Několika hospodských, kteří prodávají hlavně speciály malých pivovarů, jsme se na vrcholku první jarní koronavirové vlny zeptali, jak se jim daří uzavření hospod či jen minimální prodeje přes okénka zvládat. Báli se toho, že bude karanténa trvat dlouho. To se nestalo. A možná to byla chyba. Přes léto jsme se totiž promořovali všichni tak důkladně, že máme počty nakažených na několikanásobku jarních údajů. A hospody se tak musely vrátit k úspornému režimu "prodáme aspoň něco přes okýnko a modlíme se, aby to co nejdříve skončilo."
S nařízenými opatřeními hospodští většinou souhlasí, obávají se ale toho, že karanténa bude tentokrát trvat opravdu dlouho. A těší se na to, až rozdají zase pivní tácky před své zákazníky. Nejlépe už v situaci, kdy zákazníci nebudou mít roušky, se kterými se pivo nepije zrovna nejlíp.
1) Máme tu zase zavřené hospody. Co je dnes jinak?
2) Zatím platí nouzový stav do začátku listopadu. Kdy se podle vás můžeme těšit na otevření hospod?
3) Stát sliboval, že podnikatelům pomůže. Pomohl při první vlně, pomáhá teď?
4) Co říkáte aktuálně platným opatřením, která se týkají restaurací?
5) Spousta hospod už jede jen díky tomu, že jsou jejich majitelé nadšenci. Žádné nadšení ale nemůže vydržet libovolně dlouhé restrikce. Co by pro vás bylo tím bodem zlomu?
6) Podle některých komentářů je údajně v Česku hospod a restaurací zbytečně moc. Nemůže naopak tento stav pročistit trh od těch, kteří si do gastra přišli jen rychle vydělat?
7) Následující otázku neberte ekonomicky, ale osobně a lidsky: Chybí vám hosté? Na co se mají u vás těšit, až se zase otevře?
Dušan Makovec Makovský, hospoda Dno pytle
1) Jinak je teď na podzim samozřejmě to, že nemůžeme prodávat pivo do kelímků, že si ho lidi nemůžou vypít aspoň před hospodou. Pít pivo venku na tajňačku z termosky nebo z kelímku od mekáče brčkem není to pravý javorový. Jináč samozřejmě je odlišná ekonomická situace ruku v ruce s mizernou náladou lidí. Jiný je vztah policie k "hříšníkům", je daleko větší bordel v tom, co se vlastně může a co se nemůže.
2) Rád bych věřil na otevření na onom začátku listopadu, realista ve mně ale počítá s půlkou prosince a mé pesimistické já se bojí března. Ale ať to bude, jaký chce datum, rozhodně nepůjde o plnohodnotné otevření hospod, ale zas nějakého kočkopsa.
3) Otázka, jestli nám stát pomohl, je otázka do pranice. Třeba nabídka půlky nájmu mi přijde jako docela zásadní pomoc, na druhou stranu podmínit to ověřeným čestným prohlášením pronajímatelů bude asi problém. Bojím se, že hospody sídlící v domech vlastněných někým ze zahraničí nebo někým, kdo se zdržuje jinde, budou mít docela trabl. Jakoby nestačila třeba kopie nájemní smlouvy nebo prostě něco jednoduššího. Na druhou stranu avizovaná pětistovka denně je zkrátka výsměch.
4) Jako ano, covid je problém, opatření jsou vcelku zásadní věc, ale to provedení, kterého jsme svědky, je neuvěřitelný bastl. Nebudu posté omílat hemzy pana Babiše o "nepanikaření a připravenosti na druhou vlnu", ale vypíchnul bych opět aplikovanou salámovou metodu, která je na rozdíl od jara ještě idiotštější. Okrajování probíhá po menších částech, častěji a nedá hospodským (ale obecně všem, kterých se ta opatření týkají) šanci se na cokoliv připravit nebo se nějak přizpůsobit.
My, co jsme namočení v minipivovarské produkci, to máme o něco lepší, protože máme šanci nabízet zajímavá piva alespoň na doma.
V ideálním světě, v ideálním prostředí, kdy vrchnost nerozjebe veškeré zásoby a má dostatek prostředků, by možná stačilo hned na začátku na dva tři týdny udělat totální lockdown, všem postiženým proplatit fixní náklady (na jídlo a základní životní potřeby na takovou nezbytně nutnou dobu má snad rezervy každý) tak, aby po skončení bylo možno bez problémů a dluhů opět postupně, vlastně opačnou salámovou metodou znovu otevřít. Současnej postup akorát logicky znechucuje kdekoho a přispívá k pomalé (nebo často i rychlé) cestě ke krachu živnosti.
5) Já osobně jsem si jako bod zlomu dal Vánoce. Pokud do té doby udržím hospodu alespoň na nule pomocí okýnka s petkama a rozvozama piva po Praze a okolí, budu pokračovat dál limitovaný jen vlastními fyzickými a psychickými silami. Už z jara vím, že po třech měsících prakticky každodenního rozvážení jsem si sahal na dno. Pokud do Vánoc bude hospoda setrvale v mínusu, budu zvažovat konec dřív, než mi dluhy přerostou přes hlavu.
6) Tohle nejde moc zobecnit. Jako ano, třeba v centru turisticky lákavých měst je restaurací přespříliš a za léta, co se v tomhle oboru pohybuju, vím, že v mnoha případech jde jen o snahu o rychlý prachy, tahání turistů a nekonečnou čáru koksu pod nosem. Na druhou stranu dál od centra už se asi nikde nedá říct, že by bylo "přehospodováno". Každá i obyčejná gambáčová pivnice má právo na svý místo na slunci a vím, že dál od centra už prakticky vždycky jde o srdcaře.
Když to přeženu, tak se mi už stejská i po poblitejch hajzlech.
A ať to beru, z jaký strany chci, pořád mi vychází, že nejohroženější jsou právě putyky, který mají sice svý kouzlo, ale krom nenáročnýho gambáče nemaj co nabídnout. My, co jsme namočení v minipivovarské produkci, to máme o něco lepší, protože máme šanci nabízet zajímavá piva alespoň na doma, i když to posezení v hospodě samozřejmě nenahradí. I přesto ale nejsme nesmrtelní. O restaurace v centru, o podniky ve větších řetězcích, jako je třeba Ambiente, strach nemám. Ti jsou s rezervama přeci jen jinde než právě ti zmínění srdcaři.
7) Jasně že mi chyběj hosti, chybí mi každonedělní sezení se štamgastama, probírání zásadních věcí na úrovni nesmrtelnosti chrousta, chybí mi držkování nad tím, když si v hospodě motaj brko, chyběj mi ty stále stejný ksichty, se kterejma se furt hádám, a přitom je mám hrozně rád, chybí mi hluk v hospodě, chybí mi pokec o pivu s lidma, kteří se ke mně zatoulají poprvé, chybí mi hádky s lidma, který urazí portrét Václava Havla a izraelská vlajka u výčepu. Když to přeženu, tak se mi už stejská i po poblitejch hajzlech. Prostě mi chybí živá hospoda. Kdo to nezažil, tak nepochopí, jak depresivní je sedět v půl devátý ve zhasnutý a tichý hospodě.
Ladislav Vrtiš, pivovar Raven
1) Hosté již nemohou popíjet ani s rozestupy na čerstvém vzduchu. To je v kombinaci s deštivým počasím na tržbách výrazně znát. Řada hospodských již vyčerpala finanční i psychické rezervy a chystá se to zabalit. Druhá parta znovu utáhla opasky a bojuje. My bojujeme s nimi.
2) Doufáme, že v polovině prosince se otevře do osmi večer, ale rozhodně na to nespoléháme. Prosincové večírky jsou pro hospodské jediná možnost, jak přežít často ztrátový leden, a je téměř jisté, že večírky nebudou.
3) Pomoc státu směrem ke gastru je zanedbatelná. Po první vlně jsme vyplňovali dokumenty potřebné k částečné kompenzaci nájmu a bylo to víc práce než užitku. Kdo gastru skutečně pomáhá, jsou štamgasti, před kterými tímto smekáme.
4) Jsme "best in covid" a opatření jsou nutná. Bohužel.
5) Hospodské obdivujeme, podporujeme a moc jim držíme pěsti. Co se pivovaru Raven týče, vybudovali jsme ho z ničeho díky obrovskému nasazení naší pivovarské party. Dokud budeme mít nějaký majetek, tak nikdo nepůjde na pracák. Pokud nějaký pivovar chcete podpořit, kupte si třeba pár lahví na jejich e-shopu, ale na rovinu říkám, že podporu potřebují zejména hospody.
6) Češi jsou hospodský národ, a hospod se tu tak za normálních okolností uživí opravdu hodně. Nyní trpí zejména nové podniky, podniky bez štamgastů, ve sklepních prostorách, v centru Prahy a zejména ty, kam se normálně chodilo až pozdě večer. Představte si, že ráno jdete s kolegou na směnu a večer koukáte na tržbu 1 000 korun, z níž musíte poplatit náklady. To je dnes případ řady slavných a zavedených podniků.
7) Chybí nám hosté, chybí nám dobře naladění hospodští a pivovarští. Ze všeho nejvíc nám ale chybí vysvětlení, proč jsme podruhé tam, kde jsme.
Jakub Rendl, pivovar a hospoda Crazy Clown
1) Nejenom, že jsou nasraní hosté, teď jsou nasraní úplně všichni. A co je dneska jinak? No, například skoro nikdo nemáme ten polštář, co jsme měli před první vlnou. Druhá vlna nás mele opravdu hodně a Prahu dvojnásob, protože tady se nechodilo moc do hospod ani mezi první a druhou vlnou. Čímž samozřejmě nechci říct, že se jinde mají nějak líp. Jo, ale jedna pozitivní zpráva pro nás tu je. Ještě na nás nikdo neposlal policii nebo hygienu. A že u první vlny to nebylo výjimečné.
Na jaře a v létě jsem věřil tomu, že žádnej lockdown už nebude a žádný zavírání taky ne. Tak jsem naplánoval akci, a jak začala, tak se zavřely hospody.
2) Já tipuji, že první prstíky nebudeme moci do hospod strčit dřív než v lednu. Ohřejem se a hned zase půjdem. Pokud teda někdo zase nevyslyší hlas lidu a nezastaví to na Vánoce. Ale normálně otevřenou hospodu, tak jak to známe, si myslím, že potkáme až na jaře.
3) Hlavně se bojím toho, že už nebude z čeho pomáhat. Nejsem za ty pomoci moc rád, protože vidím, že to budeme muset ještě hodně dlouho splácet. Ale někteří to bez pomoci bohužel nezvládnou. A někteří ani s pomocí. Co je však na té pomoci špatně, je to, že to trvá. Všechno strašně moc trvá. Je to, jako když se já snažím vysoukat z postele.
4) To bylo furt – nebude salámová metoda... Bude to na 14 dní... Ale no tak... Kdo tomu věřil? Já už nevěřím ničemu, co naše vláda řekne. Na jaře a v létě jsem věřil tomu, že žádnej lockdown už nebude a žádný zavírání taky ne. Tak jsem naplánoval akci, a jak začala, tak se zavřely hospody, a tak máme ve skladu nejvíc piva, co jsme kdy měli. Dík! Ale to jsem si tu jen tak postěžoval. Já jinak proti těm opatřením nic nemám. Teda jo. Mám! Že to nezavřeli rovnou všechno najednou. Pořádnej lockdown, dokud se ten počet nezačne snižovat. Takhle nám akorát prodlužovali agónii a stejně to tak dopadne. Mohlo to bejt jak se sundáváním náplasti. Máte to radši rychle, anebo pomalu?
5) Myslím, že nadšení už není to, co hospodské drží, aby tu hospodu nezavřeli. Vždyť teď už nemohou být z ničeho nadšení. Ani já nejsem. Nikdy nekončící stres dělá svoje. A ten bod zlomu může být cokoliv. To bude záležet na aktuální míře nasranosti.
6) Tak samozřejmě, že bych byl rád, kdyby zkrachovali ti, kteří našemu oboru dělají ostudu. Všechny ty hospody, kde neobslouží zákazníka, protože mluví česky (a teď by jim byl čecháček dobrej, že?), všechny ty restaurace, kde vám donesou oschlej tatarák, teplý pivo a studenou Němku a ještě vám vynadaj, že si na to stěžujete, všechny ty restaurace, kde majitel jezdí v nějaký superkáře, aby mohl lovit bitches, ale zaměstnanci čekaj dva měsíce na plat. Bohužel, tohle nebudou ti, co zkrachují. Nebo spíš nebudou jediní. Budou mezi nimi i lidi, kteří dělaj první poslední pro zákazníky. I ti, co podporu, kterou dostali, posunou rovnou dál svým zaměstnancům, aby si měli za co koupit koblihu. Skončí i ti, kteří dělaj poctivé skvělé jídlo na té nejvyšší úrovni. A to je ten problém. Krize si nevybírá, sejme všechny bez rozdílu.
7) Hosté chybí. Ta prázdná hospoda je strašně smutná podívaná. Byl bych rád, kdyby se mohli těšit na něco víc než obvykle, ale bohužel. Sice jsme během první vlny byli schopni lehce upravit interiér, vymalovat a tak, ale nic dalšího teď už nepůjde. Takže se můžou těšit na to, že si u nás daj skvělýho Crazy Clowna a burger, o kterém se jim bude zdát. A co víc potřebuješ?
Jiří Stehlíček, hospoda První Pivní Tramway
1) Okénko skoro nefunguje, protože lidi si nemohou dát pivko do kelímku a pokecat s kámošema. Navíc je oproti jaru už zima a lidi jsou taky fakt zpruzelí...
2) Netuším. Jsou to šmejdi a dělají si, co chtějí. Údajně bylo dohodnuto, že hospody zavřou "jen" na 14 dní, tedy do 28. října. A jen co vyjednávači odešli, tak se na vládě rozhodli, že to nechají až do "konce" nouzového stavu, tedy do 2. listopadu. Já jen doufám, že potom už nic nepřijde...
3) Bez komentáře...
4) Je to nesmysl. V sámoškách či v hobby marketech jsou tisíce lidí a to je všechno v poho?
5) Bod zlomu? Nechat to zavřené do konce roku. To pak přežije jen tak 10 procent hospod, co jsou ve vlastním a nikoho nezaměstnávají...
6) Tyhle komentáře miluju. Pán, co sedí doma u compu a nemá co do rubriky napsat, si tohle vymyslí a otravuje tím v mediích... Není lepší to nechat na trhu? Budu-li špatnej, drahej, protivnej nebo nás bude v okolí moc a ostatní budou lepší, tak lidi budou chodit sami jinam, na to nepotřebují žádné pročišťování... A ty kydy, co plive to zombie z Hradu, tak to nechci ani komentovat. Z toho se jen zvedá žaludek.
7) Chybí! A jak moc, to ani nejde popsat. Chybí mi ty hospodský kecy na baru, ty stokrát přemletý historky, kdy se vždycky najde někdo, kdo to ještě neslyšel, a člověk až ku konci příběhu zjistí, že u toho vlastně byl, akorát to lety bylo tak vyšperkovaný, že to ani nepoznal... Na to má místní štamgast Hadži kráskou hlášku: "Nekaž mi skvělou historku pravdivými detaily !!!"
Jiří Chroustovský, pivovar Chroust
1) Hlavním rozdílem podle mě je to, že pominulo hezké počasí. V deseti stupních není moc lidí, kteří by si vychutnali pivo venku. Hospody tedy spoléhají na prodej lahví na doma, případně na rozvoz lahví. Lidé jsou také tak nějak trochu více frustrovaní, často trochu utahují svůj rozpočet. Co jsem se bavil s hospodskými, tak zákazníků oproti jaru poměrně ubylo.
2) Já osobně jsem pesimista a myslím si, že s koncem aktuálního nouzového stavu otevření hospod nenastane. O tom, kdy by nastat mohlo, si netroufám spekulovat.
3) Pokud jsou mé informace správné, tak hospody by vedle "pětadvacítky", která tu byla i na jaře, měly dostat i 50% úhradu nájemného bez spoluúčasti pronajímatele a úhradu mezd zaměstnanců i s odvody ve výši 100 %. Opatření se mi tedy zdají být o trochu štědřejší než předtím.
4) Každopádně jsou ta opatření stejně jako na jaře velmi drsná. Naprosto chápu, že udržet covid-19 na uzdě má obrovskou společenskou důležitost. Všichni máme babičky, dědečky nebo někoho jiného blízkého v rizikové skupině. Jen si říkám, jestli by to nešlo udělat i nějak jinak – například omezit počet lidí na podlahovou plochu restaurace, zvětšit mezery mezi stoly a zavést povinná plexiskla. Nezbývá než doufat, že díky drsným opatřením se situace alespoň rychle zlepší a o to dříve budou restaurace a hospody moci naplno otevřít.
5) Jsem pivovarník a ne hospodský. Máme o trochu lepší pozici než hospody, protože můžeme prodávat lahvové pivo, ale také to není úplně růžové. Pro mě osobně by byl bod zlomu moment, kdy bych pivovarem nezvládl zajistit rodinu. Případně by dlouhodobé ekonomické vyhlídky podniku vypadaly špatně. Pak by podle mě bylo lepší uhradit všechny finanční i nefinanční závazky a zkusit to trochu jinak nebo něco jiného.
6) Komentáře ohledně toho, že restaurací je příliš mnoho, jsou poměrně hloupé. Pokud by restaurací bylo příliš mnoho, tak by ekonomicky nefungovaly a postupně by se číslo samo zredukovalo. Restaurací a hospod tedy před covidem bylo přesně tolik, kolik jich v ekonomice mělo být, s ohledem na všechny faktory aktuální poptávky. Covid některé části poptávky jistě zredukuje.
Klasická česká hospoda ve většině případů není nijak extra výdělečný podnik a hospodští ji dělají kvůli lásce k řemeslu a ne kvůli lásce k penězům.
Je tedy nevyhnutelné, že některé podniky dost pravděpodobně skončí nebo se minimálně spokojí s menšími zisky. Jinak si nemyslím, že v odvětví řemeslného piva jsou lidé, kteří by si tam přišli rychle vydělat. Klasická česká hospoda ve většině případů není nijak extra výdělečný podnik a hospodští ji dělají kvůli lásce k řemeslu a ne kvůli lásce k penězům.
7) Mně osobně chybí chození s přáteli do hospody. Možnost uklidit se na pár hodin k pivu je vždy vítaný únik od povinností našich životů. Těším se, až tato zvláštní doba pomine a život bude jako dřív.
Tomáš Křemen, hospoda Once Upon A Beer
1) Jinak je téměř vše, jediné, co zůstalo z jara, je neschopnost establishmentu. Kombinace podzimního počasí a zákazu pití alkoholu na veřejnosti je dalším hřebíčkem do naší rakve.
2) Jako optimistickou variantu vidíme začátek příštího roku. Jestli teda bude ještě co otvírat.
3) Situace je těžká pro mnoho odvětví, proto nechceme hodnotit. Každý může posoudit sám. Při první vlně jsme měli měsíční náklady cca 120 tisíc, stát ve vybraném období poslal 25 000 pro OSVČ a ošetřovné cca 15 000. Pražský magistrát sice po svém, ale přesto umožnil "bezplatný" provoz zahrádek (připojené byrokracie zůstalo pořád na celé dny vyřizování). Přes prázdniny, kdy byl provoz značně omezen, se establishment tvářil, že je vše v normálu. Teď při druhé vlně máme měsíční náklady 200 tisíc a teprve zjišťujeme, jaké kompenzace jsou pro nás dostupné.
4) Opatření jsou potřebná, bylo by ovšem mnohem snesitelnější, kdyby se přijímala ta, která dávají smysl a nevypadají jako pomsta člověka, co v hospodě dostal přes hubu. Příjemnější by byla i jejich předvídatelnost nebo aspoň předvídatelnost doby, kdy se budou vyhlašovat.
5) Od začátku hospodu provozujeme neziskově, od covidu ji musíme dotovat. Bodem zlomu by bylo vypovězení nájemní smlouvy pro neplacení. Jinými slovy jsme připraveni vydržet do úplného konce.
6) Gastro podniků alespoň v Praze skutečně příliš je. Ovšem trh se může pročistit pouze v případě, že nějaký existuje. Když zavřete hospody a majitele necháte dál platit nájem, mzdy, odvody a tak dále, podporujete tím velké proti malým, nepoctivé proti poctivým. Pokud by lidé prostřednictvím trhu opravdu chtěli jen "ty velké", táhly by se fronty na pivo ze Smíchova po celé Praze.
7) Chybí, samozřejmě! Tak určitě bude oslava, ale pak se chceme vrátit k předkovidovému fungování. Doufáme totiž, že hostům a hostkám chybí právě to, co jim nyní establishment odpírá, a co je u nás bavilo předtím.
Pavel Domničev, hospoda Galerie Piva
1) Chybí mi především konzumace u okýnek. Je mi jasné, že jsme se dostali do takového stádia šíření koronaviru, že jsou potřeba přísná opatření, ale z nás hospod to opravdu udělalo sámošky s okýnkem. Je to smutné. Zároveň mám pocit, že nyní už jsou lidé disciplinovanější a bojí se, protože s nárůstem počtu nemocných jsme úplně jinde než na jaře.
2) To těžko říct, můj osobní odhad je někdy po Novém roce. Předpokládám, že nouzový stav se ještě prodlouží, raději zůstávám pesimistou a budu příjemně překvapen. V žádném případě bych ale nechtěl, aby bylo otevřeno předčasně a čekal nás lockdown nebo "oplošťování křivky" číslo tři. Přál bych si, ať už je to jednou pro vždy vyřešeno, a to klidně pozvolně, nejdříve povolená konzumace alkoholu u okýnek a pak plné otevření hospod.
3) Já osobně žádnou zásadní pomoc nepociťuji, zaměstnance nemám a polovina nájmu mě nevytrhne. A co mi přijde až směšné, je zrušení EET. Pokladny máme v hospodách zařízeny už dávno a jinou úlevu v mezích zákona v tom nevidím. To je, jako by nás stát naváděl, že nemáme poctivně tržby evidovat, abychom z nich neodváděli daně a ušetřili. V tom má spočívat tato "úleva"?
4) Je to přísné a pro mnohé likvidační. Určitě mi v mysli vyvstávají určitá "kdyby". Kdybychom neměli celé léto a září bez roušek, kdyby opatření přicházela rychleji a efektivněji…tak věřím, že to až sem nemuselo dojít a mohlo to pro nás a vlastně pro všechny živnostníky, které krize zasáhla, vypadat trochu růžověji.
5) Já tu budu do posledního žíznivého zákazníka. Zásob je víc než dost a sám to nevypiju.
6) Nemyslím si, že v gastru jsou to rychlý prachy. Je potřeba podnik budovat a investovat do něj jak čas, tak peníze. Těch, co zkrachovali, nebylo málo ani v lepších časech, myslím si, že trh se formuje přirozeně a nepotřebuje pročišťovat koronavirovou krizí. Ta nyní zasáhne daleko větší počet podniků, které by za normálních okolností v pohodě fungovaly.
7) Jasně, že chybí. S většinou z nich si tykám a dali by se považovat za okruh mých známých, i kvůli nim chodím do práce rád. No, a na co se můžou těšit? To je otázka, která souvisí s finálním datem otevření. V tuto chvíli můžu slíbit akorát sebe, dobré pivo a snad nějakou pořádnou oslavu.
Martin Čurda Juřík, hospoda Zelenáčova šopa (Zlín)
1) Je horší počasí, klesla spotřeba piva, takže se ani PETky a láhve neprodávají, lidé nekonzumují ani v parku, protože to je zakázané. Proti jarní vlně jsem s pivním oknem tak na 30 %.
2) Budeme rádi, když se to na Vánoce vrátí do původního režimu. Ale návrat lidí do hospod v podobě roku 2019 bude trvat několik let.
3) Při první vlně srandovní částkou, alespoň v našem případě. V druhé neočekávám nějaký zázrak, spíš to bude ještě horší. Hlavně verze "napřed vše zaplať a pak ti třeba něco pošleme"!? Výsměch živnostníkům.
4) Pro některé jsou nové podmínky zcela likvidační. Každý nemá možnost vybudovat nějaké okýnko, a pokud jo, tak je na nějakých 20 % tržeb. To není ani na režie.
5) Je to tak. Kdybych nebyl ve svém a nesplácel úvěr s vizí nějaké budoucnosti, kdybych platil nájem a neustále mi rostl dluh, tak už to dávno zabalím. Poslední roky na nás dopadl zákaz kouření, EET, dvě vlny covidu... Nemít kolem sebe štamgasty a fanoušky hudebního klubu, kteří chodí nakupovat alespoň pivka na doma, už mám dávno zavřeno.
Reklama
foto: Autor a archiv hospodských
