fbpx

Japonský návod na štěstí jménem "mono no aware". Návod, jak najít radost v každodennosti 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Japonský estetický koncept nás vyzývá k uvědomění, že každá chvíle je jedinečná a neopakovatelná, a proto bychom ji měli ocenit a prožít naplno

Zveřejněno: 12. 2. 2024

Taky občas cítíte, že život nemá smysl? Že jsou všechny dny stejně fádní a nudné? Pokud ano, nejste sami. Mnoho lidí se potýká s existenciálními otázkami a snaží se najít smysl a radost v každodennosti. Dobrou zprávou je, že existuje způsob, který nám pomůže přijmout pomíjivost života, naučit se oceňovat každý okamžik a být vděční za to, co máme.

Krása pomíjivosti

Mono no aware – to je japonský estetický koncept, který se již tradičně objevuje v japonském filmu, literatuře a umění. Jeho název je dost těžko přeložitelný, ale znamená něco jako „dojetí z věcí“ či „tklivost věcí“. Dá se říct, že je to chvilkový pocit, který má hořkosladkou příchuť. Hořkou, protože je v něm určitá nostalgie i lítost, a zároveň sladkou, protože obsahuje notnou dávkou vděčnosti.

Typickým příkladem mono no aware jsou rozkvetlé sakury (v českém prostředí by to mohly být třeba třešně). Záplava nádherných bílo-růžových květů, které však záhy opadávají. Pocit nadšení z vizuální nádhery střídá nostalgie a lítost z brzkého konce. Mono no aware nám má zkrátka připomenout, že všechno, co existuje, je dočasné. 

Dobrovolně se vzdáváme toho nejcennějšího ze zdrojů – své pozornosti – a kvůli tomu se pak připravujeme o dary, které tu už jsou.

Tento koncept vystihují i tyto příklady:

  • Když se díváme na západ slunce a obdivujeme jeho barvy, které se mění a mizí za obzorem.
  • Když se loučíme s přítelem nebo rodinou, kterého dlouho neuvidíme, a cítíme smutek i vděčnost za společně strávený čas.
  • Když si prohlížíme staré fotografie a vzpomínáme na minulost, která už se nevrátí, a na lidi, kteří už nejsou s námi.
  • Když si čteme knihu nebo sledujeme film, který nás dojímá a inspiruje, a víme, že brzy skončí a že už nikdy nezažijeme stejný pocit jako při prvním čtení nebo sledování.
  • Když si vychutnáváme nějaké jídlo nebo nápoj, které máme rádi, a cítíme jeho chuť a vůni, které nám dělají radost, a zároveň si uvědomujeme, že se brzy náš talíř vyprázdní.

Mono no aware v praxi

Mono no aware se však netýká jen výše uvedených výjimečně krásných momentů. Vyzývá nás k tomu, abychom si uvědomili, že každá chvíle je jedinečná a neopakovatelná, a proto bychom ji měli ocenit a prožít naplno. Japonci mají pro to výraz Ichigo - Ichie, což znamená „jednou za život“. Tím, že se držíme v přítomnosti, se navíc vyvarujeme úzkosti z budoucnosti, případně zbytečného rýpání se v minulosti.

Podle edukátorky Azumi Uchitani nám k takovému prožívání života pomůže zejména vědomé používání všech pěti smyslů. Všechno začíná zklidněním se. Může to být na procházce nebo doma, když jsme sami a posloucháme hudbu, nebo když jen tak sedíme a neděláme nic. Hlavou nám začínají létat myšlenky. Můžou se nám vybavovat momenty z minulosti doprovázené pocity nostalgie, lítosti, které je však třeba přijmout a zapamatovat si je. Následně se s tímto pocitem můžeme záměrně spojit kdykoliv potom.

I když je to pocit spojený s lítostí, je v něm jistá krása, vděčnost a pokora. Následně se ho můžeme snažit popsat slovy, nebo vyjádřit barvou či pohybem. Může se tak stát součástí nějakého kreativního procesu, stejně tak jako ho používali a dodnes v mnoha filmech používají japonští umělci, například věhlasný režisér Jasudžiro Ozu.

Síla východních konceptů

Obecně jsou japonské koncepty čím dál populárnější, protože představují úplně jiný způsob vnímání a prožívání světa, který je pro nás inspirativní a osvěžující. Často odrážejí hlubokou spojitost s přírodou, duchovností, tradicí a uměním, které jsou v kontrastu s materialismem, racionalismem  a modernitou, které dominují naší západní kultuře.

Typickým příkladem mono no aware jsou rozkvetlé sakury (v českém prostředí by to mohly být třeba třešně). Záplava nádherných bílo-růžových květů, které však záhy opadávají. Pocit nadšení z vizuální nádhery střídá nostalgie a lítost z brzkého konce.

A pravda je taková, že naše společnost se dostala do bodu, kdy je nezbytné a přirozené hledat alternativu k tomu, jak žijeme. Od rána do večera jsme konfrontování s tím, jak bychom měli vypadat, co bychom měli mít, kam bychom měli jezdit na dovolenou, kolik bychom měli vydělávat apod. Místo toho, abychom si užívali neopakovatelnou přítomnost, tak momenty zvěčňujeme, postujeme a čekáme na reakce mnohdy úplně cizích lidí. Jak píše autorka Beth Kemptonová ve své knize o japonské moudrosti: „Dobrovolně se vzdáváme toho nejcennějšího z našich zdrojů, své pozornosti, a kvůli tomu se pak připravujeme o dary, které tu už jsou.“

Další rozšířené východní principy jsou například:

  • Wabi-sabi: Krása nedokonalosti, nestálosti a jednoduchosti. Tento koncept je spojen s čajovým obřadem, zenovým buddhismem a minimalismem. Wabi-sabi oceňuje praskliny, jizvy a stopy času, které dodávají věcem oduševnělost.
  • Shibui: Subtilní, nenápadná a elegantní krása. Tento koncept je spojen s ikebanou, kaligrafií a keramikou. Shibui upřednostňuje jednoduché, přirozené a harmonické formy.
  • Yugen: Tajemná, hluboká a nevyslovitelná krása. Tento koncept je spojen s divadlem, haiku a inkoustovou malbou. Yugen vyjadřuje pocit nesmírného a neuchopitelného, který vyvolává zájem a úžas.
  • Ikigai: Smysl a radost ze života. Tento koncept je spojen s osobním rozvojem, zdravím a štěstím. Ikigai je nalezení rovnováhy mezi tím, co milujeme, co umíme, co potřebuje svět a za co můžeme být placeni.

Mezi japonskými koncepty jsou jemné nuance, avšak cíl je stejný. Přijmout sama sebe a svůj život takový, jaký je. Zbytečně si ho nekomplikovat a žít jednoduše, s vděčností a v souladu s přírodou.

Související…

Chcete žít do sta let? Najděte svůj „ikigai“ a pijte kávu
Dominika Glaserová

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...