Naslouchat a nesahat. Policista popsal, jak mluvit s někým, kdo se chce zabít

Jak to tak vypadá, většina lidí nemá ani tušení, jak by se měla zachovat v případě, kdy vidí, že se někdo chystá ukončit svůj život, nebo se o tom minimálně zmíní. Lidé, kteří o tomto tématu debatují na Quoře, mají názory více než různorodé. „Ve většině případů je nejrozumnější říct něco jako: Mnoho lidí, kteří vyskočili z podobných míst, dopadli jako invalidé a v ještě horší situaci než předtím. To bych neriskoval. Jsem tady, kdybyste si chtěl promluvit, nebo kdybyste chtěl obejmout,“ navrhuje jedna diskutující.

„Nejsem si jistá, jestli bych v okamžiku paniky něco řekla. Maximálně něco jako: Počkej! Stůj! Ne! Nebo něco takového. Myslím, že bych se prostě naslepo rozběhla k dotyčnému a odtáhla ho zpátky. Nevíte, v jakém duševním stavu se ten člověk nachází. Snaha uklidnit ho může mít opačný účinek,“ říká jiná debatující. Další komentující má jasno, co by řekl: „Nic, (sebevrah) udělal informované rozhodnutí.“

Jak se na to ale dívají odborníci? Kevin Briggs pracoval v letech 1990 až 2013 u kalifornské policie a většinu času strávil na úseku, který zahrnoval i Golden Gate Bridge, ze kterého lidé skákali a skáčou velice často. Pro magazín Vice tak popsal pár svých postřehů.

Vysvětluje, že jsou policisté většinou učeni ujmout se vedení. Vstoupíte do situace, vyřešíte ji a jdete dál. Ale u případů duševních chorob nebo vyjednávání musíte naopak zůstat úplně v klidu. Musíte si dát načas a navázat s danou osobou vztah.

Naslouchat a nesahat

„Začal jsem se vždy k danému člověku přibližovat, zároveň jsem si udržoval odstup a žádal ho o svolení k přiblížení. Můžu si s vámi trochu popovídat? To, že je jako policista žádám o svolení, je vždycky překvapilo a nasměrovalo nás to na dobrou cestu. Většina interakcí, které lidé s policií mají, spočívá v tom, že jim dáváme rozkazy. Jakmile jsem dostal povolení ke konverzaci, snažil jsem jít níž, než byli oni. Pokud se na mě mohli dívat shora, bylo to plus. Pak jsem si klekl a přiměl je, aby se na mě dívali přes zábradlí,“ popsal policista.

Když se někoho snažíte chytit, jeho prvním instinktem je odskočit. Nechci je takhle ztratit. Ale hlavním důvodem, proč se je nepokoušíte stáhnout zpátky, je to, že je to tak posiluje, aby se vrátili zpátky sami. K tomu je ale potřeba mnoho odvahy.

Musíte aktivně naslouchat, mít otevřenou řeč těla, například nekřížit ruce a udržovat oční kontakt. Nikdy nedávejte otázky začínající slovem „proč“, protože by v nich odpovědi mohly vyvolat pocit viny. Je velmi důležité nesoudit, nechat je vyprávět jejich příběh tak dlouho, dokud chtějí mluvit. Mluvte, abyste jim dali najevo, že jim věnujete pozornost, ale nepřerušujte je. „Je to spousta práce a na konci můžete být velmi unavení,“ popsal.

„Obvykle jsme nesahali přes bariéru, abychom chytili potenciálního skokana. S některými lidmi jsem musel zápasit, když se snažili přes zábradlí dostat. Ale když už jsou za ním, tak to neuděláte. Když se někoho snažíte chytit, jeho prvním instinktem je odskočit. Nechci je takhle ztratit. Ale hlavním důvodem, proč se je nepokoušíte stáhnout zpátky, je to, že je to tak posiluje, aby se vrátili zpátky sami. K tomu je ale potřeba mnoho odvahy,“ dodal.

Nebát se zavolat pomoc

Co dělat, když se vám s myšlenkami na sebevraždu dobrovolně svěří kamarád? Nejlepší způsob, jak reagovat na někoho, kdo říká, že se chce zabít, je podle NSW Health hlavně zachovat klid, nepanikařit a naslouchat. Pokud se vám někdo rozhodl o svém problému říct, možná vás nechá, abyste mu pomohli získat podporu a pomoc.

Udělat můžete následující:

vyslechnout a povzbudit je, aby o své situaci mluvili
projevit soucit s jejich situací a brát je vážně
nenechávat je o samotě
probrat s nimi možnosti, jak jim můžete zajistit pomoc, a pokud budou souhlasit, následovat je a pomoc zajistit (např. kontaktovat jejich lékaře, zavolat na linku první psychické pomoci (116 123), nebo na nějakou z jiných krizových linek). Informace lze nalézt také na webu Národního ústavu duševního zdraví Sebevrazdy.cz
pokud osoba nechce, abyste vyhledali pomoc, můžete říct, že to musíte udělat, protože když se obáváte o její bezpečí, máte k tomu zákonnou povinnost.