Někomu vztah s výrazně starším partnerem funguje, jinému ne. Šťastné páry sdílí stejné hodnoty

Pro vztah si lidé hledají protějšek, který je jim v zásadních otázkách podobný. Týká se to hlavně pohledu na životní hodnoty, zájmy a koníčky, nebo trávení volného času. V důležitých oblastech života by se partneři měli vzájemně doplňovat, aby tak vytvořili fungující partnerskou dvojici. Vzhledem k vysoké rozvodovosti je zřejmé, že se to povede jen někomu. Na vztahu je samozřejmě nutné pracovat, ale musejí chtít oba zúčastnění.

Když si římský císař a český král Karel IV. bral svou čtvrtou manželku, bylo Alžbětě Pomořanské šestnáct let, zatímco císaři čtyřicet sedm. Jeho třetí manželka Anna Svídnická byla mladší o dvacet tři let, druhá manželka Anna Falcká o třináct. Pouze Blanka z Valois, Karlova první manželka, se narodila ve stejný rok jako on.

Jak je vidět, výrazný věkový rozdíl mezi partnery není nic nového pod sluncem. Většinou bývá starší muž, ale výjimkou nejsou ani vztahy, v nichž je muž mladší než žena – například Vendula Pizingerová má manžela mladšího o šestnáct let.

Co říká evoluční psychologie

Podle magazínu Psychology Today se v heterosexuálním vztahu páry věkem liší průměrně o tři roky, přičemž starší bývá obvykle muž. Zakladatel evoluční psychologie, americký psycholog David Buss, předpokládá, že se u člověka postupně vyvinula adaptivní strategie na podporu reprodukce a přežití. Ženy hledaly muže s postavením a zdroji, aby si zajistily dostatek prostředků pro výchovu dětí. Muži zase dávali přednost mladším ženám, protože jejich mládí bylo zárukou plodnosti. Tak to platilo v dávné minulosti stejně jako v současné době.

Evoluční psychologie vychází z poznání Charlese Darwina, a to se týká i evolučního původu sociálních instinktů u lidí. Evoluce nabídla lidskému druhu celou řadu psychologických adaptací podobným způsobem, jako tomu je u adaptací anatomických, například vývoje potních žláz.

Plusy a mínusy většího věkového rozdílu

Větší věkový rozdíl s sebou přináší pozitiva i negativa. Starší muž dokáže ženě nabídnout pocit bezpečí a životní moudrost, větší empatii k jejich potřebám a často také finanční stabilitu. Pánové ve vyšším věku již většinou disponují jistým zázemím, jež partnerce poskytne ve společném životě komfort, což určitému procentu žen imponuje.

Zpravidla tento problém přičetl únavě z práce, řešit ho ale nechce, protože má za to, že by si Sandra měla prostě zvyknout.

Mínusem staršího muže může být úbytek fyzických sil nebo rozdílný postoj k rodinnému životu. Zatímco mladší žena by si založit rodinu přála, partner už o děti tolik nestojí - buď už své vlastní má, nebo po nich nikdy příliš netoužil.

Příběh Sandry a Martina

Sandra (42 let) se se svým manželem Martinem (59 let) seznámila v době, kdy jí bylo čerstvých třicet. On byl sedmačtyřicetiletý úspěšný manažer ve firmě, kde oba pracovali. Tehdy byl ještě ženatý se svou první manželkou. V té době „chytil druhou mízu" a procházel krizí středního věku, kterou řešil mladou milenkou. Sandře v té době začaly tikat biologické hodiny, takže začala hledat potenciálního partnera. Martin se jevil jako ideální objekt. Jeho manželství nebylo výraznou překážkou, když se ukázalo, že není natolik pevné, aby odolalo náporu Sandřiny lásky k Martinovi.

Následoval rozvod a v krátkém čase i svatba Martina se Sandrou. Novomanželka nechtěla se založením rodiny otálet, a tak se jim brzy narodily dvě děti. Nyní je jim deset a osm let, jsou tedy ve věku, kdy ještě oba své rodiče výrazně zaměstnávají. Na Martinovi je ale patrné, že už mu dochází síly. Na přebalování miminek nikdy nebyl a se zatnutými zuby přetrpěl období plné otázek, jimiž dítka dokážou mámu s tátou neustále častovat. Do toho musel řešit své dva syny z prvního manželství. Sandra si nepřála, aby se v jejich výchově nadále nějak výrazně angažoval. Martin tedy pro klid doma platil jen soudem stanovené alimenty a zbytek nechal na první ženě. Naštěstí byli synové již na prahu dospělosti, když se rozvedl s jejich mámou, tudíž o tátovu péči výrazně nestáli.

Když věk není jen číslo

Zatímco Sandra by ráda trávila volný čas o dovolených a víkendech lyžováním na horách nebo v létě na kolech, Martina tato tradiční volnočasová zábava už moc neláká. Pobolívá ho koleno a v zádech a má rád svůj klid. Přestává také rozumět světu mladé generace, která jen visí na sociálních sítích a s mobilem v ruce tráví většinu času. Svým dětem tyto moderní vymoženosti včetně počítače nebo tabletu zakázal. U mladší dcery je to celkem pochopitelné. Ovšem starší, desetiletý synek se začíná ozývat, že ve škole má mobil každý spolužák, jen on ne. A že se mu kvůli tomu smějí.

Co se týká partnerského vztahu se Sandrou, ani tam to není žádná sláva. Jako muž už několikrát selhal v ložnici. Zpravidla tento problém přičetl únavě z práce, řešit ho ale nechce, protože má za to, že by si Sandra měla prostě zvyknout. Je také možné, že Martin prochází andropauzou, která má vliv na snížení jeho výkonnosti, poruchy libida a spánku.

Velký věkový rozdíl mezi partnery má i své výhody, ty ale partneři ocení především v krátkodobém vztahu.

Toto všechno pochopitelně vede k domácí nepohodě a častým hádkám, v nichž má hlavní slovo Sandra. Ta by ráda o všem, co je jako pár trápí, mluvila. Jenomže Martin není ochoten jejich vztah v nekonečných debatách rozebírat, a proto raději tráví co nejvíce času v práci a domů chodí až večer. Navíc se změnou managementu ve firmě přišel o svou lukrativní manažerskou pozici a musel si najít nové, méně atraktivní zaměstnání. To zanechalo na jeho psychice a sebevědomí celkem hluboký šrám.

Problém Sandry a Martina není nijak výjimečný. Příchod andropauzy a úbytek fyzických sil si prostě vybírá svou daň, s čímž bohužel dříve nepočítali, nebo si nechtěli připustit, že by se něco podobného v jejich vztahu mohlo někdy objevit.

Kdy to může fungovat

Velký věkový rozdíl mezi partnery má i své výhody, ty ale partneři ocení především v krátkodobém vztahu, píše Psychology Today. Starší z dvojice se může těšit z vitality a fyzické přitažlivosti svého mladšího partnera, ten naopak těží ze životních zkušeností svého protějšku a pochopitelně i jeho dobrého finančního zázemí.

Pravdou ale je, že vztahy s menším věkovým rozdílem bývají stabilnější. Pár sdílí obdobnou životní fázi a partnerství i díky tomu není tolik křehké. Nebývá ani terčem kritiky společnosti, která na věkový rozdíl partnerů může poukazovat. Pro kvalitu vztahu je důležité sdílet stejné zájmy a vize budoucnosti, mít podobné názory na život a umět spolu komunikovat a dělat kompromisy. Kdo není ochoten přistoupit na pravidla vyváženého vztahu, povede partnerství do potíží. A to samozřejmě platí, ať je věkový rozdíl jakýkoliv.