fbpx

Ničíš mi život, mami! Proč dospívající dcery nenávidí své matky? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Zkušenost je nepřenosná – „nenávist“ teenagerů budou důvěrně znát především ti, kteří si tímto horskodráhovým obdobím se svým potomkem už prošli. Ostatním nabízíme malou ochutnávku.

Zveřejněno: 21. 5. 2024

Dcera byla v prvním ročníku střední školy a chtěla se zúčastnit večírku po sportovní akci, píše zoufalá matka z opačné strany zeměkoule. Prosila, přemlouvala a argumentovala klasickým „budou tam úplně všichni“, ale já jsem netušila, kdo to ti „všichni“ vlastně jsou a kamarádku, která ji měla přivézt zpátky domů autem, jsem neznala.

Intuice mi prostě říkala, že to není dobrý nápad, a tak jsem jí to nedovolila. Když se ještě naposledy zeptala, než na akci vyrazila, a já jí naposledy řekla, že odpověď je pořád „ne“, na odchodu procedila přes zuby: „Ničíš mi život. Nenávidím tě!“

Hvííííííízd, plesk! Ta slova rozčísla prostor mezi námi a do mého vědomí dorazila s razancí dlaně, od které bych facku držet nechtěla. Než jsem si uvědomila, co jsem právě slyšela, byla pryč. A já jsem stála na místě a přemýšlela, co teď: Mám ji doběhnout a zakázat jí vůbec někam jít? Mám to ignorovat? Rozbrečet se? Nebo jí zavolat a večírek jí povolit?

Pak jsem si vzpomněla, jaká dramata jsem v tom věku zažívala se svou matkou já, a začala jsem přemýšlet, proč se tak chová.

Napospas démonům

Vztahy matek a jejich dospívajících dcer jsou komplikované odnepaměti. Často to začíná nenápadnou změnou: dcera se začne odtahovat, najednou chce trávit více času s vrstevníky, ve svém pokoji nebo na telefonu. Matčino podvědomí se stále drží role ochranitelky bezbranného mláděte, zatímco dcera se snaží odtrhnout a při každé příležitosti prosazuje svou nezávislost. Výsledkem takových protichůdných tendencí je emoční puchýř, který stále dokola praská, uvolňuje zanícenou tekutinu, jako když se bosá pata tře o nerozchozenou botu.

Související…

Mami, tati, mám vás rád, ale držte se ode mě dál
Olivie Doleželová

Zde jsou nejběžnější důvody, proč se vaše malá holčička změnila v sadistickou bestii, která si za hlasitého mlaskání pochutná na vašem rodičovském sebevědomí k večeři:

Snaha o nezávislost

Dospívání je obdobím, kdy si dospívající vytvářejí své sebevědomí, a často zkouší různé osobnosti a identity, aby zjistili, co jim vyhovuje. Je těžké nebrat si jejich radikální a vzdorovité chování osobně, je však na matce, abyste to nejen ustála, ale také pomohla dceři jím projít.

Dejte jí příležitost rozhodovat o svém vzhledu, oblečení a aktivitách, aby měla pocit, že má určitou samostatnost, a nastavte jí jasné a důsledné hranice, aby byla v bezpečí.

Puberta a vyvíjející se mozek 

Když jsem se jednou své dcery zeptala, jestli může jít se psem na procházku, odcupitala ke skříni pro vodítko a rozplakala se. Byla jsem v šoku, protože ještě před chvílí jsme se smály videu na YouTube. Když jsem se jí zeptala, co se děje, vzlykla: „Já nevím! Prostě se mi teď nechce venčit psa!“

Zejména dívky prochází během puberty obrovskými hormonálními změnami, které mohou vést ke změnám nálad, zákeřnému chování a zvýšeným emočním reakcím. Jejich vyvíjející se mozek nemusí takový nápor zvládnout, takže jsou náchylnější ke konfliktům obecně a s matkami obzvlášť.

Komunikaci také nezřídka používají jako mechanismus kontroly, takže se nemusí svěřovat jen proto, že vědí, jak zoufale po tom toužíte.

Když k tomu přidáte problémy, spojené s extra dávkou hormonů před každou menstruací, z vaší dcery se nejspíš pravidelně stává sopka před výbuchem, jehož jste pak nechtěným svědkem.

Nebagatelizujte její pocity, ale naopak ji naučte mechanismy zvládání situace, kdy se může cítit mimo kontrolu.

Tlak vrstevníků a touha zapadnout

Zřetelně si vzpomínám, že když jsem vyrůstala, chtěla jsem módní oblečení, které napínalo rodinný rozpočet, přála jsem si, aby máma byla víc cool a jezdila lepším autem, a zkoušela jsem se vyhnout každé situaci, kdy jsem s ní mohla být viděna na veřejnosti.

Dnes už samozřejmě vím, že jsem se chovala jako idiot, ale v raném dospívání jsem si zakládala na svém společenském postavení a nic pro mě nebylo důležitější než to, aby si o mně kamarádi mysleli, že cool jsem.

Touha zapadnout je přirozená jako pupínek na čele a může způsobit, že se vaše dcera od vás různými způsoby distancuje. Může vás ostentativně ignorovat, může se dívat „skrze“ vás, když jí cokoliv vytýkáte, může vás záměrně před kamarády zesměšnit.

Zkuste si to nebrat osobně a proboha, netrestejte ji. Jednou jí to docvakne a bude se stydět až za roh.

Stres moderních dospívajících dívek

Pravděpodobně jste již slyšeli o epidemii psychických problémů, kterým dnešní dospívající čelí. Nedávná studie CDC odhalila nejvyšší míru depresí, úzkostí a sebevražedných myšlenek u dospívajících dívek v historii.

Způsobem číslo jedna, jak s dospívajícím mluvit, je přestat mluvit. Často totiž nejvíc potřebují někoho, kdo je ochotný nechat je vyložit všechno to šílenství, které se jim honí hlavou. Nechtějí náš komentář, jen naše uši.

Perfekcionismus a paralelní tlak vrstevníků, společenského postavení, akademických nároků je pak korunován každodenní intenzivní hrozbou, že selžou. Teenagerky si pak vybíjí zlost na členech rodiny, a ti, kteří projevují největší zájem, jsou nejsnadnějším cílem.

Zkuste jim nabídnout jiný pohled na svět a sebe sama: založený na péči o sebe, budování sebeúcty a pochopení vlastní hodnoty.

Komunikace na bodu mrazu

Dospívající mohou mít problémy s vyjádřením svých emocí, přání nebo potřeb. Komunikaci také nezřídka používají jako mechanismus kontroly, takže se nemusí svěřovat jen proto, že vědí, jak zoufale po tom toužíte.

Způsobem číslo jedna, jak s dospívajícím mluvit, je přestat mluvit. Často totiž nejvíc potřebují někoho, kdo je ochotný nechat je vyložit všechno to šílenství, které se jim honí hlavou. Nechtějí náš komentář, jen naše uši.

Také nesnižujte způsob, jakým se rozhodnou s vámi komunikovat. Jedna z mých dcer mi psala dopisy, když byla rozrušená nebo měla nějaký problém. Jiná mi často psala SMS, aby navázala konverzaci. Nakonec nezáleží na mechanismu, pokud komunikujete.

Pravidla a hranice

V dětství, a zejména v období dospívání, rodiče často stanovují hranice, aby svým dětem poskytli strukturu, vedení, ochranu a pocit bezpečí. Ale řekněme si na rovinu, žádný dospívající nikdy neřekl: „Díky, mami, že jsi mi stanovila všechna ta pravidla. Miluju, když mi někdo říká, co nesmím dělat!“

Moje dcera nebyla připravena se mnou tyto problémy probrat a ruku na srdce, já jsem jí k tomu rozhodně neposkytla přívětivé prostředí. Byla jsem ale nucena si uvědomit, že moje dcera už má i vlastní život.

Mně se na hranicích líbí, že pomáhají udržet zodpovědnost vůči sobě i okolí. Pokud je jasně sdělíte, zbavíte se tak mnoha dramatických situací, například už nemusíte nic vysvětlovat, pokud vaše dospívající dcera věděla, kdy má dorazit domů ze setkání s přáteli, a přišla o hodinu později. Pokud jste již stanovili pravidlo a důsledek, není třeba o tom dlouze diskutovat. Jednoduše uplatníte důsledek, a až obě vychladnete (protože jí se to líbit nebude), můžete si promluvit o tom, co k tomu vedlo.

Osobní problémy

S jednou z mých dcer jsem si prošla obzvlášť náročným obdobím, když byla na střední škole. Měla jsem před sebou nevrlou, apatickou dívku, která vypadala, že nemá zájem absolutně o nic. Často jsme se hádaly kvůli všemu možnému, od nepořádku v jejím pokoji a nedokončených domácích pracích až po drobné lži.

Brala jsem si to osobně, ale nakonec se ukázalo, že se potýkala s některými osobními vztahy, včetně toho, že nezapadla do nového sportovního týmu, některých toxických přátelství ve škole a trapného setkání s klukem, který se jí líbil.

Moje dcera nebyla připravena se mnou tyto problémy probrat a ruku na srdce, já jsem jí k tomu rozhodně neposkytla přívětivé prostředí. Byla jsem ale nucena si uvědomit, že moje dcera už má i vlastní život.

Sociální sítě

Fakta jsou jasná. Úzkost, deprese a nízké sebevědomí, které vidíme u našich dospívajících, a zejména u dospívajících dívek, souvisí s nadměrným používáním sociálních sítí. A přestože se většina rodičů domnívá, že ví, co jejich dítě na sociálních sítích dělá, průzkum Pew Research odhalil, že 70 % z nich své chování na internetu před rodiči tají.

Dospívající tráví hodiny zdokonalováním své sociální identity, tlak sociálních médií může být pro ně zdrcující a vede k vážným problémům, jako jsou poruchy příjmu potravy, sebepoškozování a perfekcionismus. Mnoho z nich je také vážně závislých na mobilních telefonech a sociálních sítích, což má vliv na jejich náladu, spánek a vztahy.

Místo přednášky o závislosti na „sockách“ je ale zkuste poznat. Zkuste postavit dceru do pozice mentora, který vám tento svět představí. Třeba přitom narazíte na aktivitu, kterou pak budete společně provozovat i v reálu.

Lepší vztah s dcerou znamená pracovat na sobě

Sečteno a podtrženo: vy jste dospělá, ne vaše dcera. A nemůžeme očekávat, že se naše dcery změní, aniž bychom na sobě také trochu zapracovaly. To může znamenat naučit se rozpoznat své emoční spouštěče, vypořádat se se svými minulými vztahy a problémy a rozvíjet mechanismy zvládání stresu, úzkosti a strachu z neznámého.

Musíme také oddělit jejich rozhodnutí od naší vlastní hodnoty. Nemůžeme si přisvojovat zásluhy za každý jejich úspěch, stejně jako nemůžeme přebírat odpovědnost za každou špatnou volbu. Buďte si jisti, že pokud dnes vynaložíte úsilí, zítra bude váš vztah pevnější.

foto: Shutterstock, zdroj: Parenting Teens and Tweens

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...