fbpx

Neužíváte si mateřství? Hlavně si to nevyčítejte, radí psycholog 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

I v České republice se o tématu matek, které litují mateřství, nebo si ho nedokážou patřičně užívat, začíná pomalu mluvit. A je to dobře.

Zveřejněno: 10. 5. 2024

O tom, jaké mateřství a rodičovství je, si můžeme donekonečna číst či poslouchat názory blízkých, často vedené stylem, že je to jediný smysl života a nic lepšího není. Nicméně naši vlastní realitu zjistíme až v momentě, kdy se matkami doopravdy staneme.

To, že jsme ženy a máme schopnost dítě porodit, automaticky neznamená, že nás tato role musí zákonitě bezmezně naplňovat. Pocity beznaděje, únavy, ztráty identity se v určité fázi mateřství a rodičovství do značné míry týkají každé z nás. Jen samotný fakt, že se náš svět na nějakou dobu zúží pouze na domácnost a péči o dítě, zatímco náš vlastní život je odložen na neurčito, je psychicky náročný. Proto je naprosto na místě o tom vést diskuzi a své pocity sdílet.

Každý jsme jiný, každé dítě je jiné a nikdo nemůže za to, že se v tom kolečku kolem dítěte nenašel. Nijak to však nesouvisí s láskou k dětem nebo péčí, kterou děti dostávají. Pokud by se však měly znovu rozhodnout, tak by do mateřství znovu nešly.

Mateřství jako ztráta

Otevření tohoto tématu v mezinárodním a následně i tuzemském prostředí spustil výzkum izraelské socioložky Orny Donathové, která publikovala knihu „Regretting Motherhood“ (Litování mateřství), kde zkoumá příběhy žen, které otevřeně mluví o lítosti z rozhodnutí stát se matkami.

Donathová shromáždila svědectví od různých žen, které pociťují, že mateřství pro ně bylo spíše ztrátou než ziskem. Jedním z otazníků je, jak je možné, že ženy říkají, že své děti milují, a zároveň tvrdí, že jim dítě brání žít, a když by se mohly znovu rozhodnout, tak by děti neměly.

Druhé dítě je peklo a dostalo mě tak akorát k psychologovi a od té doby si mateřství neužívám a nejsem šťastná. Tím zároveň neříkám, že je nemám ráda. V životě bych nechtěla zažít, že se jim něco stane, a bránila bych je před kýmkoli, čímkoli.

Na tento rozpor jsem se zeptala psychologa Jana Kulhánka, podle kterého se v dnešní době u žen matek někdy střetávají dvě silné tendence:

  1. Mateřství, za nímž stojí mateřský pud, který jsme dostali do vínku od přírody, a také jeho vysoký společenský kredit
  2. Osobní svoboda, pracovní kariéra, kult štíhlého těla

Podle Kulhánka je dost žen, které otěhotní a porodí miminko v životní fázi, kdy se na mateřství cítí připravené, svůj kus osobní svobody obětují péči o dítě bez většího pocitu ztráty a se změnou těla jsou více méně smířené. Pak jsou ale ženy, které do mateřství vstupují s tím, že už včera bylo kvůli věku pozdě, že si to přeje partner a rodiče, že by se společensky necítily plnohodnotné. „Když k tomu ještě přidáme fakt, že ne všechny ženy jsou od přírody pečující mateřské typy, je celkem srozumitelné, že pro ně pak mateřství nemusí být tím nejhezčím obdobím v životě. Navíc řada z nich si tento svůj přístup vyčítá, čímž se to ještě zhoršuje,“ popisuje Kulhánek.

Cesta z toho vede podle něj skrze snížení nároků na to, jak by měla vypadat takzvaná dokonalá matka. „Není dnes ostuda ani známka nějaké chyby, když se žena o péči výrazněji podělí s partnerem, chůvou, prarodiči, je pak méně frustrovaná a čas s dítětem může trávit kvalitněji.“

Situace v Česku

Procházela jsem internetové diskuze a našla jsem maminky, které uznaly, že mateřství je jiné, než čekaly, nebo že nejsou typické maminkovské typy, nicméně většina z nich mateřství vyloženě nelituje (nebo to alespoň nahlas nepřiznává).

Maminky často zmiňují mírnou depresi, úzkosti, únavu, pocity nenaplnění, výčitky, že je nebaví běhat s dětmi po hřišti a doma vyrábět jedno výtvarné dílo za druhým. Všechny se však do jedné shodovaly, že i když to mají trochu jinak, než by se asi čekalo, tak své děti milují a mateřství nelitují.

Já sama jsem při svém průzkumu našla pouze jednu ženu, která anonymně napsala: „Lituju toho, že jsem chtěla a mám dvě děti. S jedním dítětem, ač hodně akčním, hodně ubrečeným, přecitlivělým, bychom se měli líp. Protože druhé dítě je peklo a dostalo mě tak akorát k psychologovi, a od té doby si mateřství neužívám a nejsem šťastná. Tím zároveň neříkám, že je nemám ráda. V životě bych nechtěla zažít, že se jim něco stane, a bránila bych je před kýmkoli, čímkoli.“

Související…

Děti nechcete, ale bojíte se, že budete litovat? Velké dilema dnešních třicátníků
Aneta Šebková

Ani česká psycholožka Pavla Koucká se ve své praxi často nesetkává s tím, že by žena mateřství vyloženě litovala: „Za dosavadní praxi jsem se setkala jen s jednou maminkou, která byla opravdu přesvědčená, že dítě neměla nikdy mít. Řekla mi to hned na úvod a bez emocí – byla přesvědčená, že je rozená vědkyně, a opravdu litovala, že jí dítě a další okolnosti zamezily se vědě věnovat. Nicméně musím říct, že se o své dítě starala výborně a měla ho ráda.“

Důležitost otevřeného dialogu

Tato svědectví ukazují, jak je důležité vést otevřený dialog i v tak tradičních otázkách (a možná zejména v nich), jako je pořizování a výchova dětí. Reálné příběhy žen, které mají odlišný pohled na věc, pomáhají prolomit tabu a umožňují těm, které to mají podobně, aby se necítily samy. Diskuse na toto téma pak může přispět ke změně společenských norem a očekávání týkajících se mateřství, což může vést k zdravějšímu a šťastnějšímu životu pro všechny.

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...