Debata v USA: Měli bychom zavést plošný screening úzkostných stavů u dětí?

Pokud jste se v posledních letech přistihli při tom, že vás negativita ovlivňuje víc, než jste byli zvyklí, a že je pro vás těžší s pocity smutku bojovat, rozhodně nejste sami. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace z března 2022 vzrostl v prvním roce pandemie koronaviru celosvětový výskyt depresí a úzkostí o ohromujících 25 %. A ani děti bohužel nejsou vůči tomuto znepokojivému trendu imunní. Úzkost, nejčastější problém duševního zdraví, byla v USA v poslední době diagnostikována více než pěti milionům dětí ve věku od tří do 17 let.

Zhýčkaní konzumem?

V reakci na to vydaly americké odborné organizace doporučení, aby byl prováděn plošný screening úzkosti u dětí od osmi let. Ne všichni odborníci se však shodují na tom, že to je dobrý nápad.

Judith Andersonová, psycholožka z Torontské univerzity, říká, že je velký rozdíl mezi občasným pocitem úzkosti a úzkostí klinickou. Zatímco ta první je běžnou součástí života, která přirozeně odeznívá, lidé s klinickými úzkostnými poruchami často bojují s intenzivními, katastrofickými scénáři a obavami z každodenního života po delší dobu a často se s nimi sami vyrovnat nedokážou.

Úzkost se u dětí může projevit jako strach z odloučení od rodičů, záchvat paniky nebo jako obecný strach z katastrofických scénářů, které by mohly nastat.

„Musíme si uvědomit, že prožívat neklid je normální. Jako lidé máme období, kdy se nám nedaří, během kterého můžeme úzkost a špatnou náladu pociťovat. Je to normální a během několika týdnů to odezní,” říká Andersonová. „Neschopnost převzít odpovědnost za vlastní duševní zdraví a konzumní způsob života nám však často velí, abychom, pokud pocítíme jakýkoli náznak úzkosti nebo špatné nálady, vyhledali péči odborníka.”

Podle psycholožky nic z toho neznamená, že by děti a mladí lidé nebyli covidovými lockdowny nijak negativně zasaženi. „Přispěla k tomu sociální izolace, strach z neznámého, pandemie samotná i negativita informací v médiích,” dodává.

Stejně jako u dospělých může mít úzkost u dětí mnoho podob. Může se projevovat jako strach při odloučení od rodičů, běžné jsou také určité fobie. Úzkost může mít podobu intenzivního záchvatu paniky nebo se může projevit obecným strachem z katastrofických scénářů, které by mohly nastat. Podle údajů amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí byla v letech 2016 až 2019 diagnostikována klinická úzkost téměř u 10 % dětí ve věku tří až 17 let, tedy přibližně u 5,8 milionu jedinců.

Jak vysoké, tak zbytečné

Plošný screening nemusí být tím nejlepším řešením ani z hlediska využití dostupných zdrojů. Článek z roku 2019, publikovaný v časopise Journal of the American Medical Association, se zabýval finančními náklady na preventivní vyšetření ve Spojených státech a dospěl k závěru, že jejich výše dosahuje částky někde mezi 75,7 a 101,2 miliardy USD. Andersonová se obává, že plošný screening úzkostných poruch by s sebou nesl náklady jak obdobně vysoké, tak obdobně zbytečné.

Neschopnost převzít odpovědnost za vlastní duševní zdraví a konzumní způsob života nám často velí, abychom, pokud pocítíme jakýkoli náznak úzkosti nebo špatné nálady, vyhledali nejlépe péči odborníka.

„Z těchto preventivních prohlídek vzešlo víc škody než užitku. Lidé často skončili s komplikacemi způsobenými léčbou nebo invazivními zákroky k odstranění něčeho, co by jim nikdy neublížilo, kdyby to nechali být,” říká Andersonová. „Domnívám se, že stejný typ problémů by mohl vzniknout, kdyby se na úzkostné stavy vyšetřovalo každé dítě od tak útlého věku.”

Nevyšetřujte, ale zapojte je

Místo toho Andersonová radí rodičům, aby se svými dětmi více komunikovali a snažili se je nyní, po zrušení pandemických omezení, opět zapojit do společenských aktivit. Důležité je také sledovat jejich sociální média a mít přehled o tom, jaký obsah na nich vlastně konzumují.

„Pokud se dítě dlouhodobě nadměrně obává nebo vykazuje jiné typy znepokojivých příznaků, pak samozřejmě terapeutickou pomoc vyhledejte,” říká a dodává, že většina dětí se bez problémů odrazí ode dna krátce poté, co se do běžného života opět zapojí. „Neustálá rutinní vyšetření však mohou způsobit to, že dítě bude nadměrně zaměřené na negativní emoce a neklid.”