fbpx

Psycholožka Radana Rovena Štěpánková: Po rozchodu na nový vztah nespěchejte 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Stává se, že skončí vztah, o kterém jsme věřili, že bude na celý život, že se na něj můžeme spolehnout. Vztah, ve kterém jsme sdíleli kus života, mnohdy propojili rodiny a přátele, vytvořili společné bydlení a často počali děti nebo společně podnikali. Co po takovém vztahu dál?

Zveřejněno: 26. 4. 2022

Opustit takový vztah je náročné po všech stránkách. Je to pro člověka změna v sociální ukotvenosti. Často přebudovává vztahy s lidmi v okolí, nově hledá životní rytmus, jak si organizovat čas. Mnohdy se rozchodem a rozvodem mění i ekonomická situace. Když se nad tím zamyslíme, je toho na jednoho člověka docela hodně. A to jsme nemluvili o tom, že rozchod je velkou zkouškou vnitřní sebelásky a schopnosti pracovat s emocemi a vnitřní bolestí srdce.

Proč nelze navázat nový vztah?

Výstižně a jednoduše můžeme odpověď vyjádřit větou: Pro nového partnera nemáme ve svém životě (srdci, čase, prostoru) místo. Představme si například muže, který je rozbolavělý, třeba i uražený a naštvaný, že žena odešla. Práci si organizuje tak, aby mohl být k dispozici dětem, energii a emoce věnuje tomu, aby upravil styk s dětmi. A na schůzce s jinou ženou mluví o tom, jak úžasně si s dětmi užili víkend a co budou dělat o víkendu příště a že pro něj děti budou vždy na prvním místě. Má takový muž skutečně prostor pro novou partnerku, nebo spíše pro kamarádku, se kterou zajde do kina, když bude mít zrovna volno? Myslím, že odpověď znáte.

A nyní si představme ženu, která žije s dětmi a psem. Postavila se na vlastní nohy, má své podnikání nebo koníčky a kamarádky. A očekává, že partner bude dostatečně mužný a přirozeně doplní její svět, že bude milovat nejen ji a děti, ale i jejího psa v posteli. Co myslíte, doplňuje tuto ženu lépe pes nebo muž?

Každý máme právo si život uspořádat tak, jak potřebujeme. Někdy je ale třeba si přiznat, že pro partnera nemáme v životě místo.

Navázání plnohodnotného partnerského vztahu brání i situace, kdy jsou muž či žena zapleteni do vztahu s původní rodinou. Když vztahy a potřeby maminky, tatínka či sourozenců mají přednost před partnerem. Ať jsou vztahy s původní rodinou milé a klidné, nebo velmi komplikované, pro emoční provázanost partnera či partnerku do takového uspořádání nevpustí. A za pozornost stojí ještě situace, kdy se člověk musí ze všech sil věnovat ekonomickému zabezpečení. Je to řešení poctivé, jen navázání a rozvíjení vztahu v takovém období nemusí být zcela snadné.

Ani na jednom příběhu není nic špatně. Každý máme právo si život uspořádat, jak potřebujeme, jen je třeba si upřímně přiznat, že pro partnera nemáme místo, že nejsme připraveni na milostné partnerské soužití, že jsme schopni nabídnout spíše kamarádství nebo velmi volný vztah, že více nabídnout nemůžeme. Pojďme podrobněji rozebrat, co navázání nového vztahu brání nejčastěji.

Citová vazba s expartnerem

Uvolnit pouto, které vzniklo společným životem, emocemi dobrými i zlými, které ve vztahu vznikly, není jednoduché. Po fyzickém rozchodu často přetrvávají emoce a touhy. Někdo doufá, že se partner vrátí, jiný zoufá, že už nikdy s nikým jiným neprožije lásku, nebo se na partnera zlobí a chce si s ním vyřídit účty. Mnozí se v myšlenkách stále vracejí k tomu, co prožili, hledají, co mohli udělat jinak nebo jak jim expartner ublížil.

Je třeba aktivovat sebelásku a tou uzdravovat bolest z vlastních zklamání, z toho, že jsme otevřeli svůj svět, své srdce a věřili, že dostaneme to, co jsme si přáli.

Zhodnotit zkušenosti a integrovat je do svého života je v pořádku. Jen je třeba sebekriticky vnímat, kdy myšlenky již nepřinášejí nic nového a kdy se z nich stává obsese. Vyrovnání se s rozchodem/rozvodem má své zákonitosti a žádnou fázi nelze uspěchat, ale není třeba ji ani protahovat. Součástí vyrovnání se s rozchodem je smutek i vztek, bolest i hojení. V závěrečné fázi bychom měli býti schopni srdcem cítit zhruba toto: Přeji Tobě i sobě svobodu na všech úrovních, vzájemně se propouštíme do Všehomíra.

Neuzdravená vnitřní bolest 

Rozvod je často spojen se skutečně mnoha změnami a přináší nové definování sebe sama. Většina lidí jej vnímá jako vlastní selhání, pro mnohé se rozpadne svět a jen obtížně si tvoří pevnou půdu pod nohama. Je k tomu třeba aktivovat sebelásku a tou uzdravovat bolest z vlastních zklamání, z toho, že jsme otevřeli svůj svět a své srdce a věřili, že dostaneme to, co jsme si přáli. Je třeba vědět, že není třeba hledat viníka rozpadu manželství, že je třeba pouze přijmout zdravý díl zodpovědnosti. Nezapomeňme si v takové chvíli dát skutečně dostatek sebelásky a sebeúcty. Důvěra v sebe, život a nové vztahy postavené na realistickém vnímání pak jistě přijdou přirozeně.

Nepřiměřená vazba na děti

Naplnit rodičovskou potřebu je přirozené a je to v pořádku. Chránit svého potomka a pečovat o jeho zdravý vývoj přiměřeně jeho věku a situaci je rovněž v pořádku. Co však v pořádku není, je následující:

  • udělat si z dítěte partnera pro život
  • vnímat dítě jako objekt, který bez vás nepřežije
  • z péče o patnáctileté dítě udělat smysl svého života
  • obětovat se pro dítě a své potřeby potlačit
  • na výchově a péči o dítě dokazovat sobě či okolí, že jste dobrý člověk.

Jsou situace, kdy je skutečně třeba přijmout a smířit se s tím, že jsme rodičem na plný úvazek a že v podstatě nemáme na partnera kapacitu. V případě, že partnerovi chceme místo udělat, je třeba důvěřovat, že patnáctiletý syn si jídlo může ohřát sám a že vy se můžete na rande zdržet. Život rodiny má uspokojovat potřeby všech jejích členů rovnoměrně, nelze tedy potlačovat potřeby vlastní ani podceňovat potřeby partnera, se kterým chceme život sdílet. 

Druhá manželství bývají šťastnější jen za předpokladu, že si dovolíme býti sami sebou a to samé přejeme partnerovi.

Pokud partner či partnerka cítí, že vaše pozornost a láska proudí nejprve k dítěti a teprve pak k nim, cítí se ošizeni a vzniká ve vztahu nerovnováha, která se obvykle přenese do vztahového neklidu a napětí. Velmi často dochází dříve nebo později k rozchodu. Řešením je svůj život s partnerem sdílet a společně řídit rodinný život. Patří k tomu i projevení vděčnosti partnerovi za to, že s vámi sdílí váš život závazků. V takovém rozpoložení je vyšší pravděpodobnost, že vztahy budou poklidné.

Nerealistická očekávání

Lidé po rozvodu ve středním věku mají mnohé závazky a povinnosti. Sice můžeme cokoli, ale vyvázání se ze svých závazků by mnohdy znamenalo destrukci na mnoha úrovních. Také je třeba vzít v úvahu omezenost času, emoční a životní energie a nečekat, že nám partner bude k dispozici neomezeně. Druhá manželství bývají šťastnější jen za předpokladu, že si dovolíme býti sami sebou a to samé přejeme partnerovi. 

Přeji všem čtenářům, aby každou životní etapu prožili s plným uvědoměním sebe sama. Pokud máte pocit, že Vám mohu pomoci se zpracováním některých emočních a vztahových záležitostí, můžete se se mnou setkat v mé poradně. Rovena. 

Pro čtenáře Flowee vybíráme zajímavé čtení z archivu časopisu Nový Fénix, zaměřeného na osobní rozvoj.

Související…

Psycholožka Radana Rovena Štěpánková: Nevěra z pohledu lásky
Nový Fénix

foto: Shutterstock , zdroj: Radana Rovena Štěpánková, Nový Fénix

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...