Uvízli jste v zajetí negativních emocí? Udělejte z věznitelů užitečné posly

Někdy si naše tělo dělá, co chce – přizpůsobuje se hormonům, časovým pásmům nebo podnebí. Tyto změny se projevují nejen fyziologicky, ale také mají dopad na naše myšlení. Pokud máte například menstruaci a pustíte si smutný film, může se vám najednou začít honit hlavou, jestli neumřete sami, a najednou se cítíte osamělí. Ne vždy jsou ale tyto myšlenky a pocity odrazem reality. Proto je důležité umět oddělit fakta od projekcí, domněnek a interpretací. Pomůže vám to nejen ve vztazích s druhými, ale i se sebou samým. Jak na to, radí ve svém článku pro Mind Body Green psychoterapeutka Sara Kuburicová.

Prvním krokem k pochopení našich emocí je jejich pozorování. Místo abychom své pocity hodnotili, tedy označovali jako „pozitivní“ nebo „negativní“, doporučuje Kuburicová začít je vnímat jako jakési posly našeho vnitřního světa. „Vnímejme je jako naši prožitou zkušenost a podstatu, která vyplývá ze setkávání se světem kolem nás,“ říká. Kuburicová také radí nahradit otázku: Měl bych se tak cítit? otázkami: Co mi brání emoce přijmout? Co se mi tato emoce snaží říct o mně samém? Co se mi tento pocit snaží říct o způsobu, jakým jednám s ostatními? Jak jsem se v důsledku tohoto pocitu změnil? K jaké mé hodnotě tato emoce promlouvá? Cítím více než jednu emoci?

„Emoce nám poskytují vhled do našich prožitků a do našeho já. Tím, že je prožíváme v celé jejich šíři, se nestáváme jejich vězni, ale jsme jimi informováni,“ vysvětluje Kuburicová. Na druhou stranu je podle ní důležité si uvědomit, že nemusíme neustále sedět a zkoumat a prožívat každou věc. „Nejde o to, aby nás emoce pohltily. Jde o to, abychom si je uvědomovali a abychom se jejich prostřednictvím spojili se svým já,“ dodává psychoterapeutka.

Když jsme zahlcení...

Pozorování vlastních emocí může být samozřejmě někdy zdrcující. Kuburicová proto své klienty učí jeden trik: Když cítíte obzvláště silnou emoci, pokuste se identifikovat jednu nebo dvě další, které jsou přítomny – čím více, tím lépe. Ačkoliv to může znít nelogicky, snažit se cítit více, když jste zahlceni. Ve skutečnosti vám může odhalení ostatních emocí pomoci oslabit tu, která vás pohlcuje. Získáte také realističtější představu o tom, co cítíte. Můžete vnímat frustraci, smutek, ale také třeba hlad. Je pravděpodobnější, že se nám podaří vyřešit své potřeby, pokud dokážeme konkrétně určit, jaké to jsou.

Nejde o to, aby nás emoce pohltily. Jde o to, abychom si je uvědomovali a abychom se jejich prostřednictvím spojili se svým já.

Často také zjistíme, že prožíváme protichůdné emoce. Častou kombinací je podle Kuburicové například smutek a úleva. „Přesto úlevu často ignorujeme, protože nevíme, jak tyto dva pocity dohromady pochopit. A tak se věnujeme jen smutku,“ vysvětluje psychoterapeutka. Pokud například cítíme zároveň štěstí a strach, máme podle ní tendenci zaměřit se na tu emoci, která nám působí větší potíže a představuje větší hrozbu. „Jsme však složité lidské bytosti, které v sobě mohou chovat obrovské množství protichůdných pocitů – každý z nich nám sděluje něco jiného a představuje jedinečnou hodnotu. Dokud se nenaučíme nést to všechno, uvidíme jen jednu svou stránku,“ říká Kuburicová.

Pocit, nebo fakt?

Pamatujte si, že to, jak se cítíte, představuje subjektivní realitu a ne vždy fakta, zdůrazňuje psychoterapeutka. Například to, že se cítíte odmítnuti, neznamená, že vás někdo odmítá. Pocity představují vaši realitu, vaše spouštěče, vaše zranění, hladinu hormonů nebo únavy. „To neznamená, že bychom měli pocity zavrhovat. Znamená to pouze, že jsou omezené v tom, aby vždy představovaly ucelený a přesný obraz. Přesněji řečeno, pocity reprezentují to, jak tento obraz prožíváme,“ upřesňuje Kuburicová.