. A on se pak jednoho dne bez jediného slova vysvětlení vrátil k manželce, jako by se nikdy nic nestalo. A já jsem se složila. Zpočátku jsem si říkala, že to zvládnu, protože jsem byla hodně společenská, obklopená spoustou lidí. Každému jsem vždycky pomohla, nechala ho přespat, když nechtěl být sám, foukala jim bolístky. Takže jsem vůbec nečekala, že na všechno zůstanu sama,“ svěřila se Flowee Barbora Fílová (46 let). 

Související…

Když se z vás stane tažná kobyla aneb jak se vypřáhnout a najít radost ze života
Tereza Theerová

„Když jsem se ale chtěla sejít s někým, kdo znal mou situaci, řekli mi možná i zcela upřímně: Ale prosím tě, to zvládneš. Jsi strašně silná, vždycky sis se vším poradila, mně jsi moc pomohla, to bude fajn, pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ Jenomže Bára to viděla jinak. Zhroutila se natolik, že ani nevěděla, jestli je venku jaro nebo zima, noc nebo den. Jen živořila, dělala věci automaticky. V práci chybovala, až o ni nakonec opravdu přišla. V situaci, kdy potřebovala pomoc, se na ni, hodného člověka, každý zvysoka vykašlal. A trvalo to neskutečného půl roku, než se rozhodla vyhledat odbornou pomoc.

Když je laskavosti přespříliš

Syndrom hodného člověka je charakterizován nadměrným zaměřením na uspokojování potřeb druhých a neschopností odmítnout jejich požadavky. Tito lidé, kteří jsou „hodní“, si často pletou laskavost s nutností být vždy k dispozici, což vede k zanedbávání vlastních potřeb a často i k vyhoření. Nemají totiž žádné hranice.

„Je pravdou, že mnoho lidí si vlastní hranice uvědomuje. Přesto si je ale nedokážou uhájit, protože se například potkávají se silnějšími osobnostmi, které neumí odmítnout, případně se chtějí vyhnout zbytečné hádce, anebo nechtějí blízké osobě ublížit. Takže výsledkem je, že raději zatnou zuby a nechají ublížit sami sobě. Tito lidé často věří, že je lepší, když budou sami trpět, než aby trpěli lidé, na kterých jim záleží,“ vysvětluje Lukáš Eder na webu First Class.

Psychologové tento fenomén spojují s nízkým sebevědomím, kdy jedinec hledá přijetí a validaci prostřednictvím pomoci ostatním. Podle článku, publikovaného v magazínu The Inspirational Lifestyle, trpí syndromem hodného člověka více žen než mužů, což může být důsledkem společenských a kulturních stereotypů, nebo rodičovské výchovy.

K příznakům patří třeba i posedlost souhlasem žen, kdy si muž myslí, že zalíbit se právě ženám je klíčem k jeho štěstí.

Klíčem k tomu, jak přestat být „až moc hodný“ člověk, je převzít odpovědnost za své chování a vymanit se ze vzorců, které nám byly v dětství vštěpovány. Že se musíme „slušně chovat“, což v praxi představovalo potlačovat své vlastní emoce. Jednou z hlavních příčin je tzv. hypervigilance potřeb druhých, která se postupně stává neudržitelnou. Jedinci, trpící syndromem hodného člověka, často zažívali v dětství tlak na to, aby splnili očekávání rodičů, učitelů nebo jiných autorit. Potřeba získat lásku a uznání vedla k potlačování vlastních priorit. Dalšími faktory mohou být i nízké sebevědomí, strach z odmítnutí nebo společenský tlak.

Důsledky nejsou na první pohled zřejmé

Lidé se syndromem hodného člověka mají také obvykle potíže s odmítnutím žádosti o pomoc, což často vede k jejich přetěžování a vyčerpání. Příznaky ale mohou být rozličné a je jich celá řada. Jak popisuje velmi detailně tento článek, patří k nim třeba i posedlost souhlasem žen, kdy si muž myslí, že zalíbit se právě ženám je klíčem k jeho štěstí. Jiným příznakem je i fixace na pověst dobrého člověka, udělování neustálých, ale nevyžádaných rad, extrémní emocionální reakce na nespravedlnost, neochota riskovat či změnit plány, ale může jím být i zvracení či poškozování, ale také řízení pod vlivem alkoholu nebo provozování extrémních sportů.

U mnoha z nich by vás vůbec nenapadlo, že mohou být vyvolány syndromem hodného člověka. Někteří takto postižení muži se například skrývají za humor a nonšalanci, jsou až přehnaně vtipní a uvolnění. Jiní, a zase jde většinou o muže, se nepouštějí do „projektů“ s nejasným výsledkem. „Rádi se opájejí pornem, videohrami a alkoholem/drogami. Neustále hledají cestu nejmenšího odporu. Nebo dokonce nemají schopnost erekce a vyvrcholení. Úzkost z nutnosti podávat výkony a uspokojovat ženy může mít fyziologické následky. Mnozí „hodní muži“ bojují v posteli buď s nemožností dosáhnout erekce, nebo s předčasnou ejakulací, nebo dokonce jen nejsou schopni se v sexu ztratit a berou ho vážně jako práci, kterou je třeba dobře vykonat,“ říká psychoterapeut Robert A. Glover ve své knize No More Mr Nice Guy (Už nikdy ne Hodný člověk).

Ženy to leckdy mají jinak

„Byla jsem úplně hotová, když jsem najednou byla na všechno sama. A vlastně i to, že jsem tu vždycky byla pro jiné a každému pomáhala, a najednou nikdo nepomohl mně, protože přece já všechno zvládnu, mě semlelo nakonec možná asi víc než rozchod samotný,“ pokračuje Bára. A právě ona je tím exemplárním příkladem, kdy měl fenomén nebo syndrom hodného člověka závažné dopady na jeho psychické i fyzické zdraví.

Namísto snahy nezklamávat ostatní přestaňte zklamávat sami sebe.

Podle psycholožky Jany Nejtlové se tito lidé často cítí frustrovaní a nepochopení. „Terapie jim může pomoci pochopit, že není sobecké myslet na sebe a stanovit si hranice,“ uvádí. „Je důležité pracovat na asertivitě a učit se naslouchat vlastním potřebám.“

Na pokraji vyhoření v práci i v životě

Také paní Martina L. (52 let) se Flowee svěřila, že její každodenní činnosti byly plně přizpůsobené potřebám druhých. „Málem jsem vyhořela, protože jsem neustále řešila problémy kolegů i rodiny. Na mě mi nezbyl vůbec žádný čas. Úplně jsem se složila – ne tak, že bych byla nemocná, ale nebyla jsem schopna nic dělat. A tím myslím nic, skoro ani vstát z postele. A nebyla to deprese, jak mi pak vysvětlil lékař. Až po několika sezeních u terapeuta jsem si uvědomila, že musím začít prioritizovat své vlastní potřeby a naučit se říkat ne. Pomohlo mi to, ale pořád se učím,“ říká.

Chronický stres pak paní Martinu postavil před mnohé zdravotní problémy. „Všichni ode mě pořád něco chtěli, protože jsem byla spolehlivá a nikdy jsem nic a nikoho neodmítla. Nakonec jsem si uvědomila, že takhle nemohu pokračovat.“ Odborník pak Martině pomohl vytvořit zdravější hranice a zaměřit se na vlastní potřeby.

Řešení je v rovnováze

Základem překonání syndromu hodného člověka je sebepoznání a uvědomění si vlastní hodnoty. Místo toho, abyste hledali uznání u druhých, zaměřte se na to, co potěší vás. Například terapeutka a lektorka Mgr. Ivana Bařinková radí, jak onu změnu započít. „Hodný člověk v první řadě nechce zklamat ostatní. To je to místo, kde by měla nastat změna. Namísto snahy nezklamávat ostatní přestaňte zklamávat sami sebe. Neznamená to, že se vzdáte své dobroty, naopak – naučíte se pracovat s tím, komu a kolik jí rozdáváte. Začnete vnímat, co je vám v různých situacích příjemné a nepříjemné, a pokud se objeví negativní emoce, začnete je vnímat jako signál, že vaše mysl nebo tělo vyvěšuje červený prapor. Jednoduše začnete budovat své hranice. Dobrý začátek může být například, když v práci nestíháte a kolega vás poprosí o pomoc. Co kdybyste řekli prostě, že nemáte čas. Nebo kamarád po vás chce pomoc o víkendu, ale vy víte, že budete čas trávit s rodinou, tak co kdybyste řekli ne a domluvili se s kamarádem na jiný termín,“ radí odbornice.

Pomoci může také některá z technik mindfulness nebo meditace, kdy získáte odstup a uvědomíte si, kdy děláte věci jen proto, že se bojíte odmítnutí. Psychoterapie je další efektivní metodou, která pomáhá lidem pracovat s příčinami tohoto chování. Důležité je prostě pochopit, že úspěch není definován pouze tím, jak moc vyhovíme ostatním, ale tím, jak jsme schopni žít v souladu sami se sebou.

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...