fbpx

Truchlení po živých. Rozchod může bolet víc než partnerova smrt 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Smutky po mrtvých i živých jsou si ve skutečnosti velmi podobné. Každý z nich má však jiný průběh a své vlastní specifické nástrahy

Zveřejněno: 30. 1. 2024

Když mluvíme o ztrátě a s ní spojeném zármutku, nejčastěji myslíme na smrt, nikoli na odchod člověka z našeho života, například formou rozchodu. Rozdíl mezi nimi přitom podle webu Psychology Today spočívá v tom, že zatímco smrt poskytuje zdánlivě jasný a definitivní konec, zmizení nás často nutí procházet se chodbami vzpomínek a přemítání.

Smrt má pocit trvalosti – neodvolatelné konečnosti, se kterou se jednou můžeme zcela smířit, i když na ni nejsme zcela připraveni, nebo ochotni ji přijmout. U rozchodu je to však spíše pocit neúplné konečnosti, který nás často nechává v rozpacích, a často lpění na minulosti. Vzpomínky jsou jako nože, které znovu a znovu otevírají naše rány.

Fyzické opuštění

Většina z nás zná ghosting, fenomén, který vznikl na internetu a postupně pronikl do širšího kulturního kontextu. Ghosting je jakýmsi zmizením, které po sobě zanechává pocit něčeho ztraceného, nebo možná, v případě začínajících vztahů, ještě zcela nenalezeného. Ještě palčivější pak je, když se ho dopustí dlouhodobější přítel, milenec, partner nebo manžel, když ze vztahu bez vysvětlení zmizí a nechá pozůstalého přemýšlet nad tím, co ho k takovému rozhodnutí vedlo.

Truchlíme nejen pro osobu, ztrátu lásky a spojení, ale také pro ztrátu uvnitř nás samých – pro nevyhnutelnou bolest  srdce, před kterou nemůžeme uniknout a která je nevyhnutelná stejně jako naše vlastní smrt.

V obou případech je tato osoba stále někde k dispozici, ale již pro nás v mnoha případech není dostupná. I když to bolest ze ztráty nutně nezesiluje, rozhodně jí to dodává na vážnosti a také úzkosti. Uvidím ho v obchodě, nebo na něj narazím v posilovně? Chodí ještě na místa, která jsme spolu navštěvovali? Mám se pokusit vztah napravit, získat odpovědi, nebo to prostě jen přijmout? Tady nás začínají drásat nože vzpomínek a přemítání.

Takováto zmizení blízkého člověka ze života vytvářejí určitý fyzický a tím i sociální a emocionální odstup. Ještě horší a srdcervoucí situace však může nastat, když zmizelá osoba s námi fyzicky zůstává. 

Psychické opuštění

K psychickému opuštění dochází velmi často v souvislosti s fyzickou nebo duševní nemocí. Mizící osoba zůstává fyzicky přítomná, ale navazuje s okolím čím dál menší spojení, například méně komunikuje, nezapojuje se tolik do společných činností a podobně. Jde o jakousi ztrátu živosti, která má dopad nejen na osobu samotnou, ale ještě palčivěji na lidi v její bezprostřední blízkosti.

Pokud psychické opuštění souvisí s fyzickým onemocněním, jako je demence či například mrtvice, ztrácíme v jistém smyslu nad situací kontrolu. V takovém případě totiž nemůžeme dělat nic jiného než stát stranou – ne odejít – a přijmout roli správce nebo pečovatele, která je nám vnucena, jak nejlépe to dokážeme.

Smrt má pocit trvalosti – neodvolatelné konečnosti, se kterou se jednou můžeme zcela smířit, i když na ni nejsme zcela připraveni, nebo ochotni ji přijmout. U rozchodu je to však spíše pocit neúplné konečnosti, který nás často nechává v rozpacích, a často lpění na minulosti. Vzpomínky jsou jako nože, které znovu a znovu otevírají naše rány.


Ještě více znepokojující je mizení spojené s duševní nemocí, jako je úzkost, deprese, traumatický stres, zneužívání návykových látek atd. Nedostatek kontroly, který v takových případech prožíváme, může být tak zdrcující, že nakonec podnítí třeba i vznik závislosti. 

Bolestná nevyhnutelnost

V obou uvedených případech jsme tváří v tvář zmizení ochuzeni. Náš přítel, milenec, partner, manžel či manželka a někdy i jiný člen rodiny je pro nás pryč, byť se možná nachází jen na druhém konci ulice, nebo sedí přímo před námi. Pocit spojení, který je základem vztahu, nám vyklouzne z rukou, a ať se snažíme sebevíc, nemůžeme ho sami obnovit. Zůstáváme zarmouceni ztrátou, která není úplně ztrátou, jen rozervanou a zdánlivě nenapravitelnou trhlinou v duši kdysi pevného a spolehlivého vztahu.

Je to zármutek dvojnásobný. Truchlíme nejen pro osobu, ztrátu lásky a spojení, ale také pro ztrátu uvnitř nás samých – pro nevyhnutelnou bolest  srdce, před kterou nemůžeme uniknout a která je nevyhnutelná stejně jako naše vlastní smrt.

Související…

Psycholožka Radana Rovena Štěpánková: Po rozchodu na nový vztah nespěchejte
Nový Fénix

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...