Láska drásá mozek chemikáliemi. Vědci potvrdili, že zamilovaní lidé blbnou

Co je to vlastně láska? Jak vzniká a co během ní člověk cítí? Na tyhle a mnohé další otázky se snažilo odpovědět už v historii mnoho intelektuálů – od Platóna až po Freuda. I současní vědci se o to pokoušejí. Například ti z University of Canberra a University of South Australia se ve svém výzkumu zaměřili na to, proč při romantické lásce stavíme svého milovaného slepě na piedestal.

Nový střed vesmíru

V této studii sledovali vědci 1556 zamilovaných dospělých lidí, konkrétně souvislost mezi behaviorálním aktivačním systémem jejich mozku (BAS) a romantickou láskou. Co je to BAS? Jde o biologický mechanismus, který se mění pod vlivem chemických procesů v mozku. Je to vlastně část mozku, která nás motivuje vyhledávat činnosti, jež nám přinášejí radost nebo odměnu. Když BAS funguje, máme tendenci se snažit o věci, které jsou příjemné, jako je dobré jídlo, zábava nebo společenské aktivity. BAS nás tedy vlastně podněcuje k akci s vidinou odměny.

Taková falešně pozitivní zaujatost může vést k opakovaným pokusům jednotlivce dvořit se milované osobě, přestože existují zjevné náznaky, že takové snahy budou bezvýsledné.

Nyní vědci aplikovali tyto poznatky na skupinu zamilovaných a ukázalo se, že těmto lidem se díky změnám hormonů zcela mění vnímání světa. Z milované osoby se stává jakýsi středobod vesmíru a zcela se omezí mozkový sociální rozptyl. Mozek prostě přestane vyhodnocovat mnohé další signály z okolí a jediný bod, na který upírá svou pozornost, je milovaná osoba. Díky lásce se tak dle vědců stává člověk (samozřejmě ne všichni, ale statisticky významné množství) zcela oblouzený. Dělá to, co by nikdy jindy nedělal.

Růžová slepota

Všimli jste si například, že zamilovaní lidé často změní své návyky, že se chovají jinak a dělají něco, co předtím ani potom nedělali? Že změní své denní priority tak rázně a tak náhle, že je to až zarážející? Vše je vedené tím, aby se zalíbili svému vytouženému protějšku. A aby mu byli blíž.

Jedním z typických příkladů „zblbnutí z lásky“ je, zejména u mužů, až obsedantní pronásledování milované ženy. Muži mají tendenci nesprávně interpretovat zdvořilost nebo přátelskost jako sexuální zájem. „Taková falešně pozitivní zaujatost může vést k opakovaným pokusům jednotlivce dvořit se milované osobě, přestože existují zjevné náznaky, že takové snahy budou bezvýsledné,“ tvrdí studie. Přeloženo pro českého čtenáře – muži prostě nevidí, že žena nemá zájem, a i obyčejné sociální interakce si mohou vykládat jako náznaky přízně. Zjevné odmítnutí prostě nevidí.

Přestože tento výzkum byl původně určen pouze k získání vědeckých základů, na kterých se může stavět další vědecká práce, i přesto jsou jeho závěry velmi zajímavé. Můžeme vidět, že láska je skutečně slepá, a lidé zamilovaní chtějí být své milované osobě co nejblíže. Dělají věci, nad kterými by jindy dost možná kroutili hlavou. Takže až příště potkáte někoho zamilovaného, už alespoň budete vědět, proč se najednou chová tak divně.