Když se newyorská spisovatelka a cyklistka Vanessa dozvěděla, že má Aspergerův syndrom, četla o své diagnóze vše, co jí přišlo pod ruku. Dokonce se připojila i k podpůrné on-line skupině pro lidi s autismem.
Ne všechny projevy popsané v literatuře ale u sebe našla. „Nemohla jsem zaškrtnout všechna políčka a zabalit celou svou osobnost do úhledného balíčku s varovným nápisem ,Pozor, křehké, zacházejte opatrně!’,“ napsala pro server Healthline.
Dodala, že veřejnost mnohdy na autismus pohlíží jako na poruchu, nebo dokonce nemoc. „Není to ale něco, co by se ode mě dalo oddělit. Je to jedna z věcí, která mě dělá tím, kým jsem,“ vysvětlila Vanessa.
Maskování jako strategie přežití
Většinu lidí by navíc ani nenapadlo, že tato Newyorčanka trpí poruchou autistického spektra. Projevy své diagnózy totiž umí velmi dobře maskovat. „Chování dokážu uzpůsobit tak, aby věrně kopírovalo konvenční společenské normy, a to i přesto, že je to často v rozporu s tím, co bych skutečně chtěla říct nebo udělat,“ dodává.
Osobnosti s neurodiverzitou mají mnohdy problém s navazováním očního kontaktu. „Skvělý způsob, jak tohle zakamuflovat, je dívat se druhému mezi oči,“ uvedla Vanessa s tím, že sama tuto techniku velmi často praktikuje. V hlučných situacích zase drtí prsty jedné své ruky tou druhou. „Pak se můžu soustředit na bolest, potlačit nutkání utéct a nebýt tak považovaná za nezdvořilou,“ popsala.
Trénují si gesta, výrazy i intonaci hlasu. Předem se snaží odhadnout všechny možné scénáře rozhovoru a připravují se na ně. Chystají si různé vtipy či fráze, které pak před ostatními přednesou.
S maskováním autismu má zkušenost také komička Flo. Její pravé já až do svých osmadvaceti let skrývala i před nejbližšími. S kamuflováním začala už ve čtyřech letech. „Byla jsem si naprosto jistá, že pokud odlišnost nezamaskuji, ostatní mě nebudou mít rádi,“ uvedla mladá žena.
„Stal se ze mě mim, který napodoboval ostatní,“ řekla. „Když jste autista, tak se strategie maskování a kamuflování stává vaší strategií přežití. Je to způsob, jak se vyhnout odsouzení a šikaně,“ uvedla Flo, kterou toto skrývání velmi vyčerpávalo. I z toho důvodu se nakonec odhodlala nejprve svěřit své matce a poté svůj příběh zveřejnit.
Své pravé já se rozhodla odhalit také Irene. Zkušenosti sdílí na vlastním YouTube kanálu. „Celý život jsem své odlišnosti velmi pečlivě maskovala. Myslím, že to je důvodem, proč jsem svou diagnózu získala až v dospělosti,“ uvedla. Nácvik různých sociálních interakcí byl podle ní velmi náročný a zahlcující. Nyní Irene skrze videa pomáhá těm, kteří jsou v podobné situaci jako ona.
Skrývají se hlavně ženy
Mozek autistů funguje už od narození jinak než u ostatních. Tito lidé, kterých je podle odhadů ve společnosti asi jedno procento, jsou velmi citliví na smyslové podněty. Často mají problém komunikovat s ostatními, začlenit se do společnosti a vytvářet vztahy. Mívají specifické zájmy, ve kterých vynikají.
Autisté proto mnohdy nevědí, jak „správně“ reagovat na běžné mezilidské situace, a mají tendence opakovat určité vzorce chování. Svou odlišnost si ale uvědomují a často se ji snaží před ostatními skrýt a uchylují se k takzvanému maskování.
Chování dokážu uzpůsobit tak, aby věrně kopírovalo konvenční společenské normy, a to i přesto, že je to často v rozporu s tím, co bych skutečně chtěla říct nebo udělat.
Podle odborníků se přitom maskování autismu týká častěji žen než mužů. Například studie z roku 2016 poukázala na to, že právě to může být jedním z důvodů, proč lékaři diagnostikují ženám poruchy autistického spektra méně často a ve vyšším věku.
Příprava vtipů i nucený oční kontakt
Existuje řada technik, kterými autisté svou přirozenost maskují či kamuflují. Neustále se tak nutí dělat věci, které jsou jim velmi nepříjemné. Jediným cílem přitom je, aby je ostatní vnímali jako „normální“ a vyhnuli se odsouzení.
Například se pomocí sledování televize nebo známých učí, jak „správně“ vést konverzaci. Trénují si gesta, výrazy i intonaci hlasu. Předem se snaží odhadnout všechny možné scénáře rozhovoru a připravují se na ně. Chystají si různé vtipy či fráze, které pak před ostatními přednesou.
Dalším projevem maskování může být třeba volba stylu oblečení nebo koníčků. Kromě toho se autisté také mnohdy přemůžou k očnímu kontaktu, i když je jim to velmi nepříjemné, nebo tiše trpí v hlučných situacích i přesto, že potlačují nutkání utéct či třeba křičet. Pomáhají si různými nacvičenými manévry, jako je třeba hraní si s vlastními vlasy nebo různé malé tiky.
Každodenní realitou těchto lidí se tak stává urputné skrývání pravého já, svých přirozených potřeb a pocitů. Často to může dojít až do bodu, že takový člověk ztratí představu o tom, kdo vlastně skutečně je.
Vyšší riziko sebevražd i úzkostí
Maskování projevů autismu je podle odborníků velmi nebezpečné a nezdravé. Neustálá sebekontrola a ovládání se může být velmi vyčerpávající. Urputná snaha o začlenění se do společnosti si tak často vybírá svou daň v podobě vzniku úzkostí, depresí, pocitů osamělosti nebo vyhoření.
Když jste autista, tak se strategie maskování a kamuflování stává vaší strategií přežití. Je to způsob, jak se vyhnout odsouzení a šikaně.
Skrývání odlišností také vede k tomu, že autisté nedostávají péči, kterou potřebují. Od lékařů dostávají totiž diagnózu až v pozdějším věku, pokud tedy vůbec. Studie navíc ukazují, že se lidé na autistickém spektru pokoušejí o sebevraždu až třikrát častěji než zbytek populace. U žen je pak tento smutný trend ještě výrazně vyšší než u mužů, uvádí Psychology Today.
Jak pomoci?
Jak pomoct blízkým, kteří skrývají autismus? Podle expertů může být obtížné najít způsob, jak podpořit někoho, kdo vnímá svět jinak a kdo se usilovně snaží přizpůsobit většině. Své odlišnosti přitom někdy maskují i ti, kteří trpí například ADHD nebo specifickými poruchami učení.
Obecně psychologové zdůrazňují, že je důležité ukázat dotyčnému svou podporu a přijetí. Dát najevo, že se před námi nemusí bát být sami sebou, že si zaslouží lásku a respekt. Dále bychom se měli naučit nebrat si osobně jejich projevy nervozity.
„Pokud se vaše dítě nebo partner vrátí domů a začnou být podráždění, roztěkaní nebo úzkostní, nemusí to nutně souviset s vámi,“ uvedla psycholožka Tisa Johnson Hooperová. Dodala, že pomoct autistovi ušetřit energii vydanou na maskování můžete třeba i jednoduchou radou, jak se v některých náročných společenských situacích zachovat.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
