Vidět světla, slyšet hlasy... Když to není šílenství, ale psychospirituální krize

Představte si, že je v našem nevědomí uložené všechno, co jsme kdy prožili. I první tři roky života, které si nikdo z nás nepamatuje v rámci tzv. dětské amnézie. V našem nevědomí je zapsaný i porod, který je pro dítě bojem o život. Řada dětí v porodních cestách dokonce zemře, aby byly později resuscitované, a s takovým zážitkem v podvědomí žijí. Nevědomá traumata se v pozdějším životě najednou dostanou na povrch a mávají jízdenkou do psychospirituální krize.

Je to forma rozšířeného stavu vědomí a v současné době se u lidí objevuje čím dál tím častěji. Bohužel si ji lidé často pletou s psychózou. Stanislav Grof, americký psycholog a psychiatr s českými kořeny a objevitel holotropního dýchání, vidí příčiny ve stavu společnosti. Když se nám začne hroutit život, třeba manželství, nebo přijdeme o práci, a zároveň se proměňuje svět okolo, kde se člověk necítí bezpečně, tak se obrátí do svého nitra, protože venku se už nemá čeho chytit. „Výsledkem může být, že nevědomý obsah vstoupí do vědomí a ovlivňuje každodenní zážitky jedince, nebo je zcela přebíjí,“ uvádí ve své publikaci Nové perspektivy v psychologii a psychiatrii.

Rozpad identity

Spouštěčem může být traumatický zážitek, jako je smrt dítěte, ale i extrémní fyzické vyčerpání, porod, mimořádně silný sexuální zážitek, meditace, užití LSD nebo zmíněné těžké životní období, kdy se člověku ztratí všechny dosavadní jistoty. Svoji zkušenost má i učitelka jógy Barbora Hu.

I dnešní psychiatrie je materialistická, ačkoli duchovno je nesmírně důležité pro lidskou psychiku, a výsledkem je, že lidi se spirituálními zážitky se diagnostikují a dávají se jim prášky.

„Moje zkušenost s psychospirituální krizí se týká období, kdy mi bylo mezi 15 a 17 lety,“ vypráví Bára. „Procházela jsem krizí, která souvisela s mojí původní rodinnou. Nejdřív jsem řešení svého utrpení hledala ve východních filosofiích. Nebyla jsem však tehdy dost zralá na to, aby se moje chatrná identita nezačala rozpadat,“ vysvětluje a popisuje životní období, kdy se začala stahovat do sebe. S psychospirituální krizí jí pomohla terapie a naučila bezpečně pracovat se změněnými stavy vědomí. Dnes je Bára maminkou tří dětí a sama pracuje jako jógová terapeutka.

Ztráta kontaktu se spiritualitou

V dnešní těžce materialistické společnosti se řada z nás staví ke spiritualitě s despektem. Naším náboženstvím je výkon a duchovní věci s cynismem nám vlastním vidíme jako „ezo nesmysly.“ Stanislav Grof k tomu v rozhovoru na YouTube kanále říká: „V naší industriální civilizaci jsme ztratili spiritualitu.“ Podle něj je i dnešní psychiatrie materialistická, ačkoli duchovno je nesmírně důležité pro lidskou psychiku, a výsledkem je, že lidi se spirituálními zážitky se diagnostikují a dávají se jim prášky. Přitom má změna stavu vědomí podle odborníka léčebný potenciál na psychosomatické úrovni, což potvrzuje i studie.

Na sociální síti X se k tématu svěřuje Martin Löw. „Psychospiritualní krize. Reakce na vybavení do života, se kterým se nedá žít. Prošel jsem si jí taky, a pokud to nezabijeme psychofarmaky, může to i někam vést a změnit prožívaní života k mnohem lepšímu.“

Psychospirituální krize, nebo schizofrenie?

Diagnostika je složitá. Na straně jedné máme psychiatrii, která v rukou třímá psychofarmaka jako řešení na všechno a nádavkem umístění do Bohnic. Na straně druhé bychom neměli propadat romantickým představám, že když nás navštíví UFO nebo se židle při návštěvě příbuzných změní v mořskou příšeru, tak je všechno v pořádku a jsme jen na duchovní cestě. Odborníci obecně hovoří o tom, že při psychospirituální krizi dokáže člověk zůstat v kontaktu s realitou, i když má mimosmyslové vjemy. Schizofrenikovi se naopak začnou jednotlivé světy míchat dohromady.

Konkrétně se pak mohou objevit silné pocity štěstí a lásky ke všem, porozumění všemu, setkání s prožitkem, kde člověk vidí sám sebe jako bojovníka nebo pannu Marii, jde o slyšení určitého typu hlasů, vystupování z těla nebo zmatek a strach z rozpadu a zbláznění se.

„Chodili k nám pacienti, kteří byli poprvé hospitalizováni s diagnózou psychóza, a já jsem měl jako psycholog za úkol s nimi mluvit. Po několika dnech se asi u poloviny z nich stav výrazně zlepšil. I když jsem jim kladl jen otázky, začali se chovat opět normálně a chtěli být propuštěni. Druhá polovina zůstala bez větší změny. Na základě této zkušenosti jsem si uvědomil, že některým pacientům s psychotickými problémy je možné pomoci poměrně nekomplikovaně psychoterapeuticky,“ vysvětlil v dřívějším rozhovoru pro Flowee Michael Vančura, zakladatel centra Diabasis, jenž pomáhá lidem procházejícím tímto procesem. Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Vstup do tajemných zákoutí duše

„Měla jsem takový blažený pocit. Několik dní jsem kolem sebe viděla zlatavé světlo,“ přichází se svým prožitkem Lucie z Prahy. Jméno na její přání redakce změnila. „Před rodinou jsem to tajila, chodila jsem normálně i do práce. Bylo mi strašně dobře, když jsem byla hlavou dolů, pořád jsem si lehala na gauč vzhůru nohama a bylo mi blaženě, cítila jsem propojení se vším. Po pár dnech to odeznělo,“ dodává Lucie.

U každého se psychospirituální krize projevuje jinak. Může mít pozvolnější nástup, nebo přijde náhle. „Konkrétně se pak mohou objevit silné pocity štěstí a lásky ke všem, porozumění všemu, setkání s prožitkem, kde člověk vidí sám sebe jako bojovníka nebo pannu Marii, jde o slyšení určitého typu hlasů, vystupování z těla nebo zmatek a strach z rozpadu a zbláznění se,“ uvedl pro Flowee Vančura s tím, že když má člověk v sobě dostatečně široký prostor, může nechat zážitek snadno proběhnout a objevit díky němu sebe sama.

Rozšířený stav vědomí nám umožňuje vstoupit do hlubin nevědomí a objeví se například potlačené emoce, vytěsněné zážitky a další temná místa. Jejich zvědomení může mít pak léčivý potenciál, jak jsme psali v úvodu článku. Stanislav Grof popisuje psychospirituální krizi jako možnost nahlédnout širší realitu. „V obyčejném stavu vědomí nejsme celiství, prožíváme jen malý fragment skutečnosti, v mimořádném stavu vědomí můžeme prožívat všechno včetně toho, co se děje ve vesmíru,“ dodává Grof.

Od psychospirituální krize bychom určitě neměli očekávat jednorázové osvícení. Chápejme to spíš jako otevření dveří k cestě, kde je spousta práce. Nakalibrovaná duše ještě neznamená výhru. K práci s nevědomými obsahy, které spatřily světlo světa, je vždy dobré mít učitele nebo terapeuta, aby člověk porozuměl tomu, co a proč se mu děje.